Smutný 29/033 | Briknauo brinkauo naše okénečko

4 words

Smutný 29/033 | Briknauo brinkauo naše okénečko (100%)
Briknauo, brinkauo, naše okénečko

Smutný 25/026 | Brínkauo moje okénecko pod ním (100%)
Brínkauo, moje okénecko, pod ním

Bartoš 1901 / 0565b | Ej vím já jedno (1%)
Ej, vím já jedno spaniłé okénko, pod kerým sem stávał, na ťeba vołávał: spíš-ľi miľenko? A já nespím, nespím, ja ťa dobre słyším, aľe že já tobě, potěšení moje, otevrít nesmím. Proč bys nesměła, šak si sama doma, ja ľeda by tobě, panimáma tvoje zabraňovała. Co's to, má miłá, co's to učiniła, že's ty našu łásku, spaniłý obrázku, sama zrušiła. Já sem zrušiła pro ľudské reči, ja že nám nepráľi a ně záviděľi tvých čérných očí. Ty očka čérné ty sú ně věrné, za tyma já půjdu, ty miłovat budu, v noci aj ve dně.

Erben 2/626 | Pod našima okny (1%)
Pod našima okny roste osyka, že je naše Anče jako motyka: kudy chodi, tudy spí, co je dobry, všechno sní; jak živ jsem neviděl děvče tak mlsný.

Bartoš 1901 / 0495 | Priľecel słavýček (1%)
Priľecel słavýček, ej do našého dvora, sadeł na okénko, ved si pekne zpyévá. Chodz, šohajku, dze chceš, dze ty je vôľička, veru ma neboľí za tebú hłavyčka. Zpyévaj, słávyk, zpyévaj ľen ma nepreľetuj; chodz, šohajku, dze chceš ľen ma nekľebetuj. Chodz, šohajku, dze chceš, dze je tvoja vôľa, inde sa nachodzíš, a já budem tvoja.

Bartoš 1901 / 0517 | A jak je to pěkná věc (1%)
A jak je to pěkná věc, dyž možu byt mysľivec; zastřeľíł sem hołubičku, v miľenčiným okýnečku, spadła ně na jaŁovec. A ten ľístek z javora spadł na nás, na oba: [: Poď, má miłá, vyprovoď ňa :] až do našého dvora. Jak to miłá słyšeła, hneď ven za mnú vyběhła, [: hołubička z jalovečka, :] na javor vyľetěła. A já s tebú nepůjdu, vím, že tvoja nebudu, ty's bohatých rodičů syn, já si na tě mysľet nesmím, já sem cerka chudobná. Z toho si nic neděłej ja že su já bohatej [: a já si ťa přece vezmu, :] a ty mosíš byt moja.

Bartoš 1901 / 0536 | Svítił měsíc nad naším huménkem (1%)
Svítił měsíc nad naším huménkem, stójí šohaj pod naším okénkem. Staň milá, otevři, já stójím u dveří; stávaj hore, moje potěšéní. A já bych ti miľeráda stała, aľe že mně můj tatíček bráňá; bráňá mně má mati, nedajú mně stati, abych s tebú nemrhała nocí. Počkaj, miłá, šak ty budeš płakat, až já budu na koníčka skákat; na koníčka skákat, ostrožkama břinkat, počkaj, miłá, šak ty budeš płakat. A co bych já, šohajku, płakała, šak sem já ti pérečko nedała; dała, aľe v noci, neviděľi všeci, enem šohaj, tvoje čérné oči.

Erben 2/513 | Pod naším okýnkem (1%)
Pod naším okýnkem roste olíva: pověz mně, má milá, kdo k vám chodívá? „Chodí k nám kočí, má černé oči: nechoď k nám, Jeníčku, já ho mám radší!“ Tobě je, má milá, snadno trucovat, když nemáš na práci, jen se pucovat; jen se pucovat, z okýnka koukat: tobě je, má milá, snadno si foukat!

Bartoš 1901 / 0605 | Pod našimi okny rostě oliva (1%)
[: Pod našimi okny rostě oliva :] [: povedz mi, má miłá, :] kdo k vám chodiévá? Pod našimi okny rostě z růže květ, povedz mi, má miłá, proč ťa mrzí svět? Mňa hłavěnka boľí płakała bych hneď.

Erben 2/506 | Pod našima okny (1%)
Pod našima okny jsou dva rybníčky; plaval tam můj milej vrané koníčky: na jednom seděl, to dobře věděl, žp za jinou půjde – mně nepověděl. Však mi mé srdéčko dobře pravilo, že mé potěšení jinam chodilo! když je chodilo, ať chodí ještě: já o tě nestojím, falešný chlapče!

Erben 5/083 | Ach což je to hezká věc (1%)
Ach, což je to hezká věc, že jsem já myslivec! postřelil jsem holubičku, upadla mi v jalovec. Má milá ji viděla, pro ni tam běžela; holubička s jalovečka na javůrek vletěla. A tu lístek s javora pad na nás na oba – vyprovoď mne, má panenko, až do našeho dvora. „Nechci, nechci, nepudu, vím že tvá nebudu: tys bohatých rodičů syn, a já holka chudobná.“ že jsem já bohatej: však já si tě přece vemu, jen se na mé nehněvej. „Já se na tě nehněvám, ale ráda tebe mám: přijď si večer k okénečku, pěknou hubičku ti dám.“