Smutný 32/036 | Ta suchovská hospoda

3 words

Smutný 32/036 | Ta suchovská hospoda (100%)
Ta suchovská hospoda

Smutný 32/098 | Ta suchovská hospoda mezi (100%)
Ta suchovská hospoda mezi

Smutný 20/025 | Ta znorovská hospoda z drobného (2%)
Ta znorovská hospoda z drobného

Bartoš 1901 / 1085 | Hasa hasa má králenko hasa (2%)
Hasa, hasa, má králenko, hasa, nechodívé do hospode bosa; pošlapó ti tvý bílý nožičke, vobuj na ně svý zlatý střevičke. Co sem já to za královno dostál jako be jo vemalovál, vepsál; vona chodí červená jak růže, každé si jo zamilovat může.

Bartoš 1901 / 1088 | Brněnské zahradník polámal komorník (2%)
Brněnské zahradník, polámal komorník, zesílá, zesílá ten.* Mám neco, mám neco, mám, nepovím, nepovím vám. Na krku gurale a v truhli tolare, tule já, tule já mám. Ješče sem obešel kole Merkovany, ješče výš, ješče sem neviděl takové děvčice jako dnes. Ona se točí, má černy oči, v hospodě. Dej mi ji Bože, dostat na stranu, do síně. Vyprosila si na panímámě svobodu, muže-li jíti do jezírečka pro vodu. A v tem jezírečku, studená voděnka jako led, že má panenka, sladká huběnka, jako med. Pásla husičky pode mlýnem, umývala se černobýlem. Umé se, milá, ať seš bílá, abes se chlapcům zalíbila. Mé srdečko, jak kameň, ono hoří plameněm, poď mě, milá, poď pomůct, ať nehoří celé deň. Než bych já ho hasila, radši bych přiložila, aby tá falešná láska na popel zhořela. Ani se mně nedotýké, ani se mně netýké. Jesli nám panímáma dovolí, dáme si huběnky po vůli. Žala trávu na strnisku, na tem panském ječmenisku. jak trávy nažala, na milého volala: Poď, milé, poď, pomuž, nažala sem trávy už. 1. Vila věnec, vila nové, zelené rozmarinové, cos děvečko myslela, žes ten věneček vila? 2. Myslela sem sama sobě, že se nedostanu k tobě, myslela sem a myslím, že tě opustit musím. 3. Než bych já tě opustila, radš bych do vody skočila, do voděnky nejhlubší, tam mně žádné nespatří.

Erben 2/700 | Ta zdejší hospoda (2%)
Ta zdejší hospoda z drobného kamení: kdo nemá peníze, ať do ní nechodí. Já sic peněz nemám, přece do ní pudu, černooké děvče namlouvat si budu. Ta zdejší hospoda je velmi vysoká, přeletěla přes ni husička divoká. Nebyla to husa, byly to housátka: že z vysoka hrajou ty zdejší děvčátka.

Erben 4/077 | Když jsem šel z hospody domu (2%)
Když jsem šel z hospody domu, to o půl noci, neměl jsem já pražádný strach s té tmavé noci; když jsem já přišel domů, klepal jsem na svou ženu: „Otevři mně má ženuško, já už jdu domů.“ Tu mne začls má ženuška smutně vítati, mou paruku kopuletou s hlavy škubati, a to bylo vítání do božího svítání, tu jsem dostal od své ženy trpké snídaní. Smutně zpomínal jsem sobě na pana sládka, že ho někdy porodila neštastná matka; on dobré pivo vaří, kapsa nehospodsří: teď jsem dostal za pokutu – musím drát peří.

Erben 4/023 | Jen ty mně šenkýřko (2%)
Jen ty mně, šenkýřko, piva nalej, na mě se nekoukej, že jsem malej: máš-li pivo,1) nalej mi ho, a já mám peníze, zaplatím ho. Jen ty mně, šenkýřko, piva nalej, na to se nekoukej, že jsem malej: nalej, nalej, dokud teče, dokud ti vejdělek neuteče. 1) ty máš pivo, já peníze; však já ti zaplatím do halíře. Jen ty mi, šenkýřko, piva nalej, na to se nekoukej, že jsem malej. Jsem-li já v hospodě maličkej host, na to se nekoukej, mám dluhů dost!

Sušil 1141 | Vím já jeden hájíček (2%)
Vím já jeden hájíček, v tom hájíčku domeček. V tom domečku děvečka, vykóká z okenečka. Černovocí mládenci tólali se po noci. Tólali se, tólali, až se k oknům dostali. Atd. Poďte, chlapci, poďte pryč, a už nedostanem nic. A šak hrachu nejídá, do hospody chodívá. Ani hrachu, ani krup, do hospody šupy šup.

Sušil 1491 | Na tom holešovském mostě (2%)
Na tom holešovském mostě, počítá tam ovčák ovce. Jedna se mu z nich ztratila, kerá napřed chodívala. Esli já té ovce nemám, já ty druhé všecky prodám. Prodám ovce, kúpím krávu, dám peníze do cimbálu. Prodám krávu, kúpím voly, peníze dám do hospody.

Sušil 1397 | Ženičko ženo má (2%)
Ženičko, ženo má, nehněvaj sa na mňa, keď dondu z hospody, pěkně přivítaj mia. »Vítám ťa, mužičku, z tej dalekej cesty, postel máš ustlanú, lehni, odpočiň si.«