Erben 7/043 | „Jeníčku můj milý!

38 words

Erben 7/043 | „Jeníčku můj milý! (100%)
„Jeníčku můj milý! jste všecken opilý. Zůstaňte tu u nás, já dám pozor na vás.“ Andulka usnula pozoru nedala. On šel domů přece, utopil se v řece. Zůstalo znamení, klobouk na sroubení. Andulka jej vzala, šla domů, plakala.

Sušil 0311 | Byla jedna vdova (38%)
Byla jedna vdova, patnast dcerek měla. Všecky povdavala, Verunku něchala. Turek se dověděl, hned pro Verušku jel. 1) Za humny seděla, zlatém vyšivala. Slyšela tam hrati, bubny bubnovati. Komu to, maměnko, komu to bubnuju? Tobě to, Verunko, Turci pro tě jedu. Ma mila maměnko, hdě bych se skovala? Skryj se do komory, jsu tam troje dveři. Jak Turci přijeli, všeci je vitali, jenom Verunka ni. Kaj je ma Veruška, ona mne něvita? Jak byla neděla, Veruška umřela. Turek na to nědal, jen Verunky hledal. Šli do prvnich dveři, tam Verunky něni. Šli do druhych dveři, tam Verunky něni. Šli do třetich dveři, tam Verunka leži. Mlada cisarovna, vypravuj se s nami. A Verunku vzali, na kočar ju dali. Jak byla za vraty, volala na braty: Bratřicci rozmili, zůstaňtě tu s Bohem. Ujela půl cesty, volala na sestry: Sestřičky me mile, buďtě vy tu s Bohem. 2) Jak přijeli k dubu: Staň, kočarku, se mnu. A choji lamala, pod kočar chybala. Ma mila Verunko, na co ty to lameš? A to na znameni, že tu Turci jeli. Jak přijeli k mořu: Staň, kočarku, se mnu. Abych se napila z bystreho Dunaja. Něpij to, Verunko, lepši u Turků vinko. Než bych měla vinko piť, volim se utopiť. 3) Do vody skočila, hned se utopila.

Sušil 1759 | V šírém poli stojí hruška (23%)
V šírém poli stojí hruška, malovaná až do vrška, a kdo ju maloval? Má milá, když tam na travěnku chodila. V šírém poli stojí hruška, obrúbaná až do vrška. Kdo ju obrúbal? Hofeři, vařa zemiáky k večeři. V šírém poli hruška stojí, porúbaná až do poly; a kdo ju porúbal? Můj milý, když šel tam z hospody opilý.

Erben 2/395 | Mé milé rozmilé (23%)
Mé milé, rozmilé potěšeníčko! ty jsi mě loudilo na ponebíčko; na ponebíčko, já byl opilý: nýčko musíš nosit čepeček bílý. Kdybych já to byla dřívejc věděla, nebyla bych tobě vodevírala: obejdi kolem, jdi s pánem Bohem: ty nejsi, holečku, mé lásky hoden!

Erben 3/214 | Kdo má zlou ženu v nedělí (14%)
Kdo má zlou ženu v nedělí, nechť jde do lesa v pondělí; v outerý kej na ni chystej, ve středu ním ji vytřískej. Ve čtvrtek bude stonali, v pátek bude umírali, v sobotu bude umrlá, to bude novina dobrá. V neděli půjdem namlouvat, v pondělí o věno smlouvat, v outerý, ve středu zváti, ve čtvrtek a nevěstou hráli. V pátek se svatba dokoná, v sobotu žena hotová; v neděli budu mít ženu, starosti všecky zaženu. Jak jsem chtěl, tak se mi stalo, peněz mi málo zůstalo: pochovám-li zas mršinu, pak vám vystrojím hostinu!

Erben 4/067 | Och my ubozí sirotci! (14%)
Och my ubozí sirotci! my pijem, my pijem, my pijem, my pijem, my pijem ve dne i v noci. Kdyby to pivíčko skonalo, coby nás, coby nás, coby nás, coby nás, coby nás sirotků zůstalo! Pivo svůj obyčej mívá, že z moudrých nemoudrých, z nemoudrých že moudrých, že z moudrých bláznů nadělá. Dva ho vedou za ramena, aby ne-, aby ne-, aby ne-, aby ne-, aby nekop do kamena. Třetí mu nohy srovnává, tu pravou přes levou, tu levou přes pravou, nohu přes nohu přendává. Kaluže jako dláždění, sloupům – pům – pům, pům – pům – sloupům, sloupům dává pozdravení. Lidi koukají z oken ven, myslejí, myslejí, myslejí, myslejí, myslejí, že jdou s nedvědem: a oni s kmotrem Matějem!

Erben 5/047 | Koupil jsem si na čepici (14%)
Koupil jsem si na čepici manze– manže– manžestru, manže– manžestru: krejčí mně to pěkně sestřih, zůstalo mně na vestu, na ve– na vestu.

Sušil 1904 | Vínečko vínečko dybys nám umřelo (14%)
Vínečko, vínečko, dybys nám umřelo, ja. co by sirotků po tobě zůstalo!

Sušil 0314 | Smlóvali se dvá smlóvali (10%)
Smlóvali se dvá, smlóvali, by preč vandrovali, z jedné dědiny do druhé, do krajiny cizé. A jeho milá, rozmilá napřed vandrovala, a když k hájičku když přišla, pod stromem usnula. A její milý, rozmilý za ňó na koňu jel, a když k hájičku když přijel, svó miló neviděl. Zavolal hlasem velikým: Ach, má milá, kde jsi? Zda-li tě zvěř neroznesla, lebo zabitá jsi? Uvázal koňa u duba, sám klek' na kolena, vytáhl z pošvy ostrý meč, uťal si hlavu preč. A jeho milá, rozmilá ze sna procítila, viděla ho zabitého, kůň stojí u něho. Měla tě milá dva nože, oba balzanovy, jedněm sobě hrob kopala, druhém se zabila. Ach, položte nás, položte do jednoho hrobu, aby naše věrné duše přišly k Pánu Bohu. Ach, položte nás, položte až tam na rozcestí, kady dobří lidi chodí, formánkové jezdí. Kdo tady půjde, pojede, ať na nás zpomene, tudy leží milý s miló. obá zabití jsó. Kdo tady půjde, pojede, ať sobě zpomene, tu leží milý pro miló, milá pro milého.

Sušil 1766 | Jaborové husličky (10%)
Jaborové husličky, ony pěkně hrajó, dyž na ně prstečky pěkně přebírajó. Jenom vy mně zahréte, jaborový husle, šak já vám zaplatím, až má milá usne. Má milá juž usnula, peníze mně vzala, hréte mně, husličky, hréte vy mně zdarma.

Sušil 0975 | Usnula dzěvečka pod lelujum (10%)
Usnula dzěvečka pod lelujum, přijel k ni Janiček, obudzil ju: Stavaj, mila, nělež, me srdečko pocěš, budzěš mojum. Dybych ja vědzěla, že budzěš můj, dalač bych ja tobě prstynek svůj. Prstynek ze zlata, krakovska robota, kochanku můj. Dybych ja vědzěla, že budzěš můj, dalač bych ja tobě vjuneček svůj. Vjuneček zeleny, ješče nězvědněny, kochanku můj.