Smutný 19/017 | Po huménku chodila rukama lomila
Podobné písně
Po huménku chodila, rukama lomila
Galko 1/132 | Po zahrade chodila, rukama lomila (97%)
Po zahrade chodila, rukama lomila: Ach, bože môj, prebože, [: čo som urobila? :] Opustila som si ja sokola pre páva, išla by som ho hľadať, [: neviem kde sedáva. :] Sedáva on, sedáva v susedovie dvore, tam je on priviazaný [: na hodbabnej šnure. :] Tá hodbabná šnúročka veľmi je tenučká, ona sa mi vrezala [: do môjho srdiečka. :] Vrezala sa, vrezala, viac sa nevyreže, už mne v mojej nemoci [: nikto nespomôže. :]
Erben 2/288 | Nic mne tu nermoutí (97%)
Nic mne tu nermoutí, než panská zahrada, po který jsem chodil, má milá plakala. Plakala, želela, rukama lomila, když mne naposledy tam vyprovodila. Kdybych já věděla, že umřeš za Prahou, dala bych ti dělat truhlu jabůrovou.
Bartoš 1901 / 0128 | (4%)
1. Za našíma humny veľiká kotľina, utopił sa šohaj, s čérnyma očima. Ponajprv sa topił, vyšeł nad vodičku; podaj ně, má miłá, podaj ně ručičku. Jak mu ju podała, žałostně płakała, kebych ťa, šohajku, nebyła poznala. Košuľenka z ľenu, viseła na brehu: Měł sas ty, šohajku, nekúpat v neděľu. Já sem sa nekúpał, já sem koně brodił, snád ňa miłý Pambů, do téj vody hodił. Do téj vody, do téj, do téj hubočiny, že sem si nevšímał, chudobnéj děvčiny. 2. Chudobná děvčina, v chudobě chovaná; ľudé povídajú že sem čarovaná. Čarů sem neznała, ani má mamička, ľež ně čarovały mé černé očička. Čarů sem neznała, ani můj tatíček lež ně počarovał švárný šohajíček. Nemá můj tatíček, takových sedmiček, co by on kupovał barvu do mých ľíček. Nemá má mamička takových dukátů, co by ňa strójiła do hedbávných šatů. Maľovał ňa maľér z vysokého neba, dał ně on barvičky koľéj było treba.
Sušil 1702 | Před našim domem stoji kůň vrany (4%)
Před našim domem stoji kůň vrany, [: stroji se šohajek do vojny na nim. :] Stroji se, stroji, ba i pojedě, prošvarnu dzěvuchu sebum něvezme. Dy mě něvezmeš, plakać něbudu, jak sem prv dzělala, zas dzělać budu. Vylez, dzěvucho, na vysoky prah, podaj mi ručičku na ostatni raz. Na prah vylezla, ruku podala, sve žulte vlasy z hlavy trhala. Vyjel za humny, šátečkem točil, navrać mi, ma mila, co sem ci kupil. Dy sem ci kupil, to si nědbala, dy sem ci někupil, to si plakala. A jedź juž ty, jedź, něvolaj vice, bo si mi někupil enom střevice. O, dzěvče, dzěvče, dzěvče ze dvora, dalas mi šatečku, něbyla tvoja. Dybych byl vedzěl, že něni tvoja, byl by ju pořezal, podstlal pod koňa.
Sušil 1071 | Za našimi humny vika prokvítá (3%)
Za našimi humny vika prokvítá, chodí tam děvečka, sobě naříká. Chodí po dvoře, naříká sobě na uředníka. Já tobě, děvečko, pomocť nemožu, tobě mládenečka nutiť nemožu, dybych ho nutil, on by se rmútil, vzal by na vojnu. Šla do zahrady, listí hrabala, našla tam zelinku, nad ňú plakala: Bože jediný, kde je můj milý? Pojel do Brna.1)
Sušil 0052 | Na nedělu raničko (3%)
[: Na nedělu raničko :] [: vychodilo slunečko. :] Na tú horu vysokú, na tú lúku širokú. Na ty lúce nic není, edem kostel kamenný. V tom kostele zvonili, by se ludé schodili. Šla matička s cerami, dvě byly pod věncami. A tá třetí nebyla, z krchova se vrátila. Do zahrady vkročila, tři růžečky utrhla, tři pérenka uvila! Jedno pérko dovíjá, kněz mšu svatú začíná. Druhé pérko dovíjá, kněz hostiu pozdvíhá. Třetí pérko dovíjá, ďábel se k ní dobývá. Pomož Pán Bůh, děvečko, komu viješ pérečko? Daj to Pán Bůh, mládenec, není péro, lež věnec. Dyby přišel mládenec, dala bych mu ten věnec. Dyby přišla osoba, dala bych já jí oba. Daj, děvečko, daj věnec, šak jsu hodný mládenec. Daj, děvečko, daj oba, šak jsu hodná osoba. Daj, děvečko, všecky tři, šak jsem herský jako ty. A já vínka nesmím dat, mohla by mně máti lát.1) Matky se ty nic nebůj, víneček mi přece daruj. Stup, děvečko, na kamen a z kameňa na střemeň. Ze střemeňa na koňa, pojedeme do rája. Tam’s jak živa nebyla, ani tvoja rodina. Vzal Kačenku na rohy a letěl s ňú přes hory. Jak za humny vyjeli, nikde cesty neměli, po samém trní jeli. Po trní a po boří, po ďábelském šáchoří.2) Zdvihni, milá, sukničku, ať se netkneš trávníčku. Zdvihni, milá, kazajku, ať se netkneš turánku. Když přijeli před peklo, zaklepal on na okno. Otevřte, tovaryši, vezu tělo i duši. Chystejte nám stolicu, dajte vína sklenicu, ať se panna napije a s nami tu spočine. Jedni s koňa snímali, druzí vínko chystali.8) Sedni, Kačo, na stolek, vypij vínka s pohárek. Co’s tělo co’s dělalo, že’s do pekla muselo? A to tělo hřešilo, věnečky ve mšu vilo. Ponejprv se napila, hned jí krása změnila, po druhé se napila, modrý plamen pustila. Po třetí se napila, plamenem se chytila.4) Vystavte mě za dveře, nech mě větr prověje. Dy ses chtěla provějat, měla’s na mšu chodívat.5) Proč, zvony, nezvoníte, a snad o mně nevíte? Zvony začaly zvonit: Nechtěla’s na mšu chodit. Dyby’s byla chodila, tož’s v pekle byt neměla. Dajte ju tam na lože, kde jsú břitvy a nože. A jeli tu formani, velmi biči praskali. O, formani, formani, esli ste vy z mej strany z Holomúca, z Opavy? Řekněte tam matce mé, dcerušky má ešče dvě, by je lepši trestala, než mě hřišnú chovala, do peklach se dostala. Do pekla horúcího, Nevyjdu nikdá z něho.6)
Sušil 2233 | Půjdu půjdu tu uličku ku dvoru (3%)
Půjdu, půjdu tu uličku ku dvoru, budu zpivať tu pěsničku o Bohu. Ach, o Bohu, o panence Marii: Spi-li, spi-li pan hospodař lebo ni. Něspim, něspim, koledničky ja čuju, ešče ja vam koledničku hotuju. Nahotovach konev piva, vina žban, ešče ja vam, koledničky, česky dam, Buděm chodiť po koledě celu noc, vemem sobě Pana Boha na pomoc.
Sušil 1064 | Za našimi humny (3%)
[: Za našimi humny :] [: pěkná rovinečka, :] a na tej rovince pěkná zahradečka. A v tej zahradečce stojí jablonečka. A na tej jabloni červené jabučka. Červené jabučko po zemi sa kúlá, moje potěšení po světě sa túlá. Červené jabučko, nekulaj sa tolej, moje potěšení, netulaj sa tolej.
Sušil 2106 | Sadila jsem hrušku v humně (3%)
Sadila jsem hrušku v humně, také-li se po mně ujme? Ja, což by se neujala, dyž ju milá zalévala. Zalívala ze žbánečka, to je, Bože, galanečka! Zbírala je do fěrtuška, to je, Bože, dobrá hruška!
Bartoš 1901 / 0472 | (3%)
1. Nad javornýčky sedá hrdľičky, tam si Janýčko krmý konýčky. Čo jim on dává? Seno i oves. Povedz my, myłá, čos płakała dnes. Já som płakała pre čiérné oči, ked my nespały po devet nocí. 2. Išieł za humny, kôn sa mu vrátył, zapłac my, myłá, čo som utracił. Já nezapłacím, nenye som vynna, nech ty zapłatý tá tvoja myłá. Tá tvoja myłá aľebo jinšá, nech ty zaplatý tvá najmyľejšá. 3. Ej hoja hoja, šabľenka hołá, poradz my neco, frajérka moja. Já ty poradzím: Janko, ožen sa! A já zas tebe: Myłá, vydaj sa! Já ty poradzím: Janko, vezny ma! A já zas tebe: Má myłá, sci ma!
Pomozte nám databázi lidových písní rozšířit!
Vážení návštěvníci stránek FolkSong.eu,
Neustále se snažíme rozšiřovat databázi o další písně a velmi vítáme zájem o spolupráci. Našim spolupracovníkům též nabízíme rozšířený přístup do databáze.
Plný přístup k vyhledávání a k doprovodným obrazovým materiálům lze získat mj. tím, že se stanete spolupracovníky projektu a pomůžete při editaci textů z počítačově přečtené tištěné edice. Možné jsou i další formy spolupráce, např. editace melodií či přispění zvukovými nahrávkami, atd.
V případě zájmu o spolupráci mi napište skrze kontaktní formulář a obdržíte bližší instrukce k přispění do databáze a snadnému získání přístupu k úplným výsledkům vyhledávání a k obrazovým materiálům (faksimile vybraných sbírek).
Vítáni jsou též akademičtí či soukromí badatelé, kteří mohou z databáze čerpat informace a specializované analýzy melodií i textů pro své publikace - napište mi se žádostí o rozšířený přístup.
Pro bližší informace o spolupráci klikněte zde.
Těším se na spolupráci!
Jan Koláček, autor projektu