Černík 1908 / 312 | Mamičko

130 words

Černík 1908 / 312 | Mamičko (100%)
Mamičko, tacíčku, na vás my voláme, na pekné šjatečky my od vás žjadáme. Ženichu, ženichu, na tebja voláme, pěkného chlapečka do roka žjadáme. Sestričky, sestričky, na vás my voláme, na peknú košielku my od vás žjadáme. Bratové, bratové, na vás my voláme, na peknú faječku my od vás žjadáme. Družičky, družičky, na vás my voláme, na peknú čapičku my od vás žjadáme. Drožbóvja, družbóvja, na vás my voláme, na pekné pančušky my od vás žjadáme. Starý svat, starý svat, na vás my voláme, na pekné strevíčky my od vás žjadáme. Široká, široká, na vás my voláme, na peknú podušku my od vás žjadáme. Rodzina, rodzina, na vás my voláme, na pekný poviják my od vás žjadáme. Aj vy oddomníci, na vás my voláme, čo nám nědostává, my od vás žjadáme.

Černík 1908 / 175 | Prší déšč (22%)
Prší déšč, prší déšč, moja milá zmokně, šije mi košielku v malovaném okně. Keď ju vyšievala, pekně si zpievala, keď mi ju dávala, žalostně plakala.

Bartoš 1901 / 0146 | Dyž sem išeł od svéj miłéj (21%)
Dyž sem išeł od svéj miłéj, byl měsíček vysoko. Podívaj sa, moja miłá, jak su já už daľeko. Já sa na ťa nepodívám, já sa na teba hněvám, pripraviłs ňa o můj vínek, já ho u teba hľedám. Nehľedaj ho u žádného, enom u mňa samého, kúpím ti já na perinku, damašku červeného. Ja damašku červeného, a pantľu na poviják, aby sis ty nemysľeła, že su hrubý furyják.

Bartoš 1901 / 0105 | Za tó Černo Horó formani tam (15%)
Za tó Černo Horó, formani tam jedó, v Boskovicich v panskym domě koně napájijó. Napojil konička a šel se máti ptat: budete-li, má matičko, vaši dcerku vdávat? Šak já jí nebráním ani zakazuju, jak udělá, tak bude mět, šak já s ní nebudu. Na lóce zelené sedí tam můj milé piše sobě na papiře, co rozdal své milé: Střevičky kuženy a pančušky bily, zapiňatka z diamantu, prstýnek stříbrný. Honzičku můj milé, to mně nepovidé šak já sem tě take dala šáteček červené.

Galko 3/050a | Kukala kukučka okolo chotára (15%)
Kukala kukučka okolo chotára, keby mi dal pán boh frajera bojtára! Frajera bojtára a juhása muža, abych rozkvitala, jak v zahrade ruža. Ruža som ja, ruža, zakál nemám muža; ked budem mat muža, spadne ze mna ruža. Kvietek som ja, kvietek, dokál nemám dzietek; ked budem mat dzietky, spadnú ze mna kvietky.

Galko 3/050b | Bite ma, lajte ma (15%)
Bite ma, lajte*) ma, robte mi čo chcete, veru ja nepojdem, za koho vy chcete. Lež ja veru pojdem, za koho sama chcem, čo ma bude bíjat sedem razy cez den. A ked ma vybije sedem rázy cez den, čierne oči utrem, pekne nanho pozrem. Bije ma muž, bije, ani neprestáva, že mu do nového chleba nedostáva. Nebi ma, mužíčku, nine som ci vinná, jakýs’ ty hospodár, taká ja gazdzina. Gazdzina, gazdzina, jakás’ ty gazdzina, nine tvoja izba týden vymetená. Kdo mi hu vymete a smeci vynese, veru mu dám hrušek, čo ich neunese.

Sušil 1414 | Huli beli usni (14%)
Huli, beli, usni, puojdzeš ráno s husmi, budzeš jich ty hnaci k mynarovej haci. Huli, beli, usni, puojdzeš ráno s husmi, budzeš ty jich pasci po zelenej chrasci. Holušky, holušky, pletu ci pančušky, a to také nové na noženky tvoje.1) Holiže, holiže, mamka ca kolíše, kedz ca ukolíše, puojdze do Beluše. Čo tam budze robic? Po Beluši chodzic, bělú růžu trhac a červenú voňac. Buvaja, buvaja,2) puojdzeme do haja, nabereme kvěca, obložíme dzjéca.

Erben 5/350 | Ten Sebranský kostelíček (9%)
Ten Sebranský kostelíček, vůkol něho černý les: ještě se podívám, také-liž uhlídám, jede-li můj milý kdes. Ach, jede můj milý, jede na tom vraném koníčku, on sobě připíná, on sobě připíná na levý bok šavličku. Jak sobě šavličku připjal, postavil se před svůj dům; zaplakal, zaželel, zaplakal, zaželel, až pod ním zařičel kůň. Ach, má rozmilá matičko! což pak vy mne neznáte, že vy mne s mým koněm před tím naším domem tak dlouho stát necháte? Jak matička uslyšela, na ulici vyběhla: „Vítám tě, můj synu! kdo tě dal na vojnu, kdo je toho příčina?“ Dal jest mě na vojnu vzíti náš Sebranský milostpán: na vojnu mě vzali, provazy svázali, ještě ke mně vartu dal. A ta varta u mne stála od večera do rána; a jak pán Bůh den dal, a jak pán Bůh den dal, odvezli mě do Brna. Jak mě do Brna přivezli, zastavili u brány: „Otevřete vrata, vezem vám rekruta, Sebranský to poddaný.“ Ach, má rozmilá matičko! já vás prosím velice, ublížit nedejte a neubližujte mojí mladé manželce. Dá-li jí Bůh v roce synka, nebo hezkou dcerušku, já jí z vojny pošlu, já jí domů pošlu vyšívanou podušku. Vyšívanou poduštičku a růžový povíjan: tu máš na památku, můj zlatý obrázku, že jsem tebe miloval.

Erben 3/173 | Oženil se zlatohlávek (9%)
Oženil se zlatohlávek, vzal on sobě mušku: hodil mušku pod podušku, měl ji za ženušku.

Erben 2/787 | Lepší je žitečko (9%)
Lepší je žitečko nežli oves; lepší je mládenec nežli vdovec: mládenec si lehne na podušku, a vdovec vzpomíná na nebožku Lepší je pivečko nežli voda; lepší je panenka nežli vdova: panenka si lehne, nic neříká, vdova má na mysli nebožtíka.

Erben 5/146 | Vletěl pták (9%)
Vletěl pták na bodlák, s bodláku na hrušku, roztrh‘ tam podušku: sedlák s selkou běží, chtějí sbírat peří.