Černík 1908 / 088 | Žítkovská poljana

11 words

Černík 1908 / 088 | Žítkovská poljana (100%)
Žítkovská poljana na drobno zoraná, zorali ju chlapci do bielého rána.

Černík 1908 / 235 | Vyškovské dzievčence (84%)
Vyškovské dzievčence, nění vás, len dvanásc, jak sa vy zejdzece, radosc pozriec na vás. Vyškovské dzievčence, kelko vás móže byc, keď si němóžece pola rozveselic? Pola rozveselic, pesničky zanocic, vyškovské dzievčence, haňba vás móže byc. Týmž nápěvem. Vyškovská poljana na drobno zoraná, zorali ju chlapci, chodzja za dzievčenci.

Sušil 1231 | Na prahu tě stála (21%)
[: Na prahu tě stála, :] s mátí se žehnala. [: Žehné se ty sama, :] co sobě zvolila. [: Zvolila sem sobě :] to švarné pachole. [: Keré ráno stává, :] vraným koňom dává. [: Vraný koně řechcó, :] obroku jest nechcó. [: Jenom tó belenko, :] drobnó jetelinko. Co ju milá žala biléma rukama, žalostně plakala.

Sušil 1844 | Dyby byla kosa nabróšená dyby byla (21%)
Dyby byla kosa nabróšená, dyby byla votava! Co by vona drobnó jetelinku, co by vona šupala! A šupaj, šupaj, drobná jetelinko, co je mně po tobě, má zlatá panenko, dys ty se mně provdala.

Sušil 0606e | Už mi tak nebude (21%)
Už mi tak nebude, jak mně bývávalo, dyž mně to slunéčko jasně svítívalo. Už mně tak nebude, jak mně bylo kdysi, dyž mě nosívával můj koníček lysý. Svítilo mně slunce v malónké chalópce, už mně svítit nechce, nech svítí komu chce. Svítívával mi tam přejasný měsíček, včilé mi zarůstá k mé milé chodníček. Zarůstá, zarůstá drobnó jetelinó, že sem se podíval na děvečku jinó.

Erben 5/152 | Čí je to pole (21%)
Čí je to pole nevyorané? Markovo. Pudeme na ně, vyoráme je na drobno.

Černík 1908 / 119 | Kerá panna (16%)
Kerá panna stává z lože, červená je jako růže, červená je taková, kerá vienka zachová. A já som ho zachovala od večera až do rána, od večera tmavého až do rána bielého. A keď prišlo bielé ránko, prišla mamka pod okénko, staň, Janoško, staň vzhůru, verbujů ťa na vojnu. Bežce domů, má mamička, osedlajce mi koníčka, sedlajce mi vraného, budzem sadac na něho. Keď som na koníčka sadal, tatko na mňa takto volal: » S Pánom Bohom, synu mój, ťažko som ťa vychoval. « Choval som ťa z růže kvetom, včilej idzeš cudzím svetom, choval som ťa laliju, a včilej ťa zabijú. S Pánom Bohom , má mamička, s Pánom Bohom, mój tacíček, s Pánom Bohom, mamička, aj moja frajérečka.

Černík 1908 / 274 | Ta prešporská brána (16%)
Ta prešporská brána, otváraj sa sama, idú tu legrúci, ci hrozenští chlapci. Postojce, vojáci, postojce vy chvilku, postojce vy chvilku, pred mú frajérenkú. Podaj mi, má milá, šjatečka bielého, něch si já obetrem koníčka vraného. Ona mu podala šjatečka bielého, obetri si, Janko, aj koňa vraného. Ona mu podala červené jabúčko, aby si vyskocil na koňa lahúčko. Ona mu podala růžu garafiu, aby rozvoňával medzi kompanijú. Ona mu podala červený hrebíček, aby rozvoňával celý tamboríček.

Galko 3/057 | Pri trenčianskej bráne (16%)
[: Pri trenčianskej bráne stoja kone vrané, :] [: vysedajú chlapci, :] vysedajú na ne. (A keď vysedajú, na boha volajú: pomáhajže, bože, aj panna Mária, [: aby bola šťastná :] juherská krajina. Juherská krajina, neni ti hodno stáť, nejedna mamička musi synáčka dať, a sestra bratríčka a milá milého, sokola bieleho.)

Černík 1908 / 090 | Maštal múrovaná (15%)
Maštal múrovaná, koník sivovraný, sedlal si ho Janko, šetek dorúbaný. A keď ho osedlal, sadnul si na něho, pítal si od miléj šjatečka bielého. Tažko moja mamka plátno dorábjala, abych já husárom ručníčky dávala. Radšej ci dám pierko z růže gombalie, abys rozvoňával celý kompanije. Dali mu mamička červené jabúčko, aby si vyskočil na koňa lahúčko.

Černík 1908 / 152 | Idze Janosko (15%)
Idze Janoško pres hory, vedze Kačenku ve vozi A tak si ona zpievala dvanásc zbojníků zvolala. Na čo vás dvanásc idzece? Jeden hlavenku zetněce. Povedz, Kačenko, poved z ráz, keho, Kačenko, ráda máš. Ej, němám, němám žjadného, len tebja, Janko, samého. Povedz, Kačenko, po druhé, něch ci hlavenku odrúbem. Ej, němám, němám žjadného, len tebja, Janko, samého. Povedz, Kačenko, po trecí, něch ci hlavenka odlecí. Vytáhnul z pošve šabličku, zecal Kačence hlavičku. Něvešajce mňa na duby zjedli by mňa tam holubi. Les mňa zavesce na jedlu, hdze chodzí milá pre vodu. Keď ona vody nabere, se mňa vtáčata odženě. Ej, heša-heša, vtáčata, už je hlavenka načatá. Ej, heša-heša, z milého, jeho celečka bielého. Ej, heša heša, z ručiček, nosievali mi pierníček. Ej, heša-heša, z nožiček, šlapávaly k nám chodníček.