Bartoš 1901 / 0992 | Pod naším oknem

19 words

Bartoš 1901 / 0992 | Pod naším oknem (100%)
Pod naším oknem hromada hrúdí, [: že si Hanička moc gaľánů łúdí. :] Aj łúdí, łúdí, enom jedného [: teho Ozefka súsedového. :]

Erben 5/101 | Šla holka do krámu (48%)
Šla holka do krámu pro libru masa, nechtěla od hrudi, jen od ocasa: „Od hrudi já nechci, to není chutny; jen ty mně, řezníčku, co já chci, utni.“

Sušil 1997 | Na polí mandel doma dva (47%)
Na polí mandel, doma dva, za pecó dětí hromada. Máma je shání lopató, běžte, pré, děti, za tató.

Bartoš 1901 / 0557 | Z toho si nedělej milenko mnoho (4%)
Z toho si nedělej, milenko, mnoho, že sem tě políbil, co je již z toho. Dy by se matinka snad na to ptala, jestli mně dceruška hubinku dala, Nepozná matinka, nepozná mnoho, že sem tě políbil, co je již z toho. Pozná-li, řekni jí: rozmilá máti, proč byste nepřála hubinku dáti? K tomu se, matinko, důvěrně smějte, nevinné líbání dcerušce přejte.

Galko 3/055 | Čo sa stalo nové tam dole, na dole (4%)
Čo sa stalo nové tam dole, na dole? [: Hej, ľúbili sa dvaja zo srdca, úprimne. :] (To im závidela jedna stará baba, [: hej, Haničku súľovskú zamurovať dala. :] Ba veru, murári, prosím vás pre boha, [: spravte mi okienko milému do dvora. :])

Černík 1908 / 217 | Němáce mňa (3%)
Němáce mňa, mamko, len jednu jedzinú aj to sce mňa dali z mesta na dzedzinu. Němáce mňa, mamko, len jednu Haničku, aj to sce mňa dali za bystrú vodzičku.

Černík 1908 / 128 | Vylecel sokol (3%)
Vylecel sokol hore na topol, vylecel on hore, až tam hdesi bore, nad volačí dvór. Hanička malá, hdosi ťa volá, jak si nění pyšná, abys k němu išla sama, jediná. Ona něišla, posla poslala; a ty, milý posle, vykonej to slušne, ako já sama. Posel vykonal, sebe namlúval, tu švarnú Haničku za vernú ženičku sebe namlúval. Ber sa, Hanička, ber sa na sobáš: koně širované, dzievča šnorované, do koča dané. Išli pres pole, zrikli na koně, ozri sa, Hanička, sivá holubička, šetko je tvoje. A čo je tvoje, to je aj moje, len som si zabola vienek na stole. Vienek na stole, vienek zelený, prscienek ze zlata, krempírská robota, sokole sivý.

Sušil 1988 | Já sem zeman já nic nemám (3%)
Já sem zeman, já nic nemám, enem jednu košulenku, a tu prodám. Kúpím za ňu starú Hanu, ona bude na mně hledět, a já na ňu.

Galko 3/064a | Nevedzela som ja (3%)
Nevedzela som ja, čo mé srdce vzdychá, [: nenazdala som sa, :] [: že ma šuhaj nechá. :] Prečo ma, šuhajko, prečo ma nechávaš; [: jakú mi, duša má, :] [: jakú hanu dávaš? :] Ani ti, duša má, ja žádnej nedávam, [: pre tvoju chudobu :] [: teba zanechávam. :] Ked ma len nechávaš pre moju chudobu, [: a ja na to nedbám, :] [: poručená bohu! :] Poručená bohu, komu budem — tomu, [: ked tebe, šuhaj, nie, :] [: trebars pánu bohu. :] A ked ma necháváš pre daktorú inšú, [: pre daktorú inšú, :] [: a sebe milejšú. :] Neni mi milejšá, ale je vernejšá, [: mojemu srdečku :] [: je vždy úprimnejšá. :]

Černík 1908 / 195 | V širém poli hruščička (3%)
V širóm poli hruščička, [: pod ňú stojí Hanička, :] čakala na Janíčka. Keď ho ona dočkala, on jéj strelil do bočka, do bočenka levého, do srdénka verného. Ona na to nědbala, svoje rány vjazala svoje rány vjazala k sobášu sa chystala. Keď prišli od sobáša, [: kázala si lože stlac, :] že už ona pójdze spac. Ráno prošla muziga, by Haničku zbudzila: nětreba jéj budzeňá, šak je ona studzená. Široké sa staraly, čo jéj dajú do zemi, či šjateček červený, či veneček zelený. A Janíček povedal: [: nětreba jéj šjatečka,::] je poccivá dzievečka. *) *) Třeba jí "věnečka zeleného".

Bartoš 1901 / 0469 | Na mostě pták (3%)
Na mostě pták, pod mostem rak, dybys ty věděła má Haničko miłá, jak ťa mám rád. A já mám rád karafiját, červenú růžičku, tú moju Haničku, tú já mám rád. Nepůjdu k ní za štyry dni; ona povídała, že sa nevyspała, nech sa vyspí.