Smutný 46/014 | Eště si já drobných desek narežem

6 words

Smutný 46/014 | Eště si já drobných desek narežem (100%)
Eště si já drobných desek narežem

Sušil 1463 | Ešče já si kopu desek nařežu (33%)
Ešče já si kopu desek nařežu, a já si jich do Moravy dovezu; dolů do Moravy, daj mně, Bože, zdraví, a co by mně muzikanti zahráli. Kdyby Pán Bůh hodnej vody ráčil dať, co by mohly naše putě umýkať; dolů do Vsetína až do Hodonína, potem bych já sobě mohl zaspívať.

Sušil 0829 | Seděl jeden vězeň (33%)
Seděl jeden vězeň stopadesát neděl, a tak dlúho seděl, celý ošedivěl. V jeho šedej hlavě myši hnízda majú a v jeho životě žaby řehotajú. První ráz zaplakal, cedulenku napsal, cedulenku napsal, k otcovi ju poslal. Můj tatičku starý, vyplať mia z vězení, z vězení těžkého, zámku tureckého. Pověz mi, synečku, co od tebja ptajú? Sto rynských stříbrných, ješče tolej drobných. Synáčku můj milý, než to od tebja dám, než to od tebja dám, radši ťa tam nechám. Druhý ráz zaplakal, cedulenku napsal, cedulenku napsal, za mamičkú poslal: Mamičko má milá, pomož mně z vězenja, z vězenja tuhého, zámku tureckého. Synáčku můj milý, co od tebja ptajú? Sto rynských stříbrných, ešče tolej drobných. Synáčku můj milý, než to od tebja dám, než to od tebja dám, radši ťa tam nechám. Třetí ráz zaplakal, třetí psaní napsal, třetí psaní napsal, za bratřičkem poslal. Bratřičku můj mily, pomož mně z vězenja, z vězenja tuhého, zámku tureckého. Bratřičku můj milý, co od tebja ptajú? Sto rynských střibrných, ešče tolej drobných. Bratříčku můj milý, než to od tebja dám, než to od tebja dám, radši ťa tam nechám. Štvrtý ráz zaplakal, cedulenku napsal, cedulenku napsal, k sestřičce ju poslal. Sestřičko má milá, pomož mně z vězenja, z vězenja těžkého, zámku tureckého. Bratříčku můj milý, co od tebja ptajú? Sto rynských stříbrných, ešče tolej drobných. Bratříčku můj milý, než to od tebja dám, než to od tebja dám, radši ťa tam nechám. Páty ráz zaplakal, cedulenku napsal, cedulenku napsal, ku svej milej poslal. Vyplať mia, má milá, vyplať mia z vězenja, z vězenja těžkého, zámku tureckého.1) Milá nemeškala, šňůru kupovala, milému podala. Spusť sa, milý, důle po hedbavné šňůře.2) Šestý ráz zaplakal, svej milej děkoval. Lepší jedna milá než celá rodina.

Bartoš 1901 / 0463 | Ore Janko (33%)
Ore Janko, úhor preorává, miľenka mu koníčky poháňá: Vje! Vje, vje, vje, vje, vje vrané koníčky, narežem vám drobušičkéj sečky: Vje.

Erben 2/347 | Pověz mně má milá rozmilá! (0%)
Pověz mně, má milá rozmilá! proč ti paňmáma brání? „Brání mně pro tebe, potěšení moje, že nemáš pole žádny.“ Ač nemám políček ani luk, přece jsem na světě rád může mně pán Bůh dát, že budu milovat děvče jak karafiját. Karafiját pěkný červený ten svoji krásu mění: ty pak myslíš sobě, potěšení moje, že už nad tebe není. Dost jsem se za tebou nachodil, dost jsem já pro tě vystál: když jsi mi od Boha souzena nebyla, přece jsem tě nedostal. Když jsi mne pro lásku nechtěla, pro statek o tě nedbám: když jsi mne nechtěla, má milá rozmilá, pošlapu cestu jinam! Pověz mně, och má znej milejší! proč pak tě váši brání? „Bráni mě pro tebe, můj chlapče! že nemáš pole žádny.“ Třebas já pole, luky neměl, přece jsem na světě rád: pán Bůh mně může dát milovat dívčici jak krafíját. Což pak se, má milá, domníváš, že jsi ty sama v světě? nejedna matička dceru má, že jako růže květe! Což pak se, má milá, domníváš, že se tě budu prosit? když ještě císař pán koně má, kterej mě může nosit!

Erben 2/361 | Těš se můj holečku těš! (0%)
Těš se, můj holečku, těš! pověz, jest-li ty mě chceš? já si ráda na tě počkám, jenom jest-li se tě dočkám, jest-li si mě pak vemeš. „A já si tě nevemu, á na vojnu pojedu; koníčka sobě osedlám, ještě s tebou se rozžehnám, a potom zapomenu.“ Ach! já jsem se měla vdát, a na tebe nečekat: mohla jsem dostat věrnější, než jsi ty, můj nejmilejši, škoda věku nastokrát! „Ty se nevdáš jen jednou, hned ti tvářičky shlédnou, tvoje krása se promění – adie, mé potěšeni! nepřijdu víc za tebou.“

Bartoš 1901 / 0594 | O łásko forteľná proč ňa mámíš (0%)
O łásko forteľná, proč ňa mámíš [: a moje srdenko :] smutně trápíš? Dycky's ně ríkávał, že budeš můj, [: abych ti já dała :] šáteček svůj. Aľe já dobre vím, že nebudeš, [: darmo můj šáteček :] špínit budeš. Dyž sem si ťa nevzał za ženičku, [: včiľ si ťa vyvoľím :] za družičku. Za družičku tobě nemožu stát, [: nemohła bych pro płač :] vínka podat. Pro płač vínka podat, k oltáru jít, [: pro fałešnú łásku :] mosím umrít. Ľesti* já pro łásku umrít mosím, [: ešče ťa, šohajku, :] za to prosím. Abys pri méj smrti sám pri mně stáł, [: a mé čérné očka :] zatłačovał. A potom rozpáľił, rozžał svíčku, [: pomodľił sa za mňa, :] za dušičku. A potom rozpáľił ty dvě svíce, [: vymaľovał na nich :] mé, tvé srdce.

Bartoš 1901 / 0570 | Prší déšč prší déšč (0%)
Prší déšč, prší déšč, aj rosička padá, nech si žádná panna v łásce nezakłádá. Já som taká boła, čo som zakłádała, nenadáła som sa, žeby ma skłamała. Boła łáska, boła medzi nama dvema, aľe ju zkaziła jenna stará žena. Neboła to žena, ľež to boła dzyévka, aby neznosiła panenského vyénka. Keby boły hory samé papýrové a voda atrament, hvezdy písarové, Keby to spisovał šetek široký svet, ešče by nespísał méj łásky destament.

Bartoš 1901 / 0567 | Rozmarýnek rozmarýn (0%)
Rozmarýnek, rozmarýn, na tom vŕše stójí; ja ešče sem daľeko, už ně pěkně vóní. Z maryánku vonička ta ně už uvadła, ja už ně od synečka všecka chuť odpadła. Chodíváł k nám syneček, aľe jen v neděľu už chodívat nebude, ľudé ho rozvedú. A dyž si ho rozvedú nech si ho aj majú, ja šak on si zpomene pohľédaja za mnú. Ja maľina, maľina, ľistu širokého, ja nemáš ty děvečko, gaľána stáłého. A dyž nemám gaľána, nemám ani řečí, nemajú proč płakávat moje čérné oči.

Bartoš 1901 / 0560 | Dyž sem šéł około vrát (0%)
Dyž sem šéł około vrát, słyšél sem muziku hrát, na harfy, na trúby, kdo mú miłú ľúbí, ten mosí jít domu spat. Přišéł sem do světnice, seďéł sem na łavice, seďéł sem u kamen, płakał sem jak błázen; má miłá nevdávaj se! Proč bych se nevdávała, tři ľeta sem čekała, tři ľeta čekati; ešče se nevdati; si voják, podvedeš ňa. Ešče k vám jednú přijdu, rodiče prost budu: matinko złatinká, poproste tatínka, by ně dáł vašu céru. Než bych ti céru dała, rač bych ju połámała, ruce po ramena, nohy po koľena, tak bych jí uděłała. Dyž ně jí nechcete dat, dám si ju vymaľovat, dám si já ju za skło, až ně bude teskno budu se na ňu dívat.

Bartoš 1901 / 0558 | Dyž já ešče jednó pudu (0%)
Dyž já ešče jednó pudu zhůru, dolů po dědině, [: tam sobě namluvím :] hezky děvče v rozmaryně. Dyž já ešče jednó pudu zhůru, dolů do kopečka, [: tam sobě namluvím :] hezky děvče z vokýnečka. Dyž já ešče jednó pudu, panimámu prosit budu: Paňmámo zlatičká, poproste tatíčka, dáte-li mně vašu ceru.