Erben 5/257 | Rozhněvala se

17 words

Erben 5/257 | Rozhněvala se (100%)
Rozhněvala se Káča na Kubu: uvařila mu kaši z votrubů; když ji všechnu sněd, hodně se najed.

Černík 1908 / 221 | Ej kebych já vedzela (34%)
Kebych já vedzela, hdze mój milý kosí, já bych mu doněsla v pohárenku rosy. V pohárenku rosy, na taněrku syra: najed sa, napij sa, holubenka sivá.

Erben 5/250 | Trochu kyselá (34%)
Trochu kyselá, trochu sladká: uvařila ji paní matka.

Erben 4/045 | Nepudu domů nepudu domů (30%)
Nepudu domů, nepudu domů, byl bych doma bit: bába na mě buble, že jsem jí sněd nudle; nepudu domů, nepudu domů, byl bych doma bit. Nepudu domů, nepudu. domů, byl bych doma bit: bába mě tam straší,[65] že jsem jí sněd kaši; nepudu domů, nepudu domů, byl bych doma bit.

Erben 3/205 | Povadil se krejčí (17%)
Povadil se krejčí s svou milou ženou, že mu dala kaši nedovařenou.

Erben 3/181 | Mňžeš mně ženuško (17%)
Mňžeš mně, ženuško, poděkovat, že jsem tě naučil déti chovat, děti chovat, kaši vařit: ještě tě naučím hospodařit.

Erben 2/167 | Když jsem šel dnes tejden (14%)
Když jsem šel dnes tejden z posvícení, potkal jsem panenku, neznal jsem jí: hezká byla, pěkná bílá; červeny jablíčka v rukou měla. Já jsem byl chlapeček nerozumný, vzal jsem já jablíčka, byly dobry; jak jsem je sněd, hned jsem tu zhled: návrat mi, má milá, mou krásu teď. „Já bych ti tvou krásu navrátila, když s ni holubička uletěla; uletěla do háječku: opatruj tě pán Bůh, můj holečku!“ Já jsem ti byl říkal tyto slova: že nechceš jednoho, že chceš oba; nemůžeš chtít než jednoho: odbuď mě, panenko, nebo jeho!

Bartoš 1901 / 0581 | Deš sem šil do Tuřan do (14%)
Deš sem šil do Tuřan do kostela, potkal sem panenko, hezká bela: pěkná bílá, malovaná, dala mně jablíško z její klína. Já sem bel syneček nerozomné, snědl sem jablíško nekróžlené; jak sem ho sněd, hnedky sem zbled: Navrať mně, má milá, mó kráso hned. Proč bech ti já jo zas navracela, deť sem já jo s tebó neztratila; kdes jo ztratil, tam jo hledé, poctivé panence pokoja dé.

Erben 2/752 | Co pak se mládenci (14%)
Co pak se, mládenci, neženíte? ani si namlouvat neumíte! Dáte-li na pivo, já vám povím: o jednom kořínku na louce vím. Olšový, bezový, dubový list: kdo se chce oženit, musí ho sníst. Já jsem se oženil, jen jsem ho sněd“: dostal jsem holčičku, je jako med.

Erben 3/170 | Vímť já ptáčka jednoho (1%)
Vímť já ptáčka jednoho, dudek se jmenuje, který se oženit chce: sojku brát si bude. Na tu svatbu veselou bylo moc pozvaných, to z rozličného ptactva, jak velkých, tak malých. Zlatohlavý strnádek ten jest byl za družbu, a radostný skřivánek zval hosty na svatbu. Křepelka za družičku, ta jest věnce vila, pannu sojku nevěstu na oddavky vedla. Krkavec je oddával, jestřáb za svědka stál, že nejsou žádny přátelé, všem se zakazoval. Havran byl za kuchaře, ten jim oběd strojil: však ho všickni poznají, kterak se začernil. Slavík dělal muziku, když po jídle bylo, a tak, co hostu bylo, všecko tancovalo. Unavila se sojka, spat se odebrala, kdežto švitorná straka postel jí vystlala. Svatba se dokonala, písničku zavírám, na které já taky byl a na ni se díval. Stala se roku toho, a podnes se stává: když dudek k sojce přijde, svatba je hotová.

Erben 2/275 | Vletěla husička (1%)
Vletěla husička, do dvora vletěla: pověz mně, má milá, jest-li bys mě chtěla? Já bych tebe chtěla, nedají mně naši: že se tvá matička vysoko vynáší. Vysoko vynáší, vysoko si vede: a já jsem děvečka chudobné mateře. Vem sobě bohatou, a já chudobného: potom zapomenem jeden na druhého. Chudobná děvečka co vyslouží, to má: bohatým dceruškám maminka najedná. Ona jim najedná tenounké ručníčky, co na ně napředly chudobné dívčičky! Služebná děvečka, což ta mnoho zkusí: v službě ledakoho poslouchati musí. Když ho neposlechne, všickni po ní pasou: jak slovíčko řekne, je to mezi chasou!