Smutný 22/020 | Počkaj ňa milenko na Frečtáckém mostě

6 words

Smutný 46/002 | Počkej ňa milenko na Freštáckém mostě (100%)
Počkej ňa, milenko, na Freštáckém mostě

Smutný 22/020 | Počkaj ňa milenko na Frečtáckém mostě (100%)
Počkaj ňa, milenko, na Frečtáckém mostě

Erben 7/031 | Když se milý na vojnu bral (65%)
Když se milý na vojnu bral, 1) své panence přikazoval, aby se mu nevdávala, sedům let na něj čekala: „Má panenko! nevdávej se, za sedům let přijdu zase; za sedům let přijdu domů, zlatý prsten nosit budu.“ A když bylo v sedmém roce, žala trávu při potoce; když nažala, navázala, po poli se ohledala. Neviděla tam žádného, jen vojáčka samotného; ptala se ho: „Můj panáčku! víte-li o mém miláčku?“ „Tvůj milý se tam oženil, já sám na jeho svatbě byl. Co mu vzkážeš, holubičko, bílá, červená růžičko?“ „Vzkazuju mu tolik toho: aby do něj udeřilo!“ Otočil se a zasmál se, zlatý prsten zatřpytil se. „To je prsten s mého prstu, co jsem dala mu na cestu!“ – „Co mu vzkážeš, ještě více, ty modrooká dívčice?“ „Vzkazuju mu tolik zdraví, co je na té louce trávy; vzkazuju mu tolik štěstí, co je kapek v hustém dešti!“ Kostelíček v černém lese: „Pojď, má milá, oddáme se; pan farář nám ruce sváže, žádný nás už nerozváže.“ 2) 1) Můj milý na vojnu jede, a co on mně přikazuje? abych já se nevdávala, sedum let na něj čekala atd. 2) Na konci dodávají: Skládal voják tu písničku, dal ji milé za hubičku; ta písnička velmi hezká, stojí nejmíň za dvá česká.

Sušil 0149 | Ovečko ztracená (51%)
Ovečko ztracená, celá zarmoucená! Sem ke mně pospíchej, nic se neostýchej. *Ach, já nesmím k tobě, stydím se v té době, těžce sem shřešila, tvou lásku ztratila.* Pastvou tě nakrmím, svým tělem nasytím, navrať se brzičko, ztracená ovečko! »Ráda bych šla blíže, nedá hříchů tíže. Podvést sem se dala, na tebe nedbala.* Tys drahý poklad můj a já sem pastýř tvůj. Bok tobě odvírám a v stráž tě zavírám. Ruce roztahuji, sebe obětuji; přijmu tě na milost, odpustím ti vši zlost. »Ach, já omámená, ovečka ztracená! Hle, zdaleka stojím, vrátiti se bojím.* Neboj se, spanilá, pojď ke mně, rozmilá, vstaň, ó, vstaň od země a obrať se ke mně. Hleď, jak já pro tebe opustil sem nebe. Pojď tedy brzičko, ztracená ovečko. »0, pastýři milý, miláčku spanilý! Slyším tvé volání, již činím pokání. Prosím v truchlivosti, odpusť mně mé zlosti! A již mne ozdravuj, neb jsi ty lékař můj. Byla sem vyhnaná a hříchům prodaná, hynula sem cele, na duši, na těle. Již činím pokání, uděl smilování! Přijmi navrácenou, ovečku ztracenou.« O, vítej, ztracená, vítej, opuštěná! Vítej, holubičko, vítej, má ovečko! Hlavu nakloňuji, v lásce se skloňuji, polib mne, dušičko, ztracená ovečko.

Bartoš 1901 / 0782 | Słyšeł sem na zámku zvony zvónit (51%)
Słyšeł sem na zámku zvony zvónit a to méj miľence, že má umřít.

Bartoš 1901 / 0209 | Na Veľehradě krásný dům (51%)
[: Na Veľehradě krásný dům, :] [: mám tam gaľánku, Bože můj. :] [: Naši ně za ňu nedajú, :] [: protože jí tam neznajú. :] [: Aľe já ju tam dohře znám, :] [: protože za ňú chodívám. :] [: Ona má łúky zeľený, :] [: na nich se pasú jeľeni. :] [: A na téj druhéj, širokéj, :] [: pasú se husy divoké. :] [: A na téj třetí nic néni, :] [: enom zahrádka kaméní. :] [: A v téj zahrádce jábłoňka, :] [: sadiła ju tam miľenka. :] [: Dyž tú jabłoňku sadiła, :] [: tyto słova k ní praviła: :] [: Dorosť, jabłoňko, po roce :] [: dones jabłýčko, ľebo dvě. :] [: Dones červený k bíłýmu, :] [: já ich zanesu miłýmu. :] [: Kerá panenka poctivá, :] [: zdaľeka chłapcom vyhýbá. :] [: A dyž ím vyhnút nemože, :] [: začerveňá se jak růže. :]

Bartoš 1901 / 0309 | Přes vodu koníčky přes vodu (51%)
Přes vodu, koníčky, přes vodu, a to méj miľence do dvoru, je-ľi ona zdravá jako já, nech si potěšéňá nehľedá. [: A ona je zdravá jako ty :] [: má fertúšek złatem vyšitý.:] Do ti ho má miłá vyšívał, já dyž sem já doma nebývał? Vyšívali ně ho dvořané, na téj naší łúce zeľené. Měj ňa, můj synečku, měj ňa rád kúpíme si społu vinohrad, a ty budeš kopat a já žít, budeme sa społu dobře mít. Kúpím ti, má miłá, domeček, za ten tvůj zeľený víneček; ty budeš v domečku přebývat, a já budem k tobě chodívat.

Bartoš 1901 / 0331 | (51%)
1. Hora, hora vysoká je, za tou horou má milá je, tramta radyda, holka rozmilá, za tou horou má milá je.  Šel bych za ní, cesta zlá je, ve dne prší, noc tmavá je tramta radyda atd. Dyž sem já šel zkrz hájíčky svítili mně dvě hvězdičky tramta radyda atd. Jedna tmavá, druhá světlá ach můj Bože, kerá je má? tramta radyda atd. Si-li tmavá, rozsvětli se, má milenko rozmysli se tramta radyda atd. Jak'pak se mám rozmyslili, dyž já si mám tebe vzíti tramta radyda atd. Tebe vzíti, zle se míti do smrti se sužovati tramta radyda atd. Kámen mlejnský tuze těžký, stav manželský ještě těžší tramta radyda atd. Kámen mlejnský se rozmele, stav manželský nerozvede. tramta radyda atd. 2. Dyž má milá husy pásla, vyšívaný šátek našla tramta radyda atd. Když ho našla ohlédla se, kde synáček koně pase tramta radyda atd. Pase je tam na dolině na té drobné jatelině tramta radyda atd.

Bartoš 1901 / 0423 | (51%)
1. Co sem sa pod oknem nastáł, studenéj voděnky naptał, nesceła miľenka stati, studenéj voděnky dati. Ani k nám, šohajku, nechoď, ani si muziky nevoď, nebudem gaľánka tvoja, nedá ně mamička moja. 2. Nechce ňa děvečka žádná, že je má kapsička prázná, půjdem já od panny k vdově, naplním kapsenky obě. Do jednéj nasypem hrachu, do druhéj nasypem maku, do tretí nasypem zelí, aby ňa děvčátka chtěły.

Bartoš 1901 / 0557 | Z toho si nedělej milenko mnoho (51%)
Z toho si nedělej, milenko, mnoho, že sem tě políbil, co je již z toho. Dy by se matinka snad na to ptala, jestli mně dceruška hubinku dala, Nepozná matinka, nepozná mnoho, že sem tě políbil, co je již z toho. Pozná-li, řekni jí: rozmilá máti, proč byste nepřála hubinku dáti? K tomu se, matinko, důvěrně smějte, nevinné líbání dcerušce přejte.

Bartoš 1901 / 0565b | Ej vím já jedno (51%)
Ej, vím já jedno spaniłé okénko, pod kerým sem stávał, na ťeba vołávał: spíš-ľi miľenko? A já nespím, nespím, ja ťa dobre słyším, aľe že já tobě, potěšení moje, otevrít nesmím. Proč bys nesměła, šak si sama doma, ja ľeda by tobě, panimáma tvoje zabraňovała. Co's to, má miłá, co's to učiniła, že's ty našu łásku, spaniłý obrázku, sama zrušiła. Já sem zrušiła pro ľudské reči, ja že nám nepráľi a ně záviděľi tvých čérných očí. Ty očka čérné ty sú ně věrné, za tyma já půjdu, ty miłovat budu, v noci aj ve dně.