Galko 3/082 | Žaden človek nezná, jak ve svece
Text:
Žaden človek nezná,
jak ve svece pada;
nech ši žadne dzivče
[: v lasce nezaklada. :]
14 words
Podobné písně
Galko 3/082 | Žaden človek nezná, jak ve svece (100%)
Žaden človek nezná, jak ve svece pada; nech ši žadne dzivče [: v lasce nezaklada. :]
Erben 2/077 | Já jsem mladá hezounká (70%)
Já jsem mladá, hezounká, boubelatá, bělounká: kdo chce moje jméno vědět, říkají mi Lidunka. Hned jsem dobrá, hned jsem zlá, slovíčkem mě rozhněvá; kdo mne nezná, ať k nám přijde, ať se na mě podívá. Měla jsem se loni vdát, nechtěla mně máti dát, že jsem ještě tuze mladá, musela jsem tak nechat. Ledajakýs otrapa ať k nám cestu netlapá, ať neláme našich dveří, o lásce mi netlachá.
Erben 5/086 | Není lepši na tom světě (69%)
Není lepši na tom světě než zelený háječek: když se nad ním vyjasňuje ten překrásný měsíček! A já tady se svou milou čekám zase na zvěř divou, na zvěř divou, na srnce, jeleny a sajíce. Zajíc běží po dolině, srnec běží po háji; zajíček se přibližuje k mé panence, nezná jí. „Na zajíčka jsem střelila, jen že jsem se ho chybila: ach, můj Bože přemilý, kterak jsem to mířila! Nauč ty mne, myslivečku, nauč ty mne stříleti: chci se tobě za to ráda někdy zas odměniti. Zastřelím já ti srnčičku, dám ti překrásnou hubičku; budeš míti z ní radost, budeme mít oba dost.“ Záb. mysl I, 50, 51.
Sušil 1025 | Vstavajcě panici a šmarujcě biče (28%)
Vstavajcě, panici, a šmarujcě biče, pojedzěme rano do lesa. [: Narubeme růždža drobneho, :] uhradzime zahradku z něho. O, poznać to, poznać šelmu takoveho, co se un dzěvuchy něvaži. Odbere ji cnotu i jeji ochotu, falešně se ku ni položi. Uhryze ji ličko jako pes, potym se ji, šelma, zapře preč, potym se ji, šelma, něvezme. Něbojí se, šelma, ani Pana Boha, člověka ve svěcě žadneho. Oh, dy se něbojiš žadneho, boj se aby Boha sameho, navrać panně cnotu, cos ji vzal. Bo u panny cnota jako kula zlata, třa ji nad dyamant šanovać; u pacholka viara jako u psa para. nětřa ci ho bylo nocovać. Ale ses ho bala rozhněvać, volilas mu věnek darovać, na koho maš teraz nařikać?!
Černík 1908 / 118 | Ženy (21%)
Ženy, ženy, poradzce mi, šak vy viece, jako je to se zlým mužom na tom svece, se zlým mužom zlé bývaní, ani mi to vyslovici možná nění. Indá som já bývávala prvňá v tanci a včilej už mosím sedzec na kraj peci, na kraj peci mosím sedzec, čo sa v kerém kúce dzeje, mosím vedzec.
Černík 1908 / 212 | Počkajce (21%)
Počkajce, vy novomeščí pánové, čo vám povie jedno dzievča laskavé, něberce jéj za vojáčka milého, lebo němá v celém svece jiného. Keď som išol od svéj miléj, už bol dzeň, vykúkaly tam tri panny oknom ven, ony sa mňa zpytovaly, hdze som bol, a já som jim odpovedac němóhol. Keď som išol od svéj miléj v sobotu, našol som si v jednom šenku robotu, dovézli tam jaré žitko turecké, šípaly ho ty dzievčence lopenské.
Černík 1908 / 027 | Ked' bysce to (21%)
Keď bysce to, moja mamko, vedzeli, jaký som já zarmúcený nad žen'mi, Bože, bysce ve dně v noci něspali, čo bysce mi frajarenku hladali. A keď vy mňa za něvestu něscece, hladajce si krajšie dzievča ve svece, já němosím s vaším synkom shovárac, móžece si krajšie dzievča pozierac. Moja milá zadrímala, já som spal, volahdo mi za širárkom pierko vzal, aj to bolo pierenečko z fijalky, škoda mojéj starodávnéj frajerky. A keď som já pri murároch robieval, piesek, vápno, drobný kameň nosieval, piesek, vápno, drobný kameň, aj vodu, já som mieval pri murároch slobodu.
Sušil 0930 | Čija to dzěvečka (21%)
Čija to dzěvečka po zahradzě chodzi? Svoje bile nožky po rosičce brodzi. Drobne fialečky, rosičku zbirala, svojemu milemu věnek hotovala. Komuž ja uboha ten věnek hotuju? Něni ho ve svěcě, co ja ho miluju. Něni ho ve svěcě, ani ho něbudzě, mily, mocny Bože, teskno je mi všadzě. Mijales mě, mijal, přeces mě něminul, bodejes, kochanku, ve svěcě zahynul. Bodej cě, kochanku, ve svěcě zabili, nežli mu hlavičku vrunbkem obvinuli.
Bartoš 1901 / 0810 | Keď sa diévča vydá (21%)
Keď sa diévča vydá, jakoby umreło, jakoby ho nikdy na svece neboło.
Černík 1908 / 098 | Čo sa dzeje (21%)
Čo sa dzeje svece, Bože mój, němóže premluvic jazyk mój, jazyk mój, srdco mé, němóže premluvic, čo je mně.
Smutný 01/077 | Keď moje ženička po svece chodila (21%)
Keď moje ženička po svece chodila
Žaden človek nezná, jak ve svece pada; nech ši žadne dzivče [: v lasce nezaklada. :]
Erben 2/077 | Já jsem mladá hezounká (70%)
Já jsem mladá, hezounká, boubelatá, bělounká: kdo chce moje jméno vědět, říkají mi Lidunka. Hned jsem dobrá, hned jsem zlá, slovíčkem mě rozhněvá; kdo mne nezná, ať k nám přijde, ať se na mě podívá. Měla jsem se loni vdát, nechtěla mně máti dát, že jsem ještě tuze mladá, musela jsem tak nechat. Ledajakýs otrapa ať k nám cestu netlapá, ať neláme našich dveří, o lásce mi netlachá.
Erben 5/086 | Není lepši na tom světě (69%)
Není lepši na tom světě než zelený háječek: když se nad ním vyjasňuje ten překrásný měsíček! A já tady se svou milou čekám zase na zvěř divou, na zvěř divou, na srnce, jeleny a sajíce. Zajíc běží po dolině, srnec běží po háji; zajíček se přibližuje k mé panence, nezná jí. „Na zajíčka jsem střelila, jen že jsem se ho chybila: ach, můj Bože přemilý, kterak jsem to mířila! Nauč ty mne, myslivečku, nauč ty mne stříleti: chci se tobě za to ráda někdy zas odměniti. Zastřelím já ti srnčičku, dám ti překrásnou hubičku; budeš míti z ní radost, budeme mít oba dost.“ Záb. mysl I, 50, 51.
Sušil 1025 | Vstavajcě panici a šmarujcě biče (28%)
Vstavajcě, panici, a šmarujcě biče, pojedzěme rano do lesa. [: Narubeme růždža drobneho, :] uhradzime zahradku z něho. O, poznać to, poznać šelmu takoveho, co se un dzěvuchy něvaži. Odbere ji cnotu i jeji ochotu, falešně se ku ni položi. Uhryze ji ličko jako pes, potym se ji, šelma, zapře preč, potym se ji, šelma, něvezme. Něbojí se, šelma, ani Pana Boha, člověka ve svěcě žadneho. Oh, dy se něbojiš žadneho, boj se aby Boha sameho, navrać panně cnotu, cos ji vzal. Bo u panny cnota jako kula zlata, třa ji nad dyamant šanovać; u pacholka viara jako u psa para. nětřa ci ho bylo nocovać. Ale ses ho bala rozhněvać, volilas mu věnek darovać, na koho maš teraz nařikać?!
Černík 1908 / 118 | Ženy (21%)
Ženy, ženy, poradzce mi, šak vy viece, jako je to se zlým mužom na tom svece, se zlým mužom zlé bývaní, ani mi to vyslovici možná nění. Indá som já bývávala prvňá v tanci a včilej už mosím sedzec na kraj peci, na kraj peci mosím sedzec, čo sa v kerém kúce dzeje, mosím vedzec.
Černík 1908 / 212 | Počkajce (21%)
Počkajce, vy novomeščí pánové, čo vám povie jedno dzievča laskavé, něberce jéj za vojáčka milého, lebo němá v celém svece jiného. Keď som išol od svéj miléj, už bol dzeň, vykúkaly tam tri panny oknom ven, ony sa mňa zpytovaly, hdze som bol, a já som jim odpovedac němóhol. Keď som išol od svéj miléj v sobotu, našol som si v jednom šenku robotu, dovézli tam jaré žitko turecké, šípaly ho ty dzievčence lopenské.
Černík 1908 / 027 | Ked' bysce to (21%)
Keď bysce to, moja mamko, vedzeli, jaký som já zarmúcený nad žen'mi, Bože, bysce ve dně v noci něspali, čo bysce mi frajarenku hladali. A keď vy mňa za něvestu něscece, hladajce si krajšie dzievča ve svece, já němosím s vaším synkom shovárac, móžece si krajšie dzievča pozierac. Moja milá zadrímala, já som spal, volahdo mi za širárkom pierko vzal, aj to bolo pierenečko z fijalky, škoda mojéj starodávnéj frajerky. A keď som já pri murároch robieval, piesek, vápno, drobný kameň nosieval, piesek, vápno, drobný kameň, aj vodu, já som mieval pri murároch slobodu.
Sušil 0930 | Čija to dzěvečka (21%)
Čija to dzěvečka po zahradzě chodzi? Svoje bile nožky po rosičce brodzi. Drobne fialečky, rosičku zbirala, svojemu milemu věnek hotovala. Komuž ja uboha ten věnek hotuju? Něni ho ve svěcě, co ja ho miluju. Něni ho ve svěcě, ani ho něbudzě, mily, mocny Bože, teskno je mi všadzě. Mijales mě, mijal, přeces mě něminul, bodejes, kochanku, ve svěcě zahynul. Bodej cě, kochanku, ve svěcě zabili, nežli mu hlavičku vrunbkem obvinuli.
Bartoš 1901 / 0810 | Keď sa diévča vydá (21%)
Keď sa diévča vydá, jakoby umreło, jakoby ho nikdy na svece neboło.
Černík 1908 / 098 | Čo sa dzeje (21%)
Čo sa dzeje svece, Bože mój, němóže premluvic jazyk mój, jazyk mój, srdco mé, němóže premluvic, čo je mně.
Smutný 01/077 | Keď moje ženička po svece chodila (21%)
Keď moje ženička po svece chodila
Pomozte nám databázi lidových písní rozšířit!
Vážení návštěvníci stránek FolkSong.eu,
Neustále se snažíme rozšiřovat databázi o další písně a velmi vítáme zájem o spolupráci. Našim spolupracovníkům též nabízíme rozšířený přístup do databáze.
Plný přístup k vyhledávání a k doprovodným obrazovým materiálům lze získat mj. tím, že se stanete spolupracovníky projektu a pomůžete při editaci textů z počítačově přečtené tištěné edice. Možné jsou i další formy spolupráce, např. editace melodií či přispění zvukovými nahrávkami, atd.
V případě zájmu o spolupráci mi napište skrze kontaktní formulář a obdržíte bližší instrukce k přispění do databáze a snadnému získání přístupu k úplným výsledkům vyhledávání a k obrazovým materiálům (faksimile vybraných sbírek).
Vítáni jsou též akademičtí či soukromí badatelé, kteří mohou z databáze čerpat informace a specializované analýzy melodií i textů pro své publikace - napište mi se žádostí o rozšířený přístup.
Pro bližší informace o spolupráci klikněte zde.
Těším se na spolupráci!
Jan Koláček, autor projektu
Jak citovat
"Galko 3/082 | Žaden človek nezná, jak ve svece", FolkSong.eu - Online katalog lidových písní, ed. Jan Koláček (datum přístupu: 08 Lis 2024), URL: http://folksong.eu/song/31016