Erben 4/038 | Proč bychom veseli nebyli

59 words

Erben 4/038 | Proč bychom veseli nebyli (100%)
Proč bychom veseli nebyli, když nám pán Bůh přeje? dává nám na světě pivíčko a po smrti nebe. Proč bychom veseli nebyli, když už smrt utekla? peklo je vodnicí zaseto: nepřijdem do pekla! Aneb: Proč bychom veseli nebyli, když už čert dávno scíp? peklo je pšenicí zaseto 1) a ďábel pryč ulít. 1) peklo je mrkví zaseto, budem se dobře mít!“

Bartoš 1901 / 0819 | I usnul jsem pod stromečkem (40%)
I usnul jsem pod stromečkem, byla malá chvílčička. Zde jsem spatřil rasidenci, kde přebývá Matička. Probudím se a uhlídám Marie krásný obraz: Pojďte ke mně, milé děti, já Syna prosím za vás. Tu jsem radostí naplněn, přednáším to všem lidem; poďme Matku Krista prosit, ať do bídy nepřijdem. Ty jsi Krista Pána matka, kdo tě věrně požádá, ze všech bíd a protivenství pomáháš věrně ráda. Panny, poďte, vínky vijte, darujte je Matičce, ’ a to pobožný růženec, modlete se ze srdce, A co pak vy, mládencové, Marii darujete? čisté srdce, Krista matce s ochotností věnujte. Vy sirotci opuštění, na vás je těžko hledět, nech kdo, jak chce souží těžce, všecko musíte trpět. A vy vdovy opuštěné, vy nemáte zastání, poďte s mládenci, pannami — do Křtin k Panně Marii. Prosme Boha, manželové, by se ráčil smilovať, naše dítky i příbytky ode zlého zachovať. Popros Syna, Matko milá, když budu míť z světa jíť, abych se moh z hříchů vyznať a tvé jméno oslaviť.

Sušil 0119 | Dyby mi tak Pán Bůh přil (29%)
Dyby mi tak Pán Bůh přil, jak mi lidi přejú, už bych dávno ležela pod tú černú zemú. Ale že mi Pánbiček všecko dobré přeje, taky se mi na světě všecko dobré děje.

Erben 9/008 | Veselá mysl (27%)
Veselá mysl při dobrém zdraví, a k tomu ještě dobré svědomí: komu to tré přeje, ať se jak chce děje, nic se neleká, nic se nebojí.

Erben 2/718 | A já mám naději (12%)
A já mám naději k našemu Matěji, a já mám naději k Matějovi: naděje utekla s Matějem do pekla, naděje utekla s Matějem pryč!

Erben 3/207 | Ženěníčko ženě- (11%)
Ženěníčko, ženě-, ženění, to je horší nežli vězení: z vězení si člověk pomůže, ale od zlé ženy nemůže. Co pak jste, rodiče, myslili, že jste mě k ženěni nutili? dostal jsem s ní čtyry tisíce, ty mně zarmoutily mý srdce. Peníze jsem rozdal na dluhy, nemůžu se zbavit obludy: pořád ne mně sedí jako drak, bodejž jí vzal sobě černej šlak! Ženění, ženění! horši než vězení: z vězení si pomůže, a od ženy nemůže. Má žena falešná ona mi odešla: bodejž je mi utekla rovnou cestou do pekla!

Sušil 2154 | Prší prší jalovec (11%)
Prší, prší jalovec, ztratili sme pět ovec a šestého barana se zlatýma rohama. kdo ty rohy nande, štyry míle zande. Štyry míle za Prahó, honili tam šmatlavó, šmatlavá jím utekla, oni sklouzli do pekla. Liška sedí na cestě, šije boty nevěstě, nevěsta se raduje, že ty boty obuje. Boty spadly s kolka, zabily pacholka. Vdávalo se motovidlo, bralo sobě starý trdlo a struhádko plakalo, že se trdlo vdávalo atd.

Sušil 1793 | Šel Jura na víno na to (11%)
Šel Jura na víno, na to dobré víno. Šla pro něho žena. Jura nechce domů jíti, že se mu chce ještě píti; šel Jura na víno, na to dobré víno. Poslala pro péska. Pések nechce Jury kousat, Jura nechce domů jíti, že se mu chce ještě píti; šel Jura na víno, na to dobré víno. Zas poslala pro kyj. A kyj nechce péska bíti, pések nechce Jury kousat, Jura nechce domů jíti, že se mu chce ještě píti; šel Jura na víno, na to dobré víno. Poslala pro oheň. Oheň nechce kyja pálit, a kyj nechce péska mlátit, pések nechce Jury kousat, Jura nechce domů jíti, že se mu chce ještě píti; šel Jura na víno, na to dobré víno. Poslala pro vodu. Voda nechce ohňa hasit, oheň nechce kyja pálit, a kyj nechce péska mlátit, pések nechce Jury kousat, Jura nechce domů jíti, že se mu chce ještě píti; šel Jura na víno, na to dobré víno. Poslala pro vola. Volek nechce vody píti, voda nechce ohňa hasit, oheň nechce kyja pálit, a kyj nechce péska mlátit, pések nechce Juru kousat, Jura nechce domů jíti, že se mu chce ještě píti; šel Jura na víno, na to dobré víno. Poslala k řezníku. Řezník nechce vola bíti, volek nechce vodu píti, voda nechce ohňa hasit, oheň nechce kyja pálit, a kyj nechce péska mlátit, pések nechce Juru kousat, Jura nechce domů jíti, že se mu chce ještě píti; šel Jura na víno, na to dobré víno. Poslala pro babu. Baba nechce čarovati, Řezník nechce vola bíti, volek nechce vody píti, voda nechce ohňa hasit, oheň nechce kyja pálit, a kyj nechce péska mlátit, pések nechce Juru kousat, Jura nechce domů jíti, že se mu chce ještě píti. Šel Jura na víno, na to dobré víno. Poslala pro čerta. Čert hned počne babu bráti, baba počne čarovati, řezník počne vola bíti, volek počne vodu píti, voda počne oheň hasit, oheň počne hned kyj pálit, kyj hned počne péska mlátit, pések počne Juru kousat; Jura musel domů jíti, že se mu už nechce píti; vzal ho čert do pekla,1) ubohého Juru.2)

Sušil 0068 | Panenka Maria po světě chodila (10%)
Panenka Maria po světě chodila, Božího synáčka v životě nosila.1) Přišla ona, přišla do jednoho města, do jednoho města, kam ju vedla cesta. Vešla tě tam, vešla k jednemu šenkýři: Šenkyrečku milý, přenocuj mne tady.2) Nemožu, matičko, vás tu nocovati, ožralci tu pijú a kartáři hrajú, ve dně v noci pijú, světla nezhasujú.3) Přišla tě tam, přišla do jedné uličky, do jedné uličky mezi kovářičky. Vešla ona, vešla k jednemu kováři: Kovařičku milý, přenocuj mne tady.4) Nemožu, matičko, vás tu nocovati, musíme, matičko, celú noc kovati.5) Můj milý kováři, co to tak kujete, co to tak kujete a nenocujete?6) A kujeme my to tři kolní hřebíky, to na Krista Pána, má se naroditi.7) Ona se ulekla, hned odtud utekla, do jednoho chlíva, kde dobytek bývá.8) Přes prah překročila, syna porodila, syna Jezu Krista, sama panna čistá. Porodila tě ho na té prosté slámě, do plen ovinula, v jesle položila. Kovářova dcera na ráno běžela, na ráno běžela, do chléva pohledla.9) Kovářova dcero, podej mně dítěte, podej mně dítěte, mého pacholete.10) Jak já vám ho podám, dy já rukú nemám, jenom ty gramličky, 11) co držím knížečky. Dotkni se hůlečky, dá ti Pán Bůh ručky. Maličko se sehla, obě ruce měla.12) A domů běžela, rukama košala:13) Má dcerko rozmilá, kdes ručičky vzala? Ach, tato, tatíčku, už se ten narodil, už se ten narodil, co mé ruce stvořil. Dala mně jich, dala ta ženička mladá, ta ženička mladá, co noclehu ptala! Dybych já byl věděl, že to matka Boží, byl bych jí dal ležet v novém bílém loži. Byl bych ji uhostil v té pěkné komnatě,14) v té pěkné komnatě, na stříbře, na zlatě. A sám byl bych lehl hlavou na kamení, hlavou na kamení, nohama do trní. To bych byl udělal lidům na znamení, aby matce Boží dali přeležení. Včil já nejsem hoden po té zemi chodit, ale sem já hoden do ohně mne hodit.15)

Erben 2/559 | Na hoře Táboře (10%)
Na hoře Táboře u sedláka, praly se děvečky o vojáka. Mý zlatý panenky, neperte se: tu máte kalhoty, rozdělte se. Jedna je popadla, utekla pryč; druhá zas plakala, že nemá nic.

Sušil 2003 | Pytal sa svej milej chlapec (9%)
[: Pytal sa svej milej chlapec, :] [: umí-i juž chleba napéct. :] Šla v nedělu, múku brala, v pondělí ju osívala, a v úterý kvas dělala, ve středu ho zaměšala. Ve štvrtek ho poválala a v pátek ho posázala. V sobotu jí z peci vyšel, na to ščestí milý přišel. Jaký sa ti chléb podařil? Já bych si ho rád ukrójil. Vysoký je jako tanýř1) a lehúčky jako kameň. Ze střídečky voda tekla, za kůrečkú myš utekla.