Sušil 0256 | Měltě tatíček tři dcery

8 words

Sušil 0257 | Měltě tatíček tři dcery (100%)
[: Měltě tatíček tři dcery, :] všecky na vydaj byly. 1) Jak najstarši vydaval, tři sta tolarů s ňu daval. Buděš mě, dcero, živiti, jak něbudu mocť robiti. Budu, tatičku, toť budu, do vaši smrti, da-li Bůh. Jak tu prostředni vydaval, dvě sta tolarů s ňu daval. Buděš mě, dcero, živiti, jak něbudu mocť robiti. Budu, tatičku, toť budu, do vaši smrti, da-li Bůh. Dy tu najmladši vydaval, hole stěny ji věnoval. 2) Buděš mě, dcero, živiti, jak něbudu mocť robiti. Budu, tatičku, toť budu, do vaši smrti, da-li Bůh. Něminulo sedym roků, šel tatiček v slabem kroku. A šel najprv k svěj Verušce, k svoji najstarši dcerušce. Buděš mne, dcero, chovati, ja už němožu dělati. Ona do komůrky vešla, stary provaz 3) odtaď něsla. Dyž němožetě dělati, 4) jditě se do lesa věšati. 5) Vzal hůlečku 6) a zaplakal: Čeho sem se ja dočakal! Vzal hůlečku, šel ze dveři, šel ke svej prostředni dceři. Buděš-li mne ty chovati, dy už němožu dělati? Ona do komůrky vešla, stary sotorek přiněsla. Dy němožetě dělati, jditě si chleba žebrati. Vzal hůlečku a zaplakal: Čeho sem se tež dočakal! A šel k tej najmladši dceři a vchazel v strachu do dveři. Buděš-li mne včil chovati, dy ja němožu dělati? A hneď do komůrky vešla, pěkny kolač mu doněsla. Tu matě, tatičku, jeztě, moje děti mně kolibte. Dcerko, dcerko moja mila, tebe sem najvěc bijaval, včil sem u tebe milosť dostal. Dobře stě to mně dělali, že stě mne z mladu bijali.

Sušil 0256 | Měltě tatíček tři dcery (100%)
[: Měltě tatíček tři dcery, :] všecky na vydaj byly.

Sušil 0255 | Měltě tatíček tři dcery (100%)
[: Měltě tatíček tři dcery, :] všecky na vydaj byly.

Galko 1/417 | Vydaj mňa, mamičko (92%)
Vydaj mňa, mamičko, ked mňa chuapci ptajú, nech mi staré baby roky nečítajú. Lebo staré baby roboty nemajú, chudobným panenkám roky počítajú. Vydaj mňa, mamičko, do teho domečku, de je obrovnané červenú hlinečkú. Vydaj mňa, mamičko, de je syn s materú, jak kebys’ mňa daua medzi dvoch andeú.*) Vydaj mňa, mamičko, de je synek s otcem, budú na mňa vouat:**) nevjestičko, pod sem. Nedaj mňa, mamičko, de sú dvje nevjesty, jak kebys’ mňa daua strakám, vranám zesci.

Bartoš 1901 / 0820 | Než družba žádá o nevěstu zpívá (92%)
Než družba žádá o nevěstu zpívá se: My zme dobří ľudé z Březůvského města; enom nám povězte, je-ľi tu nevěsta. My nevěstu máme, my vám ju nedáme, až jí všecky šaty novučké zjednáme. Už ste mohľi zjednat, už ich mohła zedrat, a vy nám mosíte tú nevěstu vydat. My vám ju nedáme, my ju rádi máme; až my jí šáteček hedbávný zjednáme. Už ste mohľi zjednat, už ho mohła zedrat; za štyry neděľe, neco sa zedere. Prosím vás, puste nás. veľmi ozíbe nás, Ořechovský páter, ten už čeká na nás. Vydaj nám ju, vydaj, ty její maměnko, pěkně ťa prosíme sivá hołuběnko. Co vy to pravíte, že nám ju nedáte, dyž už od přededňa vy nás vyhľédáte. Otvírajte vy nám, puste nás do dveří, pones nám, nevěsto, víneček zeľený.

Sušil 0632 | K fojtovi je cesta dolovaná (90%)
[: K fojtovi je cesta dolovaná, :] [: sedí tam má milá uplakaná. :] A syneček jede, zpívá sobě: »Ja, moja děvečko, co je tobě? Ja, moja děvečko, nestaraj sa, uvij si věneček a vydaj sa.« »»A na což bych já sa vydávala? Néní koňům ovsa, néní sena.«« »Nedaleko cesta do městečka, nakúpíme ovsa i senečka.«

Galko 1/275 | Ej, Dunaju ty tichučká voda (89%)
Ej, Dunaju, Dunaju, ty tichučká voda, ej, či sa ja mám vydať, či ma bude škoda? Ej, Dunaj mi hovorí, tichá voda svedčí: ej, vydaj sa, dievčatko, netrp veľa rečí.

Galko 1/226 | Mať moja za dvoma horama (89%)
Mať moja, mať moja za dvoma horama, už ma hlávka bolí, čo plačem za vama. (Hlavička ma bolí, len tak pobolieva, že ste ma, mať moja, mladú odumrela. Devulenka moja, čože za krivdu máš, keď mi v čiernej zemi odpočinku nedáš? Čierna zem, čierna zem, vydaj mi mamku ven, nech sa tej mamičke horko požalujem! Kebych sa začala nad hrobom žalovať, musela by tá zem so mnou horekovať! Už sa tá fijalka dávno vysypala, už sa moja mamka dávno rozsypala.)

Bartoš 1901 / 0472 | (89%)
1. Nad javornýčky sedá hrdľičky, tam si Janýčko krmý konýčky. Čo jim on dává? Seno i oves. Povedz my, myłá, čos płakała dnes. Já som płakała pre čiérné oči, ked my nespały po devet nocí. 2. Išieł za humny, kôn sa mu vrátył, zapłac my, myłá, čo som utracił. Já nezapłacím, nenye som vynna, nech ty zapłatý tá tvoja myłá. Tá tvoja myłá aľebo jinšá, nech ty zaplatý tvá najmyľejšá. 3. Ej hoja hoja, šabľenka hołá, poradz my neco, frajérka moja. Já ty poradzím: Janko, ožen sa! A já zas tebe: Myłá, vydaj sa! Já ty poradzím: Janko, vezny ma! A já zas tebe: Má myłá, sci ma!

Sušil 0856 | Svítí měsíc pod zeleným dubem (89%)
Svítí měsíc pod zeleným dubem, pověz, milý, esli svoji budem? Nebudem, nebudem, frajirenko moja zpomeň sobě na ty první slova. Co sme my si spolem říkávali, dy sme spolem pod oknem sedali; vydaj sa, možeš-li, moja najmilejší, esli ti dá Pán Bůh lepší ščestí. Nevydám sa, švarný šohajíčku, zalomila bych svoju hlavičku; dycky bych plakala stávaja léhaja, že sem si ťa, šohajku, nevzala.

Sušil 1129 | Vydaj sa len vydaj (89%)
Vydaj sa len, vydaj, tovariško moja, šak sa veru zdovješ, jaká je to vuola. Vydaj sa len, vydaj, tovariško moja, čaká ťa za dvermi ta dubova hola. Vydať sa, je vydať, ale odvydávať, nění to, můj Bože, chleba vypožčjávať. Chleba sa vypožčjá, chlebiček sa vrátí, a mojej slobody žaden něnavrátí.