Bartoš 1901 / 1227 | Vyndi milá vyndi ven

107 words

Bartoš 1901 / 1227 | Vyndi milá vyndi ven (100%)
Vyndi, milá, vyndi ven, stójí šohaj pod oknem, podává ti ručičku, pojede s Pánembohem. Dybys, miłá, věděła, co vojáček vystójí; nech je zima, nech prší, v čirém poľi stát mosí. Ty sis, miłá, mysľeła, že je vojna enom špás, aľe jak si spatřiła okolo mňa bíłý pás, — Około mňa bíłý pás a při boku šabľičku: Komu's ňa tu zanecháł, můj švárný šohajíčku? Komu bych ťa zanecháł, miłému pánu Bohu; ľen čakaj štrnást roků, až já z vojny dojedu. Jaké je to, šohajku, jaké je to čekání, dyž ty si obľečený ve vojanskéj košeľi. Ve vojanskéj košeľi, širáček premovaný; jaké je to, šohajku, jaké na ťa čekání.

Bartoš 1901 / 0678 | (16%)
1. Hore dědinu šeł, na drmľe drmľovał, komu's to, synečku, komu's to zdurovał? Já sem to zdurovał, moja miłá, tobě, že's ňa nepustiła vcéra večér k sobě. Já ťa nepustiła pro małé słovečko, že's ty ně nerekeł: S Bohem, gaľánečko! Rekeł sem ti, rekeł, aľe pomaľučky. aby to nečuły druhé gaľánečky. 2. Šohajova mama na mňa odkázała, abych jejím synom dobrý pokoj dała. Já sem na to dala taková otázku: Uvaž si ích, babo, doma na retázku. Doma na retázku, na kúdeľnú nitku, aby nechodiľi za chudobnú dívkú.

Bartoš 1901 / 0055 | Jedenást panen usnúło (16%)
Jedenást panen usnúło, a to pro svého miłého, jen jedna nespała, miłého čekała, tramtariadia tramtarára. Jak ho nemohła dočkati, šła muziku štemovati, muzikanti, směľe, hrajte ně veseľé, tramtariadia tramtarára. Jak do zahrádky vkročiła, miłého ľežat spatřiła, on ľeží pod stromem probodený nožem, tramtariadia, tramtarára. Miłá s něho kord vytahła, do svého srdce vraziła, už je konec łásky, fałešnéj procházky, tramtariadia tramtarára.

Bartoš 1901 / 0771 | Cjažko je mi na srdenku cjažko (12%)
Cjažko je mi na srdenku, cjažko, [: že som si cja zalúbiła ľahko. :] Ľúbjá sa mi tvé očenka sivé, [: mysľeła sem, že sú spravodľivé. :] Keby som cja něboła poznała, [: boła bych já ščasľivá bývała. :] Boła by som bez šeckéj starosci, [: včiľ mi puká srce od žałosci. :] Pres Hrozenko cesta ušľapaná, [: po něj chodzí miłá upłakaná. :] Chodzí, chodzí, ruce załamuje, [: že jéj miłý do vojny rukuje. :] Podaj že mi, miłá, pravú ručku, [: něprídzěm ci až tak pri tak ročku. :] Keby si ty mi nemínił prijíc, [: aj já voľím s tebú do vojny jíc. :] Čo by sis to, miłá, vyžjádała, [: abys sadła na vraného koňa? :] Na predku mám obrok pre koníčka, [: a na boku mi visí šabľička. :] A na druhém, tam ně visí pistoľ, [: móžeš vedzěc, že já nebudzěm tvój. :] Kedz já umrem, pochovac ňa dajcě, [: moju miłú na pohreb vołajcě. :] Něch mňa ona až tam vyprovodzí, [: šak jéj to sám Pámbů vynahradzí. :]

Erben 2/331 | Vyjdu si já na vršíček (11%)
Vyjdu si já na vršíček, a ještě se podívám, vorá-li tam kde můj chlapec, já si na něj zavolám. Pojeď, chlapče, pojeď domů, nech už toho vorání! neb mne bolí má hlavička od samého čekání. Čekala jsem, nespala jsem, čekala jsem na tebe: nemohu bejt, můj Jeničku, nemohu bejt bez tebe! „Leť, ty ptáčku! přes ty lesy, pozdravuj tam mou milou, aby na mne nečekala, že já už zas mám jinou.

Sušil 1034 | V tomto zeleným hájíčku (11%)
V tomto zeleným hájíčku [: čekal jsem každý deň :] na holčičku. Darmo bylo mé čekání, neb za ní jezdili z města páni. Chtěl jsem ji jen navštiviti, nechtěla mě více ani znáti. Hořké bylo mé vzdychání, když jsem je vidíval jezdit za ní. Však jest nyni všemu konec, protože pozbyla cnostný věnec.

Bartoš 1901 / 0103d | Keď sa miłý na vojnu (9%)
[: Keď sa miłý na vojnu brał, :] svojej miłej prikazovał, ej, svojej miłej prikazovał. [: By sa mładá něvydała :] sedom rokov ho čekała, ej, sedom rokov ho čekała. [: Keď už přišło v osmém roce :] žała trávu na potoce, ej, žała trávu na potoce. [: Přišeł ku něj od vojny pán :] a to boł ten jej mładý pán, ej, a to boł ten jej mładý pán. [: Pojže, miłá, na veseľí, :] už sa ti ten miłý žení. ej, už sa ti ten miłý žení. [: Na veseľí ti něpojděm :] všecko dobré ti vinšujem, ej, všecko dobré ti vinšujem. [: Vinšujem ti takú ženu :] jako paní císarovnú, ej, jako paní císarovnú. [: Čo mi, miłá, viac vinšuješ :] keď sa se mnú rozłučuješ ej, keď sa se mnú rozłučuješ? [: Vinšujem ti také dietky :] jako v našem hájku kvietky ej, jako v našem hájku kvietky. [: Čo mi ešče vyvinšuješ :] keď sa se mnú rozłučuješ ej, keď sa se mnú rozłučuješ? [: Vinšujem ti teľo złata :] jako v mojem dvore błata ej, jako v mojem dvore błata. [: Co mi ešče vyvinšuješ :] keď sa se mnú rozłučuješ, ej, keď sa se mnú rozłučuješ ? [: Vinšujem ti strom zeľený :] pod okénkem nasadzený, ej, pod okénkem nasadzený. [: Jalub *) boła zľe mysľeła :] boła by si zahynuła, ej, boła by si zahynuła. [: Aľe, keď si tak mysľeła, :] teraz buděš moja žena ej, teraz buděš moja žena.

Bartoš 1901 / 0075 | Joj joj joj sem chaso spěchajte (9%)
Joj, joj, joj, sem, chaso, spěchajte, pomoci hledajte ; našemu hejtmanu, neb má v čele ránu, a již zamodralú, joj, joj, joj ! Joj, joj, joj, čo ti porobili, náš Ondrášku milý, bodej jich Bůh trestal a nikdy neprestal, že tě tak obeslal joj, joj, joj. Joj, joj, joj, kde sú tvoje šaty, kde je řetěz zlatý, kde sú pasomany, husar premovaný, kabátec stříbrný, joj, joj, joj. Joj, joj, joj, kde máš čižmy žluté, pri nich šňůry zlaté, kde trapce ohnivy, podkovy střibrny již ti víc nebrní, joj, joj, joj. Joj, joj, joj, kde cedrová flinta, kde prekrásná pinta, kde čagan mistrný, kteréhos bol pilný náš Ondrášku milý, joj, joj, joj. Joj, joj, joj, kde je tvoja hlava, pekná, kadeřavá, kde je tvář překrásná, kde sú ústa jasná, plná zubů řásná ; joj, joj, joj. Joj, joj, joj, pysky jak koraly, ruce jako skály, oči k hledu jisté, nohy si mal bystré v utíkání jisté, joj, joj, joj. Joj, joj, joj, kde je tvá umělosť, kde síla a smělosť, srdnatosť takého hejtmana dryčného, světa veselého, joj, joj, joj Joj, joj, joj, s Bohem buď ty silný, náš Ondrášku milý, juž od tebe jedem, vidět ťa nebudem, až před Božím súdem, joj, joj, joj,

Bartoš 1901 / 1228 | Smutné słávyk zpyévá (8%)
Smutné słávyk zpyévá v kľietce ułapený dycky študyruje na hájek zeľený. Zpyévaj, słávyk, zpyévaj, bud my na pomoci, já budem z večera, a ty od pólnoci. Povedz my ľen, povedz, mój myłý słávyčku, jakú si ty zpyévał téj noci pesnyčku. Žanná manka nevyé, načo syna chová; moja nevedzeła, načo ma chovała. Ona si mysľeła, že ju budem chovat, a já nebožiátko, mosím maširuvat. Mašíruj, mašíruj do francúzkéj zemy, veru nevydzíte mojéj mładéj ženy.

Bartoš 1901 / 1161b | Z Moštěnice (8%)
[: Hory, doly, černé ľes, :] [: neviděł sem svý panenky ešče dnes. :] [: Kdo ste viděł, povězte, ;] [: mý srdečko zarmócený potěšte. :] [: Já sem viděł, nepovím, :] [: trhała tam na zahradě rozmarýn. :] [: Utrhła tam růže :] [: a dała ich synečkovi do łože. :] [: Mu se bude ľibě spať, :] [: on jí přinde zítra ráno děkovať. :] [: Děkuju ti, děkuju, :] [: svůj kłobóček premovaný smekuju. :] [: Nesmeké ho přede mnó, :] [: šak tě zitra naši páni odvedó. :] [: Odvedó tě do Prahy, :] [: tam ti dajó bíłé kábát a šabľi. :] [: Bíłé kabát, šedé płášč, :] [: škoda je tě, můj synečku, nastokráť. :]

Erben 2/244 | Nevím nevím kudy cesta – (8%)
Nevím, nevím, kudy cesta – zarostla mi travou všecka; zarostla mi jetelinkou, bych nechodil za hubinkou. Koupil jsem jí šněrování stříbrem, zlatem premovaný, šněrování, zlaté přazky na závazek naší lásky. „Kdo pak se tě, synku, prosil, abys ty mi dary nosil? ty jsi nosil, já jsem brala, jiného jsem milovala.“