Smutný 19/025 | Jel šuhaj orati zapomněl oprati

5 words

Smutný 19/025 | Jel šuhaj orati zapomněl oprati (100%)
Jel šuhaj orati, zapomněl oprati

Sušil 1503 | Jel synek vorati (95%)
[: Jel synek vorati, :] [: zapomněl oprati. :]

Sušil 1505 | Jel synek orati (95%)
Jel synek orati, zapomněl oprati v maštali na klínku, mysla na děvinku. Když přijel na roli, přesmutné stvoření, nechtěl sa dat do ní, že je v ní kamení. Ty sedláče hlúpý, máš ty rozum tupý, kamení vybíraj a roli pooraj.

Sušil 1504 | Jel synek vorati (95%)
[: Jel synek vorati, :] [: zapomněl oprati. :] Jdi mně, milá, pro ni, šak víš dobře o ní. Visí tam na sloupě, na zlatém chomoutě. Já pro ni nepudu, šak já tvá nebudu. Jdi mně, milá, předce, mám koníčky v řece. Až já jich napojím, já si tě namluvím.

Sušil 1027 | V té našé zahrádce (77%)
V té našé zahrádce só růže červený, [: zapřihé, šohajo, štere koně vraný. :] Šohajek zapřihá, pořád se vobratí: Podé mně, má milá, biča a voprati. Jak mo podávala, žalostně splakala: Kyž sem ti, šuhajo, bela nepoznala. Bela nepoznala, ani neviděla, bela bech, synečko, dobře odělala. Zpomeneš, zaplačeš na mó věrnó lásko, až já bodo nosit paláš na řeťázko. Paláš na řeťázko, premované klobók, nemožu na tebe, synku, zapomenót. Zpomeneš, zaplačeš, na mó lásko věrnó, až já bodo ležet pod tó zemjó černó. Pod tó zemjó černó, pod tó néčerňéší, zpomeneš, zaplačeš, moja némiléší. Už sem zapomněla na červenó růžo, na tebe, šuhajo, zapomnět nemůžo.

Bartoš 1901 / 0569 | U Dunaje šaty prala (72%)
U Dunaje šaty prala, sama sobě naříkala: Bože, Bože, Bože můj, který ten syneček bude můj. Počkej, děvče, vyplatím těm, za sto zlatých, dají-li tě? Nedajú, mne, nedajú, těžce také děvče chovajú.

Sušil 0534 | Hradišču Hradišču (65%)
Hradišču, Hradišču, na dole, na blatě, nemožu, synečku, zapomenót na tě. Já bych zapomněla, dybych jenom mohla, dybych tě, synečku, vorat neviděla. Vorat neviděla, praskat neslyšela, šak bych já, synečku, na tě zapomněla. Dobře je přivykat, ale zle odvykat, ale ješče horší srdečko zamykat. Já sem si ho zamkla na devět zámečků, tys mně ho odemkl, falešné synečku. Falešné synečku, falešné jsi hrubě, že mně ukazuješ svó lásku na dubě. Ten dóbek uvadne, lestí z něho spadne, tak se našé lásce nekdy konec stane.

Sušil 1220 | Co je ve vozi všecko je (54%)
Co je ve vozi, všecko je moje, a ješče sem zapomněla věnečka zeleného doma na stole. Pohůnečku můj, koničky širuj, pojedeme přes to pole, tam je potěšení moje, malovaný dvůr.1) Když tam přijeli, všecí hleděli, ja, co je to za panenka, dy se veze jak hraběnka šestima koni.2)

Erben 2/497 | Stojí borovička zelená (54%)
Stojí borovička zelená, kolem do kolečka pletená; pod ni koníček, na něm Jiříček jede do Brna. Stůj, koníčku! a žer travičku, já půjdu navštívit Aničku: mně se všecko zdá, že moje milá je mně nevěrná. Děkuju ti pěkně za lásku, ach můj nejmilejší obrázku! víc už nepřijdu, víc ti nebudu dělat překážku! „Když jsem zapomněla na bratra, taky zapomenu na vrata, u kterých jsme stáli, spolu rozmlouvali často do rána. Když jsem zapomněla na sestru, taky zapomenu na cestu, kudy jsem chodila, kytičky nosila v bílém fěrtoušku. Když jsem zapomněla na otce, taky zapomenu na srdce, a na tě můj milý, holečku rozmilý, na tě dokonce. Když jsem zapomněla na matku, taky zapomenu na lásku, na tebe můj milý, holečku rozmilý, drahý obrázku.“

Bartoš 1901 / 0607b | Roste borověnka borová (54%)
Roste borověnka borová, kolečkem do kola sekaná, pod ní koníček, na něm syneček, jede do Brna. Kdybys, milá, byla upřímná, nažalas by trávy do klína, dalas koníčkovi, aby byl hotový zítra do Brna. Nechce jest koníček travičky, že je od falešné děvčičky, mně se všecko zdá, že moje milá není upřímná. Již jsem zapomněla na otce, již jsem zapomněla na chlapce, na tě, synečku, zlatý Honzíčku, nemůžu do konce. Již jsem zapomněla na bratra, nezapomínám ale na vrata, u kterých jsme stáli, sebe milovali až do rána. Již jsem zapomněla na sestru, nezapomínám přece na cestu, po kteréž jsem šla, kvítky nosila v bílém fěrtoušku.

Bartoš 1901 / 0675 | (54%)
1. Daj si, synečku, klobouček na kuráže, lehce zapomenu na stavení vaše. Na vaše stavení, na vaše okénečko, zůstávej tu s Bohem, moja galánečko. Když pojedu z vojny, pojedu pod pérečkem, budeš, milá, plakat, hleďaci okénečkem. Když pojedu z vojny, pojedu pod štetinkou, budeš milá plakat hleďaci škalubinkou. 2. Ty solansky hory, přepěkné vršky mají, a na nich ptačkové přepěkné helekají.