Rittersberk 1825 / 124 | Ale, Pane Bože

3 words

Bartoš 1901 / 0927 | Na čérnéj hoře syneček oře (100%)
Na čérnéj hoře syneček oře, vyoráł on zeľinečku, daj ně ju, Bože! Zeľinko drobná, nechcu ťa poznat, moseła bych svoje ľíčka pérečkem mazat. Ja ne pérečkem, aľe ľeľijú, potrestáł ňa miłý Pán Bůh, ženú ľenivú. Ne tak ľenivú, jako nemiłú: Vezni ně ju, miłý Bože, a daj ně inú.

Galko 1/111 | Ach, bože môj, pane môj, čo mám hriešna (100%)
Ach, bože môj, pane môj, čo mám hriešna robiť, [: pohneval sa ten milý môj, prestal ko mne chodiť. :] To by tak zle nebolo, ale sa oženil, [: a tu našu vernú lásku do konca už zmenil. :] Budem ja mu želati, by sa mu tak stalo, [: žeby to jeho veselie dlho netrvalo. :] Žeby šťastia, ni zdravia, ni svedomia nemal; [: keď prvý raz von vystúpi, žeby nôžku zlámal. :] Neďaleko von vyšol na zelenú lúčku, [: koník sa mu kus potočil, zlámal si on rúčku. :] Pravda je to, pravda je, čo milá zakľaje; [: kto sa falošne miluje, že mu bôh nepraje. :]

Bartoš 1901 / 1227 | Vyndi milá vyndi ven (100%)
Vyndi, milá, vyndi ven, stójí šohaj pod oknem, podává ti ručičku, pojede s Pánembohem. Dybys, miłá, věděła, co vojáček vystójí; nech je zima, nech prší, v čirém poľi stát mosí. Ty sis, miłá, mysľeła, že je vojna enom špás, aľe jak si spatřiła okolo mňa bíłý pás, — Około mňa bíłý pás a při boku šabľičku: Komu's ňa tu zanecháł, můj švárný šohajíčku? Komu bych ťa zanecháł, miłému pánu Bohu; ľen čakaj štrnást roků, až já z vojny dojedu. Jaké je to, šohajku, jaké je to čekání, dyž ty si obľečený ve vojanskéj košeľi. Ve vojanskéj košeľi, širáček premovaný; jaké je to, šohajku, jaké na ťa čekání.

Erben 2/493 | Ta mlynářka zlá (100%)
Ta mlynářka zlá hezkou dceru má: klekni, chlapče, proti domu, pomodli se pánu Bohu, ona ti ji dá. „Ach nedá, nedá! 1) ona ji schová: myslí si, že přijde pro ni čtvero párů vraných koní s kolma zlatejma.“ 1) Kdybych já ji chtěl, dávno bych ji měl: ale že jí nechci, poručím ji ševci, aby si ji vzel.

Erben 2/318 | V šírém poli hruška stojí (100%)
V šírém poli hruška stojí vysoká, pod ni pěkná bílá růže vykvětá. Trhej, trhej, má panenko, ty růže, nasázej je hochu svému do lůže. On ti bude na těch růžích libě spát, ráno vstane, bude tobě děkovat. Děkuju ti, má panenko, děkuju, před tebou já svůj klobouček smekuju. „Nesmekej ho, můj Jeničku, přede mnou: však oni tě naši páni odvedou. Odvedou tě pod zeleny 1) myslivce: bude tobě místo holky ručnice.“ Žala trávu v suchopáru metlici, přišli na ni dva zelení myslivci. Srp jí vzali, rozlámali: Jdi domů, berou tobě potěšeni na vojnu. „Když ho berou, ať ho berou,2) mají ho, však on mně dá zejtra pán Bůh jinýho.“ 1) Odvedou tě, můj Jeníčku, do Prahy, tam ti dají bílej kabát a šavli. 2) Když ho berou, ať ho berou, nic nedbám: však já se tam zejtra ráno podívám. Proč pak vy mně potěšení béřete? co pak víc svobodné chasy nemáte? Prala plínky u studýnky, plakala: ach kýž jsem tě byla raděj neznala! Jiný konec: „Když ho berou, ať ho berou, ať je tam: však já ho tam na té vojně nenechám. Nenechám ho na té vojně bojovat, aby mohl svou panenku milovat.“ Miluju tě, má panenko, miluju: ale zejtra na koníčku odjedu. Žala trávu na rybníce – srp tupěj: „Jen ty mně ho, můj Jeníčku, naklepej.“ On naklepal, on nabrousil – nechce žít: protože tě, má panenko, nechce mít. Pila pivo, pila víno z korbele: „Ach že jsem se nenadála fortele!“

Sušil 0506 | Ej dívča dívča (100%)
[: Ej, dívča, dívča :] [:v černém damášku! :] Neprocházaj sa po mém salášku. Ten můj salášek velice drahý. Každá ovečka za dva tolary. Ej, dívča, dívča v černém domíně! Neprocházaj sa po rozmarýně. Ten rozmarýnek on pěkně voní; kdo po něm chodí, Pán Bůh ho skloní. Ej, dívča, dívča, sto ďáků v tobě! Zedral sem boty choďaci k tobě. A dybych věděl, že budeš moja, zedral bych boty třebas i troje. Ej, hora, hora, vysoká hora! Pověz, děvčico, budeš-li moja? Ej, budu, budu, ale to ne včil; počkaj, šohajku, až si podívčím.

Erben 2/069 (100%)
Ty Zvíkovské zahrady pěkně se zelenají; procházelo se tam mé zlaté potěšení. Procházelo, prochází, procházet se nebude: ale sám pán Bůh ví, čí to děvčátko bude! Bude-li má, nebo tvá, komu nám ji pán Bůh dá, kdo to pěkné kvítí, kdo je utrhnouti má!

Bartoš 1901 / 0483b | Ej stavěli tesaři (100%)
[: Ej, stavěli tesaři zedníkům lešení,:] [: po něm se prochází moje potěšení. :] [: Vy moje potěšení, černé oči máte, :] [: ale se já bojím, že mne oklamáte. :] [: Neboj se ty děvečko, mého oklamání, :] [: nedal by mi Pán Bůh s jinší požehnání. :] [: Ach nedal by mi Pán Bůh ani na statečku, :] [: že jsem tě ošidil, chudobnou děvečku. :]

Sušil 1873 | Konvalinka roste pěkná zelená (100%)
Konvalinka roste pěkná, zelená,1) má panenka plače, že se nevdává. Mlč, panenko, neplač, Pána Boha pros, on ti dá synečka, ale ne letos.

Bartoš 1901 / 1117 | K svatém Jánu modľitbičku skłádám (100%)
K svatém Jánu modľitbičku skłádám, ve dně v noci Pána Boha žádám, aby mi to súnečko sviéciło, kerého já ráda mám. Čo ma už ľen toľko násľeduješ, moju łásku k svojéj pritahuješ? Šak by som já ľen ráda vedzeła, či ma verne miłuješ. Já miłujem, nesmiém poviédaci, moju łásku pred nikým zjevici, ľebo mi to nenje dovoľeno, mosím dycky tájici. V svéj tajnosci na teba poziérám, v svéj tajnosci svú łásku zakrývám, aby sa to naši nezvedzeľi veľice sa obávám. Trebar to já pred nikým nepoviém, aľe si ty dycky v srdci mojém, mé myšľénky sú dycky o teba, jako ta já zabudem.

Sušil 0391 | Vyletěltě sokol na oblaky (100%)
Vyletěltě sokol na oblaky, vynášel se nade všecky vtáky, aj, nade všecko stvoření. Sedl sobě na štymberské veži, protíral si svoje zlaté péří, ach, svoje zlaté péřičko. 1) Střelil po něm štymberský král prudce, poranil mu jeho věrné srdce, aj, jeho zlaté srdéčko. A přiletěl k milé pod okýnko a zavolal: Pod, otevř, milenko, ach, spíš-li lebo mě slyšíš? A já nespím, já tě dobře slyším, ale já sem žádného nepustím, jenom vtáčka sokolíčka. 2) A tak se s ním dlóho domlóvala, až ho potom po hlasu poznala, poznala a zaplakala. Vítej, vítej z daleké krajiny, povidej mně zlé, dobré noviny, jak se ti ve světě vedlo? Zle se vedlo, má milá děvečko, zraněné je to moje srdečko, ach, zraněné je na stokrát. Kdyby byla v tém moc Boží daná, hojila bych tvé srdečko sama, ach, od večera do rána. Dej, má milá, kopat hrobek nový, do něho dej mé srdce raněné, nechať si v něm odpočine. 3) Od večera do rána hojila, ráno si ho pěkně nastrojila, večer k hrobu sprovodila. 4) Lež tu s Bohem, můj milý synečku, lež tu s Bohem, sivý holubečku, lež tady s Pánem Bohem! Zvoňte zvony na všecky tři strany, umřelo mně moje potěšení, jakého ve světě néní.