Bartoš 1901 / 1261 | Už sem já Janíčku

23 words

Bartoš 1901 / 1261 | Už sem já Janíčku (100%)
Už sem já, Janíčku, prodała kravičku, abych nechodila z rána na travičku. Na travičku půjdem, ušubraná budem jako já, Janíčku, mezi ludi půjdem.

Bartoš 1901 / 0901 | Kołem husičky kołem (49%)
Kołem, husičky, kołem ej nad tým naším dvorem, ej rodičové moji, zostávajte tu z Bohem. Kołem, husičky, kołem, ej nad tým naším dvorem, ej gaľánové moji zostávajte tu z Bohem. Ej všecko sem zebrała, ej nic sem nenechała, ej enom ten kľíneček ej co visáł věneček. Všecko si možeš zebrat ej aj ty svoje cnosti, ej co sis najednała ej od svéj maľučkosti. Ej ľúto-ji, děvečko, ej ľúto-ji ti bude, ej dyž tvoja maměnka na travěnku půjde? Ej na travěnku půjde, ej ušubraná bude, ľúto-ji ti, ceruško, ja ľuto-ji ti bude?

Bartoš 1901 / 1366a | Prodała rubáč rukávce (48%)
[: Prodała rubáč, rukávce, :] [: dała si hádat cigánce. :]

Sušil 0330 | Stojí hruška v dole (2%)
Stojí hruška v dole, vrch sa jí zelená; pod ňú sa Janiček s Aničkú v karty hrá. Tak sa oni hráli, až sa miuovali, od velikej uásky obá dvá zaspali. Zaspaua Anička na bíuém fertušku, zaspau i Janiček na červeném líčku. Zazpívau suavíček v zeleném hájičku, probudiu Janička, Janiček Aničku. Vstaň, Aničko, hore, staň, srdečko moje, staň, Aničko, čas máš, kravičky dojit máš. Létali, létali dva sokoli malí, až sa nalétali, zas dom doletěli. Má mamičko miuá, máte-li nás rádi, ustelte nám lože v tej novej komoře. *) Keď jim lože stuaua, zle jim vinšovaua, aby ta nevěsta rána nedočkaua. Skoro ráno staua, snídaní chystaua, pro synečka medu, pro nevěstu jedu. Uděuau sám Pán Bůh mezi tým proměnu, napiu sa syn jedu a nevěsta medu. Ponajprv sa napiu, hned huavičku skuoniu, po druhé sa napiu, poručenství suožiu. Tobě, miuá, tobě to stavení nové, co v něm leží, stojí, šecko bude tvoje. Tobě, matko, tobě ten Dunaj široký, ten Dunaj široký, na krk kameň mlýnský, abys nerušiua jak živ stav manželský.

Sušil 0068 | Panenka Maria po světě chodila (2%)
Panenka Maria po světě chodila, Božího synáčka v životě nosila.1) Přišla ona, přišla do jednoho města, do jednoho města, kam ju vedla cesta. Vešla tě tam, vešla k jednemu šenkýři: Šenkyrečku milý, přenocuj mne tady.2) Nemožu, matičko, vás tu nocovati, ožralci tu pijú a kartáři hrajú, ve dně v noci pijú, světla nezhasujú.3) Přišla tě tam, přišla do jedné uličky, do jedné uličky mezi kovářičky. Vešla ona, vešla k jednemu kováři: Kovařičku milý, přenocuj mne tady.4) Nemožu, matičko, vás tu nocovati, musíme, matičko, celú noc kovati.5) Můj milý kováři, co to tak kujete, co to tak kujete a nenocujete?6) A kujeme my to tři kolní hřebíky, to na Krista Pána, má se naroditi.7) Ona se ulekla, hned odtud utekla, do jednoho chlíva, kde dobytek bývá.8) Přes prah překročila, syna porodila, syna Jezu Krista, sama panna čistá. Porodila tě ho na té prosté slámě, do plen ovinula, v jesle položila. Kovářova dcera na ráno běžela, na ráno běžela, do chléva pohledla.9) Kovářova dcero, podej mně dítěte, podej mně dítěte, mého pacholete.10) Jak já vám ho podám, dy já rukú nemám, jenom ty gramličky, 11) co držím knížečky. Dotkni se hůlečky, dá ti Pán Bůh ručky. Maličko se sehla, obě ruce měla.12) A domů běžela, rukama košala:13) Má dcerko rozmilá, kdes ručičky vzala? Ach, tato, tatíčku, už se ten narodil, už se ten narodil, co mé ruce stvořil. Dala mně jich, dala ta ženička mladá, ta ženička mladá, co noclehu ptala! Dybych já byl věděl, že to matka Boží, byl bych jí dal ležet v novém bílém loži. Byl bych ji uhostil v té pěkné komnatě,14) v té pěkné komnatě, na stříbře, na zlatě. A sám byl bych lehl hlavou na kamení, hlavou na kamení, nohama do trní. To bych byl udělal lidům na znamení, aby matce Boží dali přeležení. Včil já nejsem hoden po té zemi chodit, ale sem já hoden do ohně mne hodit.15)

Černík 1908 / 184 | Už som já (2%)
Už sim já, Janíčku, predala kravičku, abych něchodzila z rána na travičku. Na travičku pˇojdzem, zašubraná prídzem, jako já, Bože mój, medzi ludzja pójdzem.

Sušil 1513 | Nechcu ti panenko nechcu ti (2%)
Nechcu ti, panenko, nechcu ti, jsó lidi na světě, znajó ti, neráda stáváš, kravám nedáváš, na trávu nechodíváš. Přindi, šohajičku, ráno k nám, uvidíš u nás, co dělávám, že ráno stávám, kravičkám dávám, na trávu chodívávám.1) Přišel šohajíček na ráně, zastal svó panenku na slámě, děvečka spala, kravička řvala: Staň, děvečko vospalá. »Bodéž ti, kravičko, pořádem! Dyť sem tě dávala přede dnem; dyť sem tě dala, bys se nažrala, té travěnky zelené.«

Sušil 2341 | Pobil mlynár zemana pro vodu (2%)
[: Pobil mlynár zemana pro vodu, :] urobil on sám sebě svobodu. Počal zeman vodu propuščaci, mlynárovi mlýn zastavovaci. Mlynár na to tuze rozhněvaný, vrazil on mu ryl do jeho hlavy. A jak mu on ryl do hlavy vrazil, s tu ranú ho do potoka srazil. Zeman leží krvjú obvalený, vyhrabal sa z potoka do trávy. Mlynár běží všecek polekaný, žaluje sa otcovi, materi. Ach, mamičko, dajte vy mi radu, probil sem já zemanovi hlavu. Mám-li sa dac katom rozsekaci lebo za vojskem maširovaci. Pri Prešporku verbunkoši hrajú, moj tacičku, já mezi nich půjdu. Počkajte, vy verbunkoši, málo, prindite vy zajtra skoro ráno.

Sušil 0364 | Za Verónó za tém kopcem (2%)
[: Za Verónó, za tém kopcem :] stojí Francóz se svým vojskem. Cisař pán tam na něj táhne, že ho se svým vojskem zajme. Dyž viděl, že nic nespraví, poslal psaní do Moravy. Do Moravy na ty pány, aby lidi přichystali. Koničky jim vobsedlali a do vojny vodeslali. V tem hósovským šerým poli, tam na vojnu verbovali, po vraném koňu dávali. Dyby mně kdo koňa sedlal, taky bych se na vojnu dal. Krásná panna nemeškala, koníčka mu vobsedlala, do vojny ho vodeslala. A když ho tam vodsílala, přežalostně zaplakala. Neplač, sestro, neplač vo mně, za dvě leta přijdu k tobě. Dvě leta už pominula, sestra bratra neviděla. A dyž bylo po té vojně, komendanti vedó koně. Vyšla ti tá krásná panna, komendanty přivítala. Vítám vás, vy milí páni, je-li bratr mezi vámi? Tvůj bratřiček leží v poli, má noženky na dvě půly. Vraný kůň stojí u něho, hrabe nohó, žaluje ho. Stávej, stávej, můj patróne, dávej obrok, seno moje. Dokud můj pán na mně sedal, dycky sem se dobře míval. 1) Včilka můj pán leží v poli, roznesó ho černý vrany. 2)

Sušil 0326 | A byla jedna mynařka (2%)
A byla jedna mynařka, zaknula sveho synačka. Přiletěli dva ďablove, ditě vzali, jine dali. Do něho moci něměli, do travy ho položili. A jeli tam furmanove, našli ditě male v travě. A tu se spolu hadali, kterak by mu jmeno dali. Dáme mu jmeno Benekda, kdo ho zaknul, temu běda. Do školy ho posilali a šaty mu jednavali, za mladu ho cvičiť dali. Děti se mu vysmivali, že je na cestě najdeny. Bych měl troje šaty potrhać, svej maměnky půjdu hledać. Troje šaty dotrhaval, svej maměnky něnajdoval. A klupe, klupe na dveři, otevřte mi, ma mateři. Ja sem ditě vlasni vaše. Macě jine na kolibce; žaden vam ho vzici něchce. Vyleć, ďable, z tej kolebky od mej spanilej maměnky. Ďabel z koilibky vylecěl, 1) tři kola jest v okně vybil. To macě, lude, znameni teho ďabla kolibani. Štyry kravy mu dojila, na kotle kašu vařila, ešče ho něnasycila.

Sušil 0183 | Za Opavu na rovni (2%)
Za Opavu na rovni, na rovni, hejnam, na rovni. [: vytočil se na Koni. :] Na koni se vytočil, vytočil, hejnam, vytočil, meč mu z pošvy vyskočil, milej do boku skočil. Šatku z sebe odvazal, milenku ju opasał. Trp, ženičko, trp bolu, až dojedzěm do domu. A ona to tajila, od rana do večera. A jak bylo na večer: »Starosvatko, scěl lože, me srdečko němože.« Ta nevěsta lenivá, sama mne spať pobiza. A jak bylo půlnoci, Janiček se obraci. Ona byla studena, jak by byla umřena. A jak bylo na ranu a o dobrem snidaňu, 1) mać za dceru přijela, 2) na třech vozech šat mela. A na štvrtem peřiny, to všecko dceruščiny. A všeci ju vitali, edem jeji dcera ni. Ach, kaj je ma dceřička, že mne ona něvita? Dceruška je v komoře, scěle tam bile lože. Z čeho by ho ustlala? S sebu peřin něvzala. Ej, z drelichu bileho, už nětřeba ineho. Za co si se, zradco, bral, žes ju už zamordoval? Oj, macičko, něchcjuci, vi Pan Bůh všemohuci. Obrać, pachole, ku dvoru, pojedzěmy do domu. A kravičky mučely, už Aničky něměly. 3) Aj, kdo nam da travičky, už němamy Aničky.