Smutný 40/004 | Prečo si plakala buď ta doma

7 words

Smutný 40/004 | Prečo si plakala buď ta doma (100%)
Prečo si plakala, buď ta doma chceli

Galko 1/168 | Tam za Váhom biely dom (96%)
[: Tam za Váhom biely dom, :] [: býva pekné dievča v ňom. :] [: Keby mi ho chceli dať, :] [: vedel bych ho milovať. :] [: Ale mi ho nedajú, :] [: nechže si ho trímajú. :] [: Bráni otec, bráni mať, :] [: bráni sestra, bráni brat. :] [: Bráni celá rodina; :] [: prenešťastná hodina! :] [: Bodaj sa jim tak stalo, :] [: žeby sa nevydalo! :]

Bartoš 1901 / 0544b | Aj v našé Líšni jeden dům (95%)
Aj, v našé Líšni jeden dům, majó tam děvče, Bože můj. Aj, debe mně ho chceli dat, homěl bech za ňo děkuvat. Aj, voni mně jo nedajó, voni se na mně hněvajó. Aj, hněvéte se, jak chcete, přeci rodiči bodete. Aj, už se na mně strojijó, že mně hlavěnko zmalujó. Já vám jo chlapci nenechám, spíš já vám hodně nasekám.

Galko 1/432 | V tom prešporskom meste (95%)
V tom prešporskom meste zas tam verbujú, chceli mňa tam zverbovať medzi husárov. Chceli mňa tam zverbovať, ja som sa jim nechcel dať, ja som sa jim nechcel dať za sto toliarov. Holbičku vínečka keď mi pripili, koníčka vranného tam mne priviedli; vsadili mňa na neho, na koníčka vranného, pár pištolí, karabín do sedla dali. Marii Theresii ja sa oddávam, s vami, rodičové, sa rozžehnávam; opatruj vás pánboh sám, už sa s vami rozlúčam: v tejto krátkej piesni vale vám dávam. V tom prešporskom meste verbujú kýreš-rajtári, < quid hoc? > chceli mne tam zverbovať medzi husári. Chceli mne tam zverbovať, ja som sa im nechcel dať, ja som sa im nechcel dať za sto toliarí. Holbičku vína ke mne pripili, koníčka vraného ko mne priviedli; vsadili mne na neho, na koníčka vraného, a ku boku šabličku osedlanému. Marii Therezii ja sa oddávam, s vami, rodičové, sa rozžehnávam; opatruj vás pán boh sám, už sa s vami rozlúčam, v tejto krátkej piesničky vale vám dávam.

Bartoš 1901 / 1339 | Ej zahrejte nám po hajducku (95%)
Ej zahrejte nám po hajducku, [: ej ukradli nám :] našu Zuzku. Ej dyby nám ju chceli vrátit, šel bych jim za ňu týdeň mlatit. Ej ne tak týdeň, dvě neděle, dal bych jim za ňu roční tele. Z teho telátka bude kráva, a z našej Zuzky stará baba.

Galko 3/043 | Nocuvali, hej, dva maliara u nás (94%)
Nocuvali, nocuvali, [: hej, dva maliara u nás. :] (Chceli sebe švárne dievča, [: hej, pekne vymaľovať. :])

Bartoš 1901 / 0794 | Ej v háji była v háji (94%)
Ej v háji była, v háji, ej v háji ze šohaji; hłavěnka dorúbaná, ej že zme społem spaľi. Ej nespaľi, nespaľi, ej enom zme ľežaľi, hłavěnku dorúbanú ej zahójit zme chceľi.

Erben 2/318 | V šírém poli hruška stojí (6%)
V šírém poli hruška stojí vysoká, pod ni pěkná bílá růže vykvětá. Trhej, trhej, má panenko, ty růže, nasázej je hochu svému do lůže. On ti bude na těch růžích libě spát, ráno vstane, bude tobě děkovat. Děkuju ti, má panenko, děkuju, před tebou já svůj klobouček smekuju. „Nesmekej ho, můj Jeničku, přede mnou: však oni tě naši páni odvedou. Odvedou tě pod zeleny 1) myslivce: bude tobě místo holky ručnice.“ Žala trávu v suchopáru metlici, přišli na ni dva zelení myslivci. Srp jí vzali, rozlámali: Jdi domů, berou tobě potěšeni na vojnu. „Když ho berou, ať ho berou,2) mají ho, však on mně dá zejtra pán Bůh jinýho.“ 1) Odvedou tě, můj Jeníčku, do Prahy, tam ti dají bílej kabát a šavli. 2) Když ho berou, ať ho berou, nic nedbám: však já se tam zejtra ráno podívám. Proč pak vy mně potěšení béřete? co pak víc svobodné chasy nemáte? Prala plínky u studýnky, plakala: ach kýž jsem tě byla raděj neznala! Jiný konec: „Když ho berou, ať ho berou, ať je tam: však já ho tam na té vojně nenechám. Nenechám ho na té vojně bojovat, aby mohl svou panenku milovat.“ Miluju tě, má panenko, miluju: ale zejtra na koníčku odjedu. Žala trávu na rybníce – srp tupěj: „Jen ty mně ho, můj Jeníčku, naklepej.“ On naklepal, on nabrousil – nechce žít: protože tě, má panenko, nechce mít. Pila pivo, pila víno z korbele: „Ach že jsem se nenadála fortele!“

Bartoš 1901 / 0560 | Dyž sem šéł około vrát (6%)
Dyž sem šéł około vrát, słyšél sem muziku hrát, na harfy, na trúby, kdo mú miłú ľúbí, ten mosí jít domu spat. Přišéł sem do světnice, seďéł sem na łavice, seďéł sem u kamen, płakał sem jak błázen; má miłá nevdávaj se! Proč bych se nevdávała, tři ľeta sem čekała, tři ľeta čekati; ešče se nevdati; si voják, podvedeš ňa. Ešče k vám jednú přijdu, rodiče prost budu: matinko złatinká, poproste tatínka, by ně dáł vašu céru. Než bych ti céru dała, rač bych ju połámała, ruce po ramena, nohy po koľena, tak bych jí uděłała. Dyž ně jí nechcete dat, dám si ju vymaľovat, dám si já ju za skło, až ně bude teskno budu se na ňu dívat.

Bartoš 1901 / 0430 | Zlatá panimámo co děłáte (6%)
Zlatá panimámo, co děłáte, že přede mnó dveři zavíráte? Pusťte mne do domu, ať já vidím vaší céry podobu. Vaša céra z okýnečka kóká, pustiła mě kľíček do kłobóka: Tu máš kľíč, možeš íť, možeš sobě pozľehónka otevříť. Dyž sem počał dveři otvírati, słyšeł sem tam miłó naříkati: Proč płačeš, naříkáš, dyž mě tady, moja miłá, ešče máš?

Bartoš 1901 / 1204 | A v tom městě Hodoníně (6%)
A v tom městě Hodoníně kasárňa maľovaná, v keré była má hłavěnka veľice sturbovaná, była ona sturbovaná, od samého jenerála; už to ináč byt nemože, já vojákem mosím byt. Dyž ňa na radní dům védľi, moje vłasy střihaľi, tenkráť pro mňa rodičové přežałostně płakaľi; proč płačete, naříkáte, šak vy ně nepomožete; už to ináč byt nemože, já vojákem mosím byt. A dyž było o půł noci, vyšła krásná vězdička, přišła za mnú do kasárně má miłá gaľánečka; přišła za mnú do kasárně, stáła u mojí posteľe: Stávaj hore, duša moja, já už stójím u tebe. A co bych já hore stáváł, šak ty ně nepomožeš, dybys za mňa dušu dała, tak ty ňa nevymožeš; mám čižmičky z ostruhami, vraného koňa v maštaľi ; už to ináč byt nemože, já vojákem mosím byt.