Černík 1908 / 273 | Hajaju

12 words

Černík 1908 / 273 | Hajaju (100%)
Hajaju, hajaju, koně mi zajmajú, šetky štyry vrané pre to dzievča švarné.

Bartoš 1901 / 0439 | (51%)
1. Ked som išeł od méj myłéj z ohľadou, šetky panny posedały do radou; ony sa ma pýtávały, dze som boł, a já som jim odpovedat nemohoł. 2. Vinšujem ty, duša moja, dobrý den, požčaj my ty tvojéj kráse na týden, kebych si já svoju krásu požčała, dze bych ju já na sobotu hľadała ? Nestaraj sa, moja myłá, o krásu, šak já prídem na sobotu za času, na sobotu na vysokú obránku, abych vedzeł, že mám vernú gaľánku. 3. Keby si ty, moja myłá, vedzeła, jaká bude prežałostná nedzeľa, ked my budú moje vłásky strihaci, a ty budeš přežałostné płakaci. Aľe bys ty, moja myłá, nedbała, keby si ty mého kona sedłała, kebych si já svoje krky vyłomył a na tvoje byéłé ľíčko nehľadzeł. 4. Kebyste vy, ma mamenko, vedzeľi, jaký som já pres*) frajérky nezdravý, any byste štyry noci nespaľi, ľen byste my frajerénku hľadaľi. Keby som já, môj synáčku, vedzeła, kedy bude tvoja taká nedzeľa a já by som čtyry noci nespała, ľen by som ty švárné dziéča hľadała.

Černík 1908 / 029 | Vyróstol mi (48%)
Vyróstol mi pod okénkom hřebíček, naučil se k nám chodzievac Janíček. Keď som išol od svéj milej, už bol dzeň, zametaly šetky panny pred domem. Ony sa mňa zpytovaly, hdze som bol, a já som im odpovedzec němóhol. Keď som išol od svéj milej z Očkova, odpadla mi z mého koňa podkova. A len ty mNa, mój koníčku, dobre něs, dám ci pribic podkovenku ešče dněs. Dám ci pribic podkovenku z ocele, aby si mňa a něshadzoval pod sebe. Dám ci pribic podkovenku ze zlata, aby si mňa něshadzoval do blata.

Černík 1908 / 010 | Koně moje (48%)
Koně moje, koně, koníčky šetky tri, němóžú vytáhnúc vínečka od Nitry. Milý, mocný Bože, už-li je pól noci, ešče-li sa vyspja moje čierné oči? Už je dzeň, už je dzeň, už je bielé ráno, jak si sa něvyspal, už sa vyspíš málo.

Černík 1908 / 028 | Hajaju (48%)
Hajaju, hajaju, pójdzem na Mijavu, vezněm si Mijavča, čiernooké dzievča. Ber mňa, šohaj, ber mňa, budzem žena verná, budzem ci verňajšja, než bola prvňajšja. Počkajce, čujece, budzece banovac, že sce mi něsceli dcievčátka darovac. Daruj že mi, daruj, má milá čarovná, aby moja chůdza něbola darobná.

Bartoš 1901 / 1022 | Kukuľienka kdze si boła (48%)
Kukuľienka, kdze si boła, keď tá veľká zima boła, hajajú, ku, ku, ku, sedzeła som na buku. Sedzeła som na téj łúce, kdze môj miłý krpce łáce, hajajú, ku, ku, ku, sedzeła som na buku. Sedzeła som na téj višni, kadze všeci ľudzia išľi, hajajú, ku, ku, ku, sedzeła som na buku.

Bartoš 1901 / 0219 | Łúka łúčina (48%)
Łúka, łúčina, tráva zeľená; [: v tom Liéskovém sú dieučence jako malina. :] Ale ne šetky, ľen voľakeré, [: keré majú oči čiérné, ľíčka červené.:] Łúka, łúčina, tráva zeľená, [: v tom Liéskovém sú mládenci jako ľaľija. Aľe ne šetky, ľen voľakerí, [: kerí majú za širáčkom páové perí. :] Páové pyérko až po raménka, [: nevypłačeš, nevymoľľíš z vojny šuhajka. :] Kebys płakała do dna byéłého, [: nevypłačeš, nevymoľľíš z vojny myłého. :]

Smutný 27/6/013 | Hajajú hajajú pojdzem na Myjavu (48%)
Hajajú, hajajú, pojdzem na Myjavu

Smutný 09/040 | Hajaju mladý pán ej kde si (48%)
Hajaju, mladý pán, ej kde si poděl...

Erben 2/236 | Čtyry koně na dvoře (4%)
Čtyry koně na dvoře, žádnej jimi nevoře. Voře jimi Jiříček, červený jak hřebíček. Jede s nimi do pole, zavorávat koukole. Když ku konci dovoral, na svou milou zavolal: Pojď, má milá, pojď ke mně, já ti povím, co je mně. Bolí mě má hlavička, pobila mě matička. Pobila mě pro tebe, bych upustil od tebe. „Pro mě ať tě nebijou, můžeš chodit za jinou.“ Já za jinou nepůjdu, dám se radši na vojnu. Až já budu vojákem, budu švárným jonákem. Daj mně šaty zelené a vejložky červené. A koníčka vraného, vyskočim si na něho. Na koníčka vyskočil, bílým šátkem zatočil: Pěkně se ti, má milá, pěkně se ti poroučím!

Sušil 1748 | Mal jsem mal jsem promaral (3%)
[: Mal jsem, mal jsem, promaral jsem, :] štyry koně vrané a děvčátko švarné, promaral sem.