Smutný 48/124 | Růža růža ruža ružičko červená

5 words

Erben 2/437 | Kdož by tě Mařenko nemiloval (100%)
Kdož by tě, Mařenko, nemiloval, když jsi tak, jak by tě vymaloval, červené tvářičky jako růže, nikdo ti odolat nemůže: ach škoda, škoda jen, že svoji nebudem, má zlatá Mařenko, Mářo! Mařenko roztomilá.

Bartoš 1901 / 0265 | Na jezérečku na tem kopečku (100%)
[: Na jezérečku, na tem kopečku stojijú tři růže; :] [: jedna červená, druhá zelená a ta třetí modrým kvete.:] [: Ide děvečka do jezérečka pro vodu studenú. :] [: Utrhla si tam za kordúlečku růžičku červenú. :] [:Jede syneček na vraném koni, on jede protiv ní. :] [: Dej mi, děvečko, dej mi růžičku, ta mi pěkně vóní.:] [: Jak mu ju dala, hned zaplakala, plakala, želela. :] [:Vrať mi, synečku, vrať mi růžičku, kerú sem já tobě dala.:]

Bartoš 1901 / 0777 | Co sa tebe moja miłá stanúło (100%)
Co sa tebe, moja miłá stanúło ? Ja kedz tebe tvoje ľíčko zbľednúło! Včéra’s boła jako růža červená, a dneskaj si jako tráva, zeľená. Podzívaj sa na ten stromek zeĺený, kedy kvitně, každý s něho ułomí! A ty, moja najmiľéjší taká si, pokeľ si ty nepotracíš svéj krásy. Kedz ju ztracíš, cełá bľedá zostaněš, dzě že sa ty, moja miłá podzěješ? A já skočím do téj bystréj vodzičky, dzě sa perú drobné ryby, kačičky. Na čo bys to, moja miłá, dzěłała, na čo bys ty do téj vody skákała? Na čo bys ty do téj vody skákała? Cěžko teba tvá mamička chovała.

Bartoš 1901 / 0742 | Dyž sem k vám má miłá (100%)
Dyž sem k vám, má miłá, chodíváváł, [: já sem si chodníček znamenávál. :] Červené, bíłé růže sem sázéł, [: dyž sem tě, má miłá, vyprovázéł. :] Dyž sem k vám chodívał přes ty ľesy, [: bývałás, má miłá, veseľéjší. :] Dyž sem k vám chodíváł přes hájíček, [: bývała's, má miłá, jak hřebíček. :]

Erben 3/061 | Koupala se má panenka (100%)
Koupala se má panenka v vodě studený, přijel je k ní mládeneček[46] na vraném koni. A co děláš, má panenko, v vodě studený? „Čepce šiju, věnce viju[47] z růže červený.“ Komu pak dáš, má panenko, věnce zeleny? „Jeden tobě, druhý sobě, třetí družbovi.“ Proč jsi mi ho dřív nedála, když jsem chodil k vám? „Když jsem rozumu neměla, který nynčko mám.“ Zadrž ty mi, má panenko, koně vranýho, a já sobě půjdu nažit 3) ovsa zralýho. „Jak živa jsem nedržela koně vranýho: radši půjdu sama nažit – ovsa zralýho!“ 3) až mu nažnu, mé srdéčko, ovsa zralýho. Co jsem živa, můj nejmilejší! koně se bojím: tobě ho předce, mé srdéčko, směle podržím!

Bartoš 1901 / 0726 | Smutný večér nevesełý (100%)
[: Smutný večér nevesełý, :] [: neprijde mi potěšéní. :] [: Neprijde dnes, ani zitra, :] [: ani za rok, ani za dva. :] [: Vrať sa, miłý, od téj vody, :] [: vrať mi kľíče od słobody. :] [: Od słobody, od panenskéj, :] [: od téj vůľe materinskéj. :] [: Vrať mi, miłý, co je mého, :] [: já ti vrátím, co je tvého. :] [: Vrať mi, miłý, můj šáteček :] [: já ti vrátím prsténeček. :] [: Já sem šáteček potrhał, :] [: dyž sem šabľenku pucovał. :] [: Já sem prstének złámała, :] [: dyž sem trávu trhávała. :] [: Choď, můj miłý, choď do roku :] [: do Margetského jarmaku. :] [: Na jarmace kup strevíce, :] [: po jarmace nechoď více. :] [: Kúpił on jí pantľu modrú, :] [: tu máš, miłá, na rozchodnú. :] [: Dyž ju ona zapľétała, :] [: prežałostně zapłakała. :] [: Ach, kde je ten co ju kúpił, :] [: co mé srdenko zarmútił. :] [: Ach, ten už je u Francúza, :] [: je červený jako růža. :]

Bartoš 1901 / 0669 | Zelené rozmarýn zelená se (100%)
[: Zelené rozmarýn zelená se, :] [: že jož můj galánek :] nehněvá se. [: Červená růžička červená se :] [: že jož můj galánek :] hosmívá se.

Bartoš 1901 / 0662 | Naša zahrádečka pľetená (100%)
Naša zahrádečka pľetená, v ní rozmarýn růža červená, a v ní rozmarýn, a já o něm vím, kdy sem ho seła. Dyž sem maryjánek střihała, chłapcom za kłobúčky dávała; enom jednomu, svému miłému, sem ho nedała. A mám-ľi já tady vartu stát? Já sa možu jít domu vyspat, a jak sa vyspím budu červená jako maľina. Ešče si naséju marjánku tým Těšovským chłapcom na památku. Chłapci, pojďte k nám, maryjánek mám, a já vám ho dám. On sa na mně tuze rozhněváł, v hospodě ně vínka nezavdáł, vínka nezavdáł, do tanca nezváł, tak ně uděłáł. Už sem zapoměła na otce, také zapomenu na chłapce, na tě můj miłý, můj roztomiłý, na tě do konce. Už sem zapoměła na matku, zapomenu aj na zahrádku, v kerém sem stáła, kvítí trhała, chłapcom dávała. Už sem zapoměła na bratra, také zapomenu na vráta, v kerých sem stáła, si namłúvała, do bíłého dňa. Ešče tě, synečku, přistrójím, a potom já tobě vypovím, včiľ ti to povím: o tě nestójím, o tě nestójím.

Bartoš 1901 / 0651 | Ešče sa já podívám (100%)
Ešče sa já podívám, k těm ubełským zahradám, mám tam jedno potěšéní, já si na ni zavołám. Po čem tys mňa poznała, dyž tys na mňa vołała? Po koníčku sivovraném, kerého sem sedłała! Já sem ti ho sedłała tým červeným hedbávem, abych ja ťa mohła poznat, až ty budeš hoľáněm. Šohajíčku, z růže květ, radši ťa mám, než ten svět, radši ťa mám, dyž přijdeš k nám, než těch inších stokráť pět.... Šohajíček ženatý, nemáš dobréj paměti, tys mňa svédł a podvédł, nech ti Pán Bůh zapłatí!

Bartoš 1901 / 0550b | Dyž sem šła z kosteła od (100%)
Dyž sem šła z kosteła od słova božího, postřetła mňa mati šohajíčka mého. Vitaj ty nevěsto od słova božího, móžeš sa netěšiť, že máš syna mého. Šak já sa netěším, ani neraduju, dyž ně ho nedáte, já ho měť nebudu. Červené růžičky květú ve dně v noci, moc sa napłakały moje čérné oči. Och vy čérné oči, nic vy nepłakajte, čeho ste navykły, toho odvykajte. Och, my sme navykły miłého vidívať, a včiľéj mosíme těžko zapomínať. Rači bych já nésła dvě noše kaméní, než s tebú, synečku, jedno rozłúčení. A dyž už nemožu, já si odpočinu, na tebe, synečku, zapoměť nestihnu.

Bartoš 1901 / 0469 | Na mostě pták (100%)
Na mostě pták, pod mostem rak, dybys ty věděła má Haničko miłá, jak ťa mám rád. A já mám rád karafiját, červenú růžičku, tú moju Haničku, tú já mám rád. Nepůjdu k ní za štyry dni; ona povídała, že sa nevyspała, nech sa vyspí.