Bartoš 1901 / 0610 | Synečku v haľeně

23 words

Bartoš 1901 / 0610 | Synečku v haľeně (100%)
Synečku v haľeně, nesedej vedľe mně, už su roznesená po cełéj dědině. Po cełéj dědině, po cełém městečku, nesedej vedľe mně fałešný synečku.

Bartoš 1901 / 0714 | Nění nění v cełém světě (25%)
Nění, nění v cełém světě, v cełej stoľici, okrem jedno švárné diévča v našej uľici. Ono chodí na každý deň jako v něděľu, ono ľístok odpisuje svojmu miłému. A on jej zas odpisuje, každý druhý deň: Vydávaj sa, duša moja, já ťa něvezněm ! Něboj sa, má najmiľejší, šak ty buděš má, až kukačka jo vánocích trikráť zakuká. Už kukačka jo vánocích tri rázy kuká, jaj ! už ten mój najmiľejší na okno búchá. Otvor miłá, otvor dvera, otvor i bránu, už já prídem dneskaj večer k nahováráňú. Bar bych spała, bar něspała, hore něstaněm, srdco moje zatvrzełé, jako ten kameň.

Bartoš 1901 / 0633 | Šła cérečka na trávu (21%)
[: Šła cérečka na trávu :] [: do zeľeného háju. :] [: Jak travěnky nažała, :] [: přežałostně płakała. :] [: Bože, Bože, Bože můj, :] [: fałešný je frajír můj. :] [: Fałešného srdca je, :] [: kady chodí, miłuje. :] [: K inším chodí každý deň, :] [: ke mně jednú za týdeň. :] [: A to enom v sobotu, :] [: kdy mám piľnú robotu. :] [: Dyž mám ľíčit a mazat, :] [: on mi příjde zavazat. :] [: Dyž já ľíčím, umývám, :] [: já gaľánů nemívám :] [: Přiď, synečku, v neděľu, :] [: já ti pěkně usteľu. :] [: Posteľenku ľipovú, :] [: pěknú, bíłú, květovú. :]

Bartoš 1901 / 1171 | Od Dačic (21%)
[: Těžko mě má matička vychovala :] [: a z ruky na ruku :] překládala. [: Ještě jsem nevyrost, mám být voják, :] [: Nanynko, Nanynko, :] co mám dělat? [: Svázali, svázali provazami, :] [: abych já nechodil :] za pannami. [: A já se rozvážu, půjdu přece, :] [: že jest má Nanynka :] hezky děvče. [: Za tebe mám dostat holku jinou, :] [: po straně šabličku :] ocelovou. [: Po straně šablička ocelová, :] [: že jest má Nanynka :] uplakaná. [: Neplač, moje holka, prosím já tě, :] [: až já z vojny přijdu :] vezmu si tě. [: Dybych já přesmutná to věděla, :] [: až ty z vojny přijdeš, :] já tvá byla. [: Pošlu ti psaníčko jedno v roce, :] [: abys uvěřila :] moji lásce. [: Pošlu ti psaníčko tuze smutné, :] [: že jest mé srdečko:] nebezpečné. [: Že má být má hlava rozsekaná, :] [: na koňských kopytech :] roznešená. [: Dyby to věděla má matička, :] [: že je rozsekaná :] má hlavička. [: Ona by se za mně pomodlila :] [: mši svatou by za mě :] sloužit dala.

Bartoš 1901 / 0852 | Panenkám dekyto (21%)
Panenkám dekyto, mládencům sókno, [: kartone vdovám, halene babám. :] Panenke mládencům, mládenci pannám, [: a vdove vdovcům a babe ševcům! :]

Bartoš 1901 / 0288 | (14%)
1. Słavíček zpívá, až sa rozľéhá, před naša na olši; v cełéj dědině, ľudé pravíja, že já su najhorší. Ó néjsem, néjsem, šáteček daj sem; já ti ho operu, aby byl bíłý, synečku miłý, na každú neděľu. 2. Větříček fučí, až hora hučí, vŕšek sa ji kłátí; kerá děvčina nemá gaľána, nech sa jí navrátí.

Erben 5/312 | Což je mi bývalo (12%)
Což je mi bývalo veselo vyjiti, když se rozvíjelo pod našima 1) kvítí. Nyní mi nastalo smutné rozloučení, že mám zbaven býti svého potěšení. Kdo mne ho zbavuje? vojanští stavové: napsali psaníčko, že musím do pole. Do pole šírého, před císaře pána: plakala má milá do bílého rána. Nesedej, má milá! nesedej vedle mne, aby tvé slzičky nekapaly na mne. „Nech mne, můj holečku! nech mne tu sednouti, aby mé srdéčko mohlo odměknouti.“

Erben 2/131 | V háječku v dolině (11%)
V háječku v dolině na pěknej rovině, je tam moje milá, Andulka rozmilá, šenkuje ve víně. Přišel tam Jeníček, sed si za stoleček; převelice vzdychal a sobě naříkal, můj zlatej holeček! Nesedej, nesedej, pojď, pomoz, nalívej! by lidi neřekli, toho si nevšimli, žes bejval můj milej. „Já jsem k vám nepřišel vína nalívatí: já přišel pro láska, můj zlatej obrázku, tebe milovatí. Když jsem byl v arestě v tom Klatovském městě, nic mně tam nebylo, když za mnou chodilo mé rozmilé děvče. Když jsem byl v vězeni sedum let pod zemí, nic mi zle nebylo, když za mnou chodilo moje potěšení. Moje potěšení! pomoz mně z vězení.“ tvoje bejt nemůžu – není možná, není! Praha a Vídeň jsou na pěkné rovině, je tam moje milá, Andulka rozmilá, šenkuje ve víně. Přišel k ní Jeniček, sed si za stoleček; dal si nalejt vína, pořád při něm dřímá, rozmilej holeček. Nespi a nedřímej, pojď, víno nalejvej: by lidi neřekli a na nás nesvedli, že jsi ty můj milej. „Já jsem k vám nepřišel vína nalejvati: já jsem přišel k tobě, potěšení moje, tebe milovati. Když jsem byl za Prahou, daleko za vodou, nic mi zle nebylo, když za mnou chodila paňmáma i s dcerou. Byl jsem ve vězeni tři léta pod zemí, nic mi zle nebylo, když ke mně chodilo moje potěšení. Moje potěšení, pojď, pomoz z vězení! z vojny však nemůžu, není možná, není!

Erben 2/132 | Vyletěla čejka (11%)
Vyletěla čejka z Vysokého Mejta, ta mně vyřizuje, že mne pozdravuje černooká holka. Černooká byla, bílé šaty šila, červený šáteček, zelený věneček, má panenka milá. Přišel tam Janeček unavenej všecek, hluboce si vzdychal, smutně si naříkal, sed si za stoleček. Nesedej, nesedej, poď, pomoz, nalejvej, by lidi neřekli a na nás nesvedli, že jsi ty můj milej. „Já nejdu nalejvat, ale jdu namlouvat: je-li vůle boží, bychom byli svoji, aby se mohlo stát.“ Když jsem šel po louce okolo jalovce, potkal jsem mou milou, panenku rozmilou, bolelo ji srdce.

Bartoš 1901 / 0341 | Janíčku Janíčku (11%)
Janíčku, Janíčku, voňavý hrebíčku, [: šak sas ně zazvoňał :] po cełém poľíčku. Janíčku, duša má, ľeľuja voňavá, [: ked ťa deň nevidím :] šecka sem boľavá. Janíčku, duša má, zeľená ratolesť, [: ked ťa deň nevidím :] nemožem sa najesť. Nemožěm sa najesť, ani vody napit, [: Janíčku, duša má, :] nenech sa ně trápit.

Bartoš 1901 / 0685 | Nebył sem u miłéj (10%)
Nebył sem u miłéj, jak kedysi v ľétě, ani k ní nepůjdem, basom terentete. Basom terentete, nic ně nehovorte, šak ňa nenájdete v cełém regementě.