Smutný 48/201 | Ej nebude nám dycky tak nebudú

9 words

Smutný 48/201 | Ej nebude nám dycky tak nebudú (100%)
Ej nebude nám dycky tak, nebudú nám hudci hrát

Sušil 2131 | Dovolte nám kamarádi (79%)
Dovolte nám, kamarádi, co by nám ti hudci hráli, aj, dovolte nám, [: dovolte :] alebo nás ven vehoďte.

Bartoš 1901 / 0850 | Kadě ty hołúbka kráčała (78%)
[: Kadě ty, hołúbka, kráčała, :] ked si si pérka, złaté krídełka zmáčała? [: A já som kráčała po poľi :] mému myłému, najmyľejšímu na zdory. [: Odtrheł Janýčko žitný kłas, :] tak on privedeł svú najmyľejší k sebe zas. [: A ked do dverí už kráčała, :] zeľený výnek, złatý prsciének strhała. [: Tu ho, môj myłý, tu ho máš :] šak ty Janýčko, moje srdénko, o to hráš. [: Dvanást trúbačou trúbyło :] to sa téj našéj mładéj nevesce ľúbyło. [: Zahrajte, hudci, veseľe, :] nech sa tá naša mładá nevesta zasmeje.

Černík 1908 / 103 | Starali sa mamka má (78%)
Starali sa mamka má, starali sa mamička, hdo mňa budze kolébaci, keď som taká malučká. V širóm poli na vršku uvjažú mi koliesku, vieter budze povievávac, ten mňa budze kolébac. Starali sa mamka má. hdze mi Pámbo miesto dá, na hrozenském cinteriečku. tam mi domek postavja. Tam mi budú hudci hrác. a já budzem tuze spac, a ta moja mamičenka, ta mňa budú nariekac.

Sušil 0209 | Ti lhotcí pacholci (78%)
Ti lhotcí pacholci na formanku jeli a lhotské děvčátko na cestě přejeli. Kamarádi, bratři, co sme udělali, že sme to děvčátko na cestě přejeli. Její starý otec naprotiv ní běžel: Kerý ťa, dceruško, kerý ťa to přejel? Přejel mě, tatičku, přejel mia můj galán, už ho odeslali na panský kancelár. Tam ho odeslali, patnást ran mu dali, jeho galanečku včerá pochovali. Ti lhotcí pacholci šesti řady stáli a tak naříkali, jak by hudci hráli. A ten její galán na samém kraji stál, červeným šátečkem očka si utíral. A ty lhotské zvony pěkně vyzváňajú, moju galanečku do hrobu dávajú.

Sušil 0003 | Aj vím já lúčku zelenú (78%)
Aj, vím já lúčku zelenú, na ní lindičku sázenú.1) Pod ňú seděl David král, svaté pěsničky sobě hrál.2) O, radostná novina, přišla k němu Maria. O, Davide, Davide, tvoja matička v pekle je.3) Svatý David nemeškal, vezma husličky hned se bral. Když tam před peklo přišel, svoju matičku uslyšel. Hned na husličkách zahudal, svoju matičku ven volal. Dušičky se jí chytaly, z pekla ven vyjít nedaly. Hned se s ďáblem zakládal, kdo by z nich pěkněj zahudal. David lepší zahudal, svoju matičku vyhudal. Aj, Davide, Davide, budeš-li ty služiť u mně? Nebudeš těžce dělávat, enom v měsíčku sedávat, svaté pisničky zpívávat.4)

Sušil 0002 | Aj vím já lúčku zelenú (78%)
Aj, vím já lúčku zelenú, na ní lindičku sázenú.1) Pod ňú seděl David král, svaté pěsničky sobě hrál.2) O, radostná novina, přišla k němu Maria. o, Davide, Davide, tvoja matička v pekle je.3) Svatý David nemeškal, vezma husličky hned se bral. Když tam před peklo přišel, svoju matičku uslyšel. Hned na husličkách zahudal, svoju matičku ven volal. Dušičky se jí chytaly, z pekla ven vyjít nedaly. Hned se s ďáblem zakládal, kdo by z nich pěkněj zahudal. David lepší zahudal, svoju matičku vyhudal. Aj, Davide, Davide, budeš-li ty služiť u mně? Nebudeš těžce dělávat, enom v měsíčku sedávat, svaté pisničky zpívávat.4)

Bartoš 1901 / 0035 | To Unínské poľe (77%)
To Unínské poľe na čérno zorané, Dorałkovú krv'ú kołem spoľévané. Uninščí zemané snáď chľeba nemáte? Při Tureckých žitách ľudi zabíjáte. Tetko Dorałkova, nic sa neľakajte, vašému synovi bíłú plachtu dajte. Můj synáčku miłý, dybys ně chceł ožit, věru bych ti dała košełku złatém šit. Nechcu já, mamičko, košełky takovéj, už sem dávno čekáł téj smrti takovéj. Už Dorałka nesú młádenci pod věnci, a Rafajú vedú katé k šibenici. Jeho frajírenky třema řady stáły a tak naříkały jak by hudci hráľi. Jak by hudci hráľi, uherská muzika, ked Dorałka nesły hore do cinterka.

Smutný 29/034 | Ej zahrajte ně hudci ej preboha (76%)
Ej, zahrajte ně hudci, ej preboha vás

Smutný 32/012 | Zahrajte ně hudci já su synek (74%)
Zahrajte ně, hudci, já su synek

Erben 7/001 | Vandrovali hudci (74%)
Vandrovali hudci, dva pěkní mládenci. Řek' jeden druhému, bratr bratru svému: „Slyšíš, milý bratře! vímť já dřevo krásné. Dřevo javorové, na housličky dobré. Pojďme, je utněme, houslí nadělejme. Houslí mně a tobě, ať zahrajem sobě.“ Když ponejprv ťali, dřevo zavzdychalo. Když podruhé ťali, krev se vy prýštila. Když potřeli fali, dřevo promluvilo: „Nesekejte, hudci, vy pěkní mládenci! Však já nejsem dřevo, jsem já krev a tělo. Jsem pěkná děvečka tu z toho městečka. Matka mě zaklela, když jsem vodu brala. Když jsem vodu brala, s milým si postála: Abych zdřevěněla a javorem byla. Javorem vysokým s tím listem širokým. Jděte, hudci, jděte, mé matce zahrejte. Zahřejte u dveří o té její dceři.“ Hudci počnou hráli, matička plakati. „Nehřejte mi, hudci, vy pěkní mládenci! Nic vy mi nehřejte, v srdce nebodejte. Dosti já hoře mám, 1) když dcery své nemám. Přenešťastná máti, co klne své děti!“ 1) Mám já dosti hoře po dceři Barboře.