Sušil 1976 | Jaborník jaborník jaborníček šustí

12 words

Sušil 1976 | Jaborník jaborník jaborníček šustí (100%)
Jaborník, jaborník, jaborníček šustí; přisahala psota, držaci se plota, že nás neopustí.

Sušil 0455 | Běži voda běži (43%)
Běži voda, běži, po kamenich šusti. Zkazal mně můj mily, že mne už opusti; dle slovečka jedneho pozbyla sem milého. Dycky mně sliboval, stoja v našej sini, že mne nězaněcha, dyby měl sto jinych. A ješče žadnej něměl, a už na mne zapomněl. Ja přijdu k muzice, stojim vedle kola, můj mily se toči, něboji se Boha, kole mne se otira, jinu do taňca bira. Šla ona do domu, lehla na lůžečko: Ach, potěš mi, Bože, to moje srdečko. A tu přijdě a buři: Staň, ma mila, otevři. Cos mi ty tu přišlo, něščastne stvořeni! Nadarmo je všecko to tvoje choděni; neb ja juž mam jineho, Pana Boha sameho.1) A ja tebe prosim, bys se něhněvala, červeným hedbavim šatek vyšivala; neb sem ja ten, co sem byl, navratiť se zas minim.

Sušil 1307 | Pověz mi děvečko (29%)
Pověz mi, děvečko, pod přísahú svojú, cos mi přisahala drža ruku moju. »Já jsem přisahala klobúčku tvojemu, kde já ho položím, že ho zas tam vezmu.«

Erben 3/048 | Cos má milá (29%)
Cos má milá, cos myslila, žes při oltáři před božskou tváří přísahala? „Nechtěla jsem, musela jsem; a když jsem klekla, „slibuju“ řekla, plakala jsem!“

Bartoš 1901 / 1043 | Co ti sedláci vystát musejí (17%)
Co ti sedláci vystát musejí, že panské drva dělat musejí, rubají, sekají a ukládají. Když se v pondělí začne robota, tu sedlák neví, kdy je sobota, každý den, přes týden, trvá ta psota. Příjde neděle, burmistr křičí: hej, sedláče! plať kontrbucí! pošlu ti vojáka exekucí. Sedlák se krčí, hlava ho bolí, v kapci se macá, krejcara není, uprodá kus lúky, zas sena není. Selka naříká, ach, Bože milý! za časy nastaly, za časy nyní co to nastaly za časy nyní. Jaké jsem měla, pěkné rubáče, už jsem jich dala na pomývače, už nemám jiného, jen samé švance.

Černík 1908 / 259 | Ešče dneska (17%)
Ešče dněska jako dněska, dněska nám hrá muzika, ale zajtrá, po zajtraku budze psota veliká.

Bartoš 1901 / 1278 | Išla psota ces hory (17%)
Išla psota ces hory, až í nohy brňały, postretła ju němoha: Dzě si, psota, dzě's bola? U jednoho hospodára, dopoledňa dycky spává. Staň, ty gazda, staň hore, už je psota v komore. Stávaj, gazda, s posteľe, už je psota na stoľe.

Sušil 1975 | Běží psota přes hory (17%)
Běží psota přes hory, až jí nožky brněly; a tak sobě zaspívala, až ty hory zahřměly. Potkala ju povaha:*) Kdes ty, sestro, kdes byla? U takého hospodářa, co do poledňa léhá. Staň, sedláče, staň hore, už je psota na dvoře. Než sedláček s lůžka slezl, psota byla v komoře.

Sušil 1635 | My březovcí chlapci (10%)
My březovcí chlapci, není nás namnoze, vozijó za nama peníze na voze. Peníze na voze, děvčata v kočáře, kerá to dědina na panství dokáže? Ta březovská chasa je samá pěchota, ona se to staví, jak tyčky do plota.

Sušil 1346 | Vanoce vanoce (10%)
Vanoce, vanoce, skoro-li budětě? Ubohe siroty, kaj se podějetě? Co maju rodiče, to půjdu do domu, a ja sirotečka ze služby na službu.1) Ja němam tatička a němam matičky, ja němam bratřička a němam sestřičky. Ach, Bože, rozbože, kaj su můj tatiček? Už na nich narostl zeleny trávniček. Zeleny travniček, bily krvavniček, už mi věc něstanu rozmily tatiček. Ach, Bože, rozbože, kaj su ma mamička! Už na nich narůstla zelena travička. Zelena travička, bila lelujička, už mi věc něstanu rozmila mamička.2) Dyby ja věděla, že jich z hrobu zvihnu, nosila bych hlinu od Těšina k Vidňu.3) Ale ja dobře vim, že už jich nězvihnu, že jejich hlavěnky nikda něuhlidnu. Dy ja si zpomenu na svoju mamičku, jak by mi rozpalil pod srdečkem svičku. Vyjda na zahradu, chytila se pnička: Ach, Bože, rozbože, už němam tatička. Vyjda na zahradu, chytila se přičky: Ach, Bože, rozbože, už němam matičky. Vyjda na zahradu, chytila se plota: Ach, kaj se poděju, ubohá sirota!

Sušil 2182 | Tvrdý-li je ten váš mostek hoja (10%)
Tvrdý-li je ten váš mostek, hoja, hoja. On je tvrdý jako kameň, sú mosazné trámy na něm. Ja, co my vám za to dáme, dyž my přezeň pojecháme? Co byste nám za to dali, dy ste ješče nejechali. Dáme my vám zezulenku, ja, dvúletú konopěnku. Ja, kdo nám pomůže teho plota zaplést? Pomož, pomož, má milá Aničko, teho plota zaplést. Ja, kdo nám pomůže teho plota rozplést? Pomož, pomož, má milá Aničko, teho plota rozplést.