Smutný 16/053 | Před našim je mostek prohýbá sa

6 words

Sušil 0781 | Proti faře mostek (100%)
[: Proti faře mostek, :] [: kolébá se; :] pod ním jatelinka zelená se. Jatelinka drobná nekosená; už je má panenka odvedená. Kdo mně ju odvedl, nech si ju má, nech ju jen přede mnú neobjímá.1) Dyby ju přede mnú objímali, těžké by mně srdce udělali. Před naše je mostek, prohýbá se; teče tam vodinka, nestaví se. Dyby se ta voda stavovala, také by panenka se vrátila; ale že ta voda nestaví se, ani má panenka nevrátí se.

Smutný 16/053 | Před našim je mostek prohýbá sa (100%)
Před našim je mostek, prohýbá sa

Smutný 15/007 | Před našima mostek – prohýbá sa (100%)
Před našima mostek – prohýbá sa

Smutný 13/010 | Před naší je mostek prohybá se (100%)
Před naší je mostek, prohybá se

Smutný 09/027 | Pred rychtárom mostíky prohýbá sa (99%)
Pred rychtárom mostíky, prohýbá sa

Erben 2/043 | Což ten panský mostek (97%)
Což ten panský mostek prohýbá se, na něm je travička, neseká se. A pod tím mostečkem drobné ryby, tam je má panenka, mně se líbí. Šíte mně, matičko, košiličku, a já si pojedu, pro Ančičku. Šíte mně, matičko, vyšívanou, že já mám panenku pohaněnou. „Kdo ti ji pohanil?“ Můj kamarád: proto ji pohanil, že ji má rád. „Kdo ti ji pohanil?“ Všecky lidi: a já ji nehaním, mně se líbí. „A když se ti líbí, tak si ji měj, na ty lidské řeči nic nedávej.“

Erben 2/387 | Což se mé srdéčko (97%)
Což se mé srdéčko v těle leká, že na nás veliká. vojna čeká! čeká, čeká můj kůň vraný, na něm je šáteček vyšívaný. Kam pak se poděju, v kterou stranu, bych ještě uviděl moji pannu? Vyjdu si já, ohlídnu se, nespatřím žádného – zarmoutím se. Psal jsem a pečetil dvoje psaní, nedostal jsem žádné odpovědi, psal jsem jí, psal – víc nebudu; odjedu na vojnu – ten tam budu. Přes potok můsteček prohýbá se, roste tam travička neseká se; pod tím mostem jsou rybičky, žádný jich neloví – jsou drobničky. Vyletěla sivá holubička, přinesla psaníčko od miláčka: píše milý, píše, píše, že on k ní přijede co nejspíše. Položila hlavu do jetele, poslouchala pilně, kdo to jede; slyšela řičeti koně vraný: to jsou koně mého potěšení! „Kam pak, mé srdéčko! pojedete, že vy mne s sebou víc neberete?“ Pryč pojedu – nepřijedu, tebe tu poručím pána Bohu.

Sušil 2180 | B Před našém je kamenné most (10%)
B. Před našém je kamenné most, jajunda. A. Dáte-li nám přes něj jíti? Jajunda. B. A co vy nám za to dáte? Jajunda, dyž vy nám ho porócháte? Jajunda. A. Dáme my vám hodnó dcero, jajunda, co je nás tu, leda keró, jajunda. Naše dcera dost je hodná, jajunda, dež napeče chleba do dňa, jajunda.

Sušil 1728 | Před naše mosteček z drobného kamení (10%)
Před naše mosteček z drobného kamení na kopečku, leží tam syneček, porúbaný všecek [: o děvečku. :] O, kdo ho porúbal, ten musel byt šohaj obíraný, musel mět pérenka na obě ramenka, na dvě strany.

Sušil 1124 | Jdzě dzěvucha od Bohumina (9%)
Jdzě dzěvucha od Bohumina, [: a syneček za ňum :] s flašečkum vina. Dzěvucho, vrać se, bo tam sum hoscě. O, ja se něvracim, bo sem na moscě. Předala prsteň i zaušnice, kupila se zamek i kamenice. Před kamenicum vrany kůň stoji, že se juž ma mila ku slubu stroji. Ku slubu stroji, hořce plakala, až se všecky vlasy z hlavy trhala. O, ty synečku, tys temu vinen, že si mne napajal červenym vinem. Červenym vinem, ostrum gořalkum, včil ja juž musim być tvojum manželkum.

Bartoš 1901 / 0076 | Ten Trenčanský zámek (9%)
Ten Trenčanský zámek. stójí v smutném pľaci, ej, že sa ho mosá bát ty švárný młádenci. Ach, idze mamyčka, vede synka svého tam do toho zámku před pána veľkého. Ach, vytaj, mamička, dała's nám synáčka, synáčka myłého, dakujem za neho. Ty sa domu vrácíš synka nám tu necháš nepłač, nenaríkaj vác ho neuhľídáš. Jakož nemám płakat, já smutné stvorený, ved já už na svete nemám potěšený. Bodaj se złámaly ty Trenčanské mosty, ked mého synáčka maľi tudy vésty. Bodaj sa prepaľľi ty Trenčanský pány ked mého synáčka k asende vołaľi.