Bartoš 1901 / 1316 | Habe koza netrkala

15 words

Bartoš 1901 / 1316 | Habe koza netrkala (100%)
Habe koza netrkala, ha dež vona rožke má, a Marjánka neskákala, dež vona Františka má.

Erben 2/692 | Proč by koza netrkala (75%)
Proč by koza netrkala, ona rohy má: pročby panna; neskákala, ona nohy má; vem kozičku za rožečky, veď ji do chlíva: vem panenku za ručičku, veď ji do kola.

Sušil 1768 | Proč by koza netrkala (33%)
Proč by koza netrkala, dyž ona má rožky, proč by děvče netančilo, dyž ono má nožky? Veznem kozu za rožečky, povedem k masařu, veznem děvče za ručičky, povedem k oltářu.

Bartoš 1901 / 0106 | U našého jezera (12%)
U našého jezera stojí ľipka zeľená, ja ľipka, ľipka pěkně zeľená, na ní ptáčkové seďá. Nebyľi to ptáčkové byľi gavaľírové, ja smłúvali sa o jednu dívku, že kerý ju dostane. Jeden praví, bude má, druhý praví, až Bůh dá, ja a ten třetí, srdenko moje, proč jsi tak zarmúcená? Kerak nemám smutná byť, dyž mám za starého íť, rozžeľelo se ve mně srdenko, nemožu há uskroviť. A v téj naší komoře pěkné zeľené łože, ja łože, łože pěkné zeľené, kdo v tem łůžku spať bude. A dyby v něm starý spáł, bodaj rána nedočkał, a dyby mładý, sľičnéj úrody, by mu Pambů zdraví dáł.

Bartoš 1901 / 0232 | Ho Staříků majó synka (12%)
Ho Staříků majó synka, nechce mně jé dat maměnka, [: to je, Bože, syneček, červené jak hřebíček. :] Ha dež von de po dědině, každé na ňé vokazuje, [: jak mo svěčijó šate; viděla sem jé take. :] Včerá sem jé zas viděla, dež sem do Brna běžela, [: von bel synek v halině, nevěděl, že potká mně. :] Debe věděl, že potká mně, nebel be chodil v halině, [: kamizolku bel be vzal, halino duma nechal. :]

Bartoš 1901 / 0919 | Moji ženo neprodám (12%)
Moji ženo neprodám ha ni za tisíce, dež se na ňo podívám, plesá ve mně srdce.

Sušil 1185 | Ha ty vtáčku sokolíčku (12%)
Ha, ty vtáčku sokolíčku, vysoko lítáš, co mně neseš za novinu, nic mně neříkáš. Já ti nesu novinečku krásnou, spanilou, že už tvoji nejmilejší čepiti budou. Ona sedí za stolečkem jako růžička, nedá sobě rozpletati svého věnečka. Nežel, nežel, má panenko, věnec zelenej, šak ti bude lepší slušet věnec stříbrnej.

Černík 1908 / 285 | Mamičenko moja (12%)
Mamičenko moja, ha, pod tú čiernú zemú, spomeněte-li si na cerušku svoju? Spomeněm, spomeněm, ej, nie jeden, nie dvakrát, já na vás, mamičko, za hodzinku stokrát. Za hodzinku stokrát, ej, pri každém jedzenie, mamičenko moja, rozmarýn zelený. Staňce, mamko, hore, ej, budzem sa vydávac, chojce mi, mamičko, vienek odevzdávac. Odevzdaj si, céro, ej, odevzdaj si sama, něbolo ci ešče vydávania treba. Pozrice sa, mamko, ej, na brezovskú vežu, jako mú slobodu do šjatečka vážú. Vážú ju tam, vážú, ej, na štyry uzlíčky, pan farár nám zvjáže ty naše ručičky. Váže on ju, váže, ej, na jeden veliký, téj už nerozvjáže celý svet široký.

Erben 4/121 | Hajdaláci na vrchu (12%)
Hajdaláci na vrchu táhali se o mrchu; nemohli ji vytáhnout, musili si připřáhnout: čtyry kočky, čtyry psy, dotáhli ji až do vsi, ha, ha, ha, ha, ha!

Bartoš 1901 / 0858 | Přejeme Ti Mařenko přejeme Ti štěstí (8%)
Přejeme Ti, Mařenko, přejeme Ti štěstí, dostalas Františka, to je chlapec hezký. Stalo se Ti, Františku, po tvé dobré vůli, žes dostál Marjánku v červené korduli.

Sušil 0476 | Číž to pachole po vsi chodí (8%)
Číž to pachole po vsi chodí [: a dobré lidi :] ze sna budí? A čí by bylo? rychtářovo; chodí pod okenko Tomečkovo. Tluče na okno i na dvéři: Pod mi, má Františko, poď, odevři. Nač bych já tobě otvírala? Dyž tebe miluje panna jiná. Mně nemiluje žádná inší, leda ty, Františko nejmilejší.