Černík 1908 / 272 | Pred našima

71 words

Černík 1908 / 272 | Pred našima (100%)
Pred našima, za našima zahrádka trněná, v téj zahrádce rozmarýnek, ružička červená. Natrhaj si, moja milá, téj růže,*) nascel si jéj šohajkovi do lože. Budze sa mu, šohajkovi, v téj loži dobre spac, prídze on ci zajtra ráno dzakovac. Dzakujem ci, moja milá, dzakujem, já pred tebú svůj klobúčik šmekujem. Něšmekuj ty svůj klobúčík prede mňú, šak ty pójdzeš zajtra ráno na vojnu. *)» téj růže « opakuje se třikrát,- jako podobně dále!

Bartoš 1901 / 0698 | Dzakujem ci miłý (44%)
Dzakujem ci, miłý, dzakujem ci za to, že si nám ušľapał po pred dvere błato. Po pred dvere blato, po pod okna hľinu, veru sebe hľadaj frajeročku inú. Veru si hu hľadaj abys hu nenašeł, abys zajtra večer zase do nás prišeł.

Sušil 2252 | Stojí zahrádka trněná lilium (27%)
Stojí zahrádka trněná, lilium, stojí zahrádka trněná, z humen ven. Pěkná Marjánko, stůj za humny, stůj. V ní je růžička červená, lilium, v ní je růžička červená, z humen ven, pěkná Marjánko, stůj za humny, stůj. Do zahrádky vkročila, lilium atd. Tři růžičky utrhla, tři věnečky uvila, jeden vila ze zlata,*) druhý vila ze stříbra, třetí vila z vorličku. Ze zlata dala milému, ze stříbra dala bratrovi, z vorličku dala švagrovi, se švagrem jsem byla chvilčičku, s bratrem jsem byla z mladosti, s milým chci být do smrti.

Smutný 09/044 | Pred nami je za nami je (26%)
Pred nami je, za nami je zahrádka trněná

Smutný 03/031 | Pod naším je zahrádečka trněná (20%)
Pod naším je zahrádečka trněná

Černík 1908 / 281 | Sak to Bože (17%)
Šak to, Bože, časy bývaly, keď sme my dva spolu bývali, zasviecil mesjáček na náš dvór, šak to bolo pekné, Bože mój. Čo si taká smutná, Anička, ani si něturmuj srdečka, hdo ťa budze mac vzac, vezně ťa, keď kraj sveta pójdzeš, najdze ťa. Čje je hen to dzievča, ružička, to by bola moja ženička, ani by mi robic něsměla, len by mé srdénko cešila. Čje je hen to šohaj, jak růža, dal by mi ho Pámbo za muža, ani bych mu robic nědala, len bych ho pre krásu chovala.

Černík 1908 / 286 | Ej bola láska (17%)
Bola láska, už jej nění, rozněsla sa po kamení. Po kamení, po širokém, po políčku po hrozenském. Čo to, milá, za lásku máš, keď k vám prídzem, ty sa hněváš? Čo že bych sa nehněvala, obudzil's mňa, keď som spala. Vyspi sa len, moja milá, a já pójdzem do tábora. Kam ty pójdzeš, pójdzem aj já, pójdzem spolu, duša moja. Malého my koňa máme, jako si naň posedáme? On je malý, ale tustý, preněse nás pres háj hustý.

Galko 1/247 | Prajská zem, skoro-li ca prejdzem (17%)
Prajská zem, prajská zem, skoro-li ca prejdzem, [: milenečka moja, zdravú-li ca najdzem? :] Povedzže mi, povedz, kerú cestu pojdzeš? [: A ja ci nepoviem, lebo plakac budzeš. :] Povedzže mi, povedz, kerými chodníčky? [: A já ci nepoviem, plakala bys’ ždycky. :] Povedzže mi, povedz, kerými horami? [: A ja ci nepoviem, išla bys’ za nami. :] Drotári, drotári, ako dzivé husi, [: po tom šírom svece potúkac sa musí. :] Kapsu si poscele, vrecom sa odzeje, [: ešče sa mu, ešče, o frajerce sneje. :]

Sušil 1619 | Na Březovej tři ulice (16%)
Na Březovej tři ulice, sú tam dzjevky šimbolice, sú tam dzjevenky bohaté, chcú za huběnku tři zlaté. Já som sa šjol domů pytať, mám-i za ňu tolko čítať, za její huběnku spanilú, lebo mám běžať za jinú. A doma mi radu dali, koníčka mi osedlali: Sedaj, šohajko, na něho, pojdzeš do pola čirého.

Bartoš 1901 / 0763 | (9%)
1. Má milá je nemocná ona rána nedočká já ji musím navštíviti ještě dnes v noci, vsak já od ní nedostanu její nemoci. Přijdu k její posteli, ptám se jí, co ji bolí? Ach, bolí mě, můj synečku, moje hlavička, co mě do ní udeřila moje mamička. Udeřila pro tebe, že já nesmím mít tebe; ach ty musíš, můj synečku, zapomínávat, pod to naše okýnečko nechodívávat. 2. Před našima zahrádka v ní roste marijánka marijánka, levandula a karafiát, přijdi si k nám, můj synečku, kytku natrhat. V té zahrádce dve růže a k nim žádný nemůže; ani ty jich, můj synečku, trhat nebudeš, protože je za kloboučkem nosit nebudeš.

Bartoš 1901 / 1053 | Vľčnovský dvoreček (8%)
Vľčnovský dvoreček na pěknéj rovině, stójí tam pan správčí v samém rozmarýně. Vľčnovský dvoreček pěkný maľovaný, stójí tam pan správčí, jak růža červený. Około dvorečka zahrádka špŕľená, je tam miłostpaní jak růža červená. Před tú zahrádečkú je agát zeľený, sedíja tam děti jak růža červený. Máme, pána, máme, v černém dałamáně, na krátkých nožičkách, v čérných nohavičkách.