Smutný 13/054 | Zdaleka já poznám

3 words

Smutný 13/019 | Zdaleka já poznám kery šohaj (100%)
Zdaleka já poznám, kery šohaj

Galko 3/086 | Zdaleka ja poznám svojeho frajera (100%)
[: Zdaleka ja poznám svojeho frajera, :] v širokom klobučku perečka mi nemá. [: A ja ešte ďalej svoju frajerečku, :] nesie mi za pásom bielu fijalôčku.

Galko 3/093b | Zdaleka ja poznám, ktorý je frajer môj (100%)
Zďaleka ja poznám, ktorý je frajer môj, [: veď sa mu ligoce :] na palci prsteň môj. Zďaleka to poznať, kto koho miluje, [: výnde na ulicu, :] už sa zapaľuje. Zďaleka to poznať, ktorý koho nechce, [: výnde na ulicu, :] už na neho repce. Zďaleka to poznať, ktorý je ženatý, [: výnde na ulicu, :] jako pes chlpatý.

Smutný 13/054 | Zdaleka já poznám (100%)
Zdaleka já poznám

Sušil 0688 | Na slavkovském poli (88%)
Na slavkovském poli dvě růže stojijó, co só to za růže, že mně nevonijó? Na hodeckém poli jenom jedna stojí, co je to za růža? Zdaleka mně voní. Na slavkovském poli rozmarýnu hory, už su u samého, ešče mně nevoní. Na hodeckém poli jenom jeden stojí, ešče su daleko, už mně pěkně voní. Ani mně nevoní rozmarýn zelený, jak mně zavonělo moje potěšení. Na hodeckém poli kdosi na mne volá, já se mu ozývám na slavkovském stoja.

Sušil 0053 | Na mšu svatú zvonijú (88%)
[:Na mšu svatú zvonijú, :] [: panenky se strojijú. :] Všecky idú pod věnci a za nimi mládenci. Jenom jedna nebyla, pro věnec se vrátila.1) Do zahrady vkročila, tři růžečky utrhla. Tři růžečky utrhla, tři věnečky uvila. První vínek zavíjá, kněz mšu svatú začíná. Druhý vínek zavíjá, kněz svůj kalich pozvíhá. Třetí vínek zavíjá, kněz mšu svatú zavírá. Do kostela běžela, mšu svatú omeškala. Potkal tě ju jeden pán, a to byl ten ďábel sám.2) Kam, děvečko, kam ideš, do kostela nepřindeš. Du, pane, do kostela. — Mšu svatú sem zmeškala? Mšu svatú si zmeškala, kázání neslyšela. Skoč, děvečko, na kamen a z kamena na třemen. A z třemena na můj kůň, pojedeme na hrad můj. Pojedeme do pola, kde’s jak živa nebyla. Ke kostelom přijeli, zdaleka vyhýbali. K šibenicám přijeli, zdaleka se klaňali. Co to, pane, děláte, kostelom vyhýbáte? Kostelom vyhýbáte, šibenicám se klaňáte? To jsú naše kostely, by ste hřišní věděli. A kdy k peklu přijeli, na dveře udeřili. Otevřte, tovaryši, vezem vám tělo i duši. Postavte jí stolicu, dejte jí vína sklenicu. Ponýprv se napila, modrý plamen pustila. Po druhé se napila, červený plamen pustila. Po třetí se napila, bílý plamýnek pustila. Otevřte okynečko, ať si ochladím srdýčko. »Kdy si chtěla chladiti, měla’s dobře činiti.« Kdo je tady z Moravy, od mamulky z tej strany? Zkažte tam mé mateři, ať mě nečeká k večeři. Ani zítra k obědu, že už já věc nedondu. Ješče jednu dceru má, ať jí vůle nedává, jako mně ju dávala; kam sem se smutná dostala! Proč, zvony, nezvoníte, snad už o mně nevíte? Jak ti máme zvoniti? Nechtěla’s nás slyšeti. Kohúti nezpíváte, snad už o mně nedbáte? Jak ti máme zpívati? Nechtěla’s nám sypati.

Bartoš 1901 / 1041 | Svaté Jene Nepomucké pros za nás (88%)
Svaté Jene Nepomucké, pros za nás, e s tó svató Kateřenó zachraň nás, nebo se nám jož zle vede, pošlete nám pomoc z nebe na te naše páne, zlomte jim hrtáne. Správec ráno bjehá, hřeši po dvoře, napřed vežhral jož žbán vína v komoře, a jak k němu sedlák vkročí, tak se mo jož hlava točí, to ho začne proklínat, vezma hulko biřmovat. Pudkrabi je cezozemec z Moščenic, dež k nám přešil, ani nemněl pár střevic, jak on se vám včelka boči, a rosol mo teče z oči, je pes zobaté, glgon proklaté. Na robotě s karabáčem tancoje a té chase po zádech s ňém bobnoje, ješle mo nekdo zavrči, tak ho šmikne, až zabrčí, zavolá hned drába, dá mo mastit záda. Na drába já ani nechco žalovat, déte si ho rači zrovna malovat, jož si ho čert poznamenal, rožkama ho obdaroval, on mo neonde, sám k němo donde. Ten pan hrabje só tak zrovna jak oni, každé krécar jož mo zdaleka voni, jdeš-le k němo žalovat káže tě osla osedlat; nezaplatiš hned, mosiš na něm jet. Ve Dřimale ste podmistrem toli let, přece čerta rozomite, leda klet, tolkrát ste do Brna chodil, přeci ste nic nevesódil, moc ste otratil, nic nezaplatil. To trampoto jož dyle snyst nemužem, rač k našemo Jozifkovi me pudem, on nám zajista pomuže, hodi te kloke do lože e s tém Dřimalem, šak je čert po něm. Svaté Jene k té psotě nic neřikáš a nám našo kužo odřit rač necháš; co sme tě naprosele, ten tvuj oltář okrášlele, a te přeci spiš, nás neveslešiš!

Bartoš 1901 / 0209 | Na Veľehradě krásný dům (88%)
[: Na Veľehradě krásný dům, :] [: mám tam gaľánku, Bože můj. :] [: Naši ně za ňu nedajú, :] [: protože jí tam neznajú. :] [: Aľe já ju tam dohře znám, :] [: protože za ňú chodívám. :] [: Ona má łúky zeľený, :] [: na nich se pasú jeľeni. :] [: A na téj druhéj, širokéj, :] [: pasú se husy divoké. :] [: A na téj třetí nic néni, :] [: enom zahrádka kaméní. :] [: A v téj zahrádce jábłoňka, :] [: sadiła ju tam miľenka. :] [: Dyž tú jabłoňku sadiła, :] [: tyto słova k ní praviła: :] [: Dorosť, jabłoňko, po roce :] [: dones jabłýčko, ľebo dvě. :] [: Dones červený k bíłýmu, :] [: já ich zanesu miłýmu. :] [: Kerá panenka poctivá, :] [: zdaľeka chłapcom vyhýbá. :] [: A dyž ím vyhnút nemože, :] [: začerveňá se jak růže. :]

Sušil 1625 | Páni páni vojenščí páni (88%)
Páni, páni, vojenščí páni, nač ste vy mia na vojnu vzali? Tam mám strávit mladý věk, co sem mohl děvča mět, ach, přeškoda mojich mladých let. Můj koníček v trávě zelenej, pod čabrakem celý zemdlený; můj koníček sa leká, viďa Turka zdaleka, že tam bude vojna veliká. Můj koníček v trávě zelenej, pod čabrakem celý zemdlený; můj koníček sa třese, že mňa na smrť ponese, má maměnko, pomodlete se.

Sušil 1195 | Dolů dolů moj veneček zelený (88%)
Dolů, dolů, moj veneček zelený, a ty za ním, moj vrkůček červený. Dolů, dolů, má paretka perlová, a ty za ňú, má šnorečka červená. Z jednej strany věterenko povjévá, z druhej strany moj tacičko pozjérá. Ach, vítajce, moj tacičko, zdaleka, dali sce mia za cudzeho človeka. Moj tacičko prenocuje, preč pojdze, a mia smutnú s cudzým chuapom odejdze.

Sušil 1053 | Zahučaly hory (88%)
Zahučaly hory, zahuČaly lesy, kam ste sa poděly, [: moje mladé Časy! :] Moje mladé časy neužily krásy, moje mladé leta neužily světa. Mladost, moja mladosť, vyšlas mi na márnosť, vyšlas mi na márnosť pro moju nedbalosť. Mladost, moja mladost, jak sem ťa strávila! Jak bych byla kameň do vody vhodila! Ten kameň ve vodě přece sa obrátí, ale moja mladost nikdá sa nevrátí. Ach, Bože, můj Bože, co sa se mnú vodí, že mia každý člověk zdaleka uhodí! Rozlúčils mia, Bože, se šuhajem švárným, rozluč už mia taky s tímto světem márným.