Sušil 1619 | Na Březovej tři ulice

53 words

Sušil 1619 | Na Březovej tři ulice (100%)
Na Březovej tři ulice, sú tam dzjevky šimbolice, sú tam dzjevenky bohaté, chcú za huběnku tři zlaté. Já som sa šjol domů pytať, mám-i za ňu tolko čítať, za její huběnku spanilú, lebo mám běžať za jinú. A doma mi radu dali, koníčka mi osedlali: Sedaj, šohajko, na něho, pojdzeš do pola čirého.

Sušil 0407 | Žala trávu u potoka (24%)
[: Žala trávu u potoka :] Kateřinka černooká. Přišel tě k ní Černojurský, Černojurský, král uherský. Dej té trávy koňu mému, koňu mému višňovému. 1) Chce-li tvůj kůň trávu jesti, musíš s něho dolů slezti. Slezu-li já s koňa svého, zbavím tebe vínka tvého. 2) Zbavíš-li mě vínka mého, zbaví tě Bůh ščestí tvého. Zatočil se a zasmál se, slezl s koňa k té panence. 3) Jednú rukú koňu dával, druhú rukú vínek snímal. Chceš-li déle živa býti, lebo mi chceš vínek dáti? Ona sobě vyvolila, třikrát k horám zavolala. Jak ponejprv zavolala, travěnka se zeleňala. 4) Jak po druhé zavolala, ta hora se prohýbala. 5) Jak po třetí zavolala, mamka na dvůr uslyšela. 6) O, synové, co děláte, vraných koní nesedláte? Naša Anka v lese volá, co se jí za křivda dělá! Bratříčkové nemeškali, vrané koně osedlali. Ostré kopí připínali, k čirým horám pospíchali. Jeli cestú i necestú, kadem lidi nechodijú. Šinuli se při potoce, tam Indriáš si myl ruce. Indriášku, cos to zabil, žes si ruce okrvavil? Zabil sem já holubičku, sedávala v okénečku. Sedávala, vrkávala, mně smutnému spať nedala. Nebyla to holubička, byla to naša sestřička. 7) Tak ho za švagra vítali, až z něho kosti lítaly. Hledejte suchého buka, tam z vašej Kačenky ruka. Hledejte, kde suchá plaňka, tam z vašej Kačenky kaňka.

Bartoš 1901 / 1208 | Ta Moščenská dědina (24%)
Ta Moščenská dědina je smutná neveselá; měl sem v ní galánečku, ta mi vypověděla. Jak se, milá, jak se máš? Falešná si jako ďas, falešnější než Jidáš, už mně víc neuhlídáš. Když tys na mně čekala, proč pak’s mně nezbudila, dvá vojáci s kvérama stojijó pod oknama. Dvá vojáci s kvérama, sósedi s laterňama, šelma rychtář s dráhami, ti mně póta dávali. A já falešná nejsem, já upřímná panna jsem, tři noci jsem nespala, na tebe jsem, čekala. Jak mně pótečka dali, do Hranic mně poslali, ó, Hranice Hranička, tam dostanu koníčka. Jak mně koníčka dali, pěkně ho osedlali, s Pánem Bohem, má milá, já juž jedu do Brna.

Černík 1908 / 286 | Ej bola láska (18%)
Bola láska, už jej nění, rozněsla sa po kamení. Po kamení, po širokém, po políčku po hrozenském. Čo to, milá, za lásku máš, keď k vám prídzem, ty sa hněváš? Čo že bych sa nehněvala, obudzil's mňa, keď som spala. Vyspi sa len, moja milá, a já pójdzem do tábora. Kam ty pójdzeš, pójdzem aj já, pójdzem spolu, duša moja. Malého my koňa máme, jako si naň posedáme? On je malý, ale tustý, preněse nás pres háj hustý.

Černík 1908 / 281 | Sak to Bože (18%)
Šak to, Bože, časy bývaly, keď sme my dva spolu bývali, zasviecil mesjáček na náš dvór, šak to bolo pekné, Bože mój. Čo si taká smutná, Anička, ani si něturmuj srdečka, hdo ťa budze mac vzac, vezně ťa, keď kraj sveta pójdzeš, najdze ťa. Čje je hen to dzievča, ružička, to by bola moja ženička, ani by mi robic něsměla, len by mé srdénko cešila. Čje je hen to šohaj, jak růža, dal by mi ho Pámbo za muža, ani bych mu robic nědala, len bych ho pre krásu chovala.

Černík 1908 / 272 | Pred našima (18%)
Pred našima, za našima zahrádka trněná, v téj zahrádce rozmarýnek, ružička červená. Natrhaj si, moja milá, téj růže,*) nascel si jéj šohajkovi do lože. Budze sa mu, šohajkovi, v téj loži dobre spac, prídze on ci zajtra ráno dzakovac. Dzakujem ci, moja milá, dzakujem, já pred tebú svůj klobúčik šmekujem. Něšmekuj ty svůj klobúčík prede mňú, šak ty pójdzeš zajtra ráno na vojnu. *)» téj růže « opakuje se třikrát,- jako podobně dále!

Bartoš 1901 / 1346 | Na Viškovci zakázaľi (18%)
[: Na Viškovci zakázaľi :] aby vínko nědávaľi. [: Že je vínko hrubě kysłé, :] že sú z něho dzjévky pyšné. [: A tá jedna najpyšnější, :] protože je najpeknější. [: Dzěvadzěsac ľetnic mała :] a ešče sa něvydała. [: A já som ľen jednu mała, :] pýtaľi ma až do Viédňa. [: Pýtali ma do Lemberku, :] abych išła za masárku. [: Něpójdzěm já za masára, :] veru bych sa porezała. [: Rači pójdzěm za mynára :] za dobrého hospodára. [: Mynár sedzí na lamfešcě* :] vodzěnka mu žitko něse. [: A mynárka ve młýnici :] meľe žitko po měřici.

Bartoš 1901 / 1335 | Za našíma humny (17%)
Za našíma humny [: vyka, něvyka,:] a jak ňa neľúbíš, něch cja vred myká.:] Za našima humny [: močjár, němočjár,:] ty Hrozenské dzjévky [: jak starý kočjár.:] Za našima humny [: oves, něoves,:] jak že ma něvezmeš. [: třeba sa oběs.:]

Sušil 0932 | Ty březovské sady husté (17%)
Ty březovské sady husté, ty březovské dzjevky tusté. Také tusté jako duby, to sa mi, dzjevča, nělúbí. Lopenické sady rjedké, lopenické dzjevky cjenké. Také cjenké jako trsci, ohýbajú sa mi v hrsci.

Sušil 0401 | Žalo dívča Žalo trávu (12%)
[: Žalo dívča, Žalo trávu :] nedaleko Velehradu. 1) Mladý pán sa z okna dívá, pro její krásu omdlívá. 2) Širuj, kočí, širuj koně, pojedeme v čiré pole. Přes to pole, přes široké, najdem dívča černooké. Dyž na tu lúku přijeli, na děvčátko zavolali. »Kdo ti kázal trávu žati? Musíš za to základ dati.« Kázali mně otec, máti, ti mia budú vymlúvati. Co ty, dívča, co ty nám dáš, dyž ty tu trávu kosíváš? Dávala jim srp, plachtičku; ej, my chceme tvú ručičku. Jak bych já vám ruku dala? Já su dcera pastýřova. Třeba si ty pastýřova, sedaj s námi do kočára. Jak do kočára sedala, k Velehradu pohlédala. 3) Co ty, dívča, sa ohlédáš, zdáli ty tam někoho máš? Já pohlédám k Velehradu, mé sestřičky tam smítajú. 4) Mladší sestra povazuje, starší za ňú prozpěvuje. Mé sestřičky, s Pánem Bohem, ej, já musím s tímto pánem. Ani sem sa nenadála, že bych měla muža pána. Já sem sa také nenadál, že bych sobě pastýřku vzal.

Sušil 1707 | Za Krakovem slunce zchodzi (11%)
Za Krakovem slunce zchodzi, oficir koně vyvodzi, aj, koně, koně vraneho, sedaj ty, šuhajku, na něho. Sedać, sedać jako sedać, dyž bych moh s milu povědać. Nic, ma mila, nic něplač, ješče se mi ty možeš dostać. Vrać mi, milý, vrac mi šatku, dala sem ci na pamatku. Aj, vrać mi šatku co najspěš, něbo tu maju inši přisć.1) Ja ci šatečky něvracim, na kusečky ji obracim, aj, na kusečky pořežu, pod moje koničky poscělu. Jak budzě měć vrba střešňu, to ja se cě, dzěvča, vezmu. Aj, vrba střešen něrodzi, jene to zelene haluzi.