Bartoš 1901 / 0495 | Priľecel słavýček

55 words

Bartoš 1901 / 0495 | Priľecel słavýček (100%)
Priľecel słavýček, ej do našého dvora, sadeł na okénko, ved si pekne zpyévá. Chodz, šohajku, dze chceš, dze ty je vôľička, veru ma neboľí za tebú hłavyčka. Zpyévaj, słávyk, zpyévaj ľen ma nepreľetuj; chodz, šohajku, dze chceš ľen ma nekľebetuj. Chodz, šohajku, dze chceš, dze je tvoja vôľa, inde sa nachodzíš, a já budem tvoja.

Bartoš 1901 / 1228 | Smutné słávyk zpyévá (67%)
Smutné słávyk zpyévá v kľietce ułapený dycky študyruje na hájek zeľený. Zpyévaj, słávyk, zpyévaj, bud my na pomoci, já budem z večera, a ty od pólnoci. Povedz my ľen, povedz, mój myłý słávyčku, jakú si ty zpyévał téj noci pesnyčku. Žanná manka nevyé, načo syna chová; moja nevedzeła, načo ma chovała. Ona si mysľeła, že ju budem chovat, a já nebožiátko, mosím maširuvat. Mašíruj, mašíruj do francúzkéj zemy, veru nevydzíte mojéj mładéj ženy.

Bartoš 1901 / 0561 | Pred nami je stromeček zeľený (56%)
[: Pred nami je stromeček zeľený, :] [: na nom zpyévá słávyček vesełý; :] počuj, myłá, jak ten słávyk zpyévá, od ľubosci šetek svet rozľiéhá. [: Čo si, myłá, čo si taká smutná? :] [: či ty škodý vodenka studená? :] Neškodzí my vodenka studená, ľež ty chłapci, čo to za mnú chodá. [: Ked já budem ve vojne bojuvat, :] [: chto my bude na dome gazduvat? :] Mám já brata mładšího od sebe, nech gazduje mne aji pre tebe. [: O, mamyčko ved my on sľubuje :] [: že my veru za ným dobre bude; :] never, dcero, never słovám płaným, sľubujeć on dokaľs nenye za ným. [: A ked ta ráz do ruky dostane, :] [: bude ta byt dokaľ neustane, :] aj též vás tatýčko tak býjali, aľe ste jich preca rády maľi. [: O mamyčko, ved ma pekne vołá, :] [: ved som mu aj pérenko uviła :] tak mu svečí to pérenko ve dne, jako jeho byéłé ľíčko ke mne.

Bartoš 1901 / 0474 | Na doľině na rovyne (34%)
Na doľině na rovyne ej smutne słávyk zpyévá; stávaj, myłá, stávaj hore, ej už sa rozednývá. Ešče ta ľen koľébaľi, ej už’s boł fijałečka, pre teba my ubľedajú ej mé červené ľíčka. Či je to ľen moja myłá ej pre mna pre samého, veru bych ta neopustył ej do skonáný svého.

Bartoš 1901 / 0421 | Vyľeteł słávyček nad Javornýček (22%)
Vyľeteł słávyček nad Javornýček, prišieł my pod okno švárný Janýček; ach prišieł, prišieł, aľe neskoro, on sa chceł zhovárat, mne sa nesceło. Co sa ty, má myłá, čo na mna hneváš? Any my, duša má, dobrú noc nedáš, any dobrú noc, any słovečko, čo sa na mna hneváš, má hołubyčko? Šabľenku my daľi pre potešený, vojáček mosím byt, to jináč neny, vłásky my strihnú, ľíčka my bľennú, ach Bože, pre Bože, už je zľe se mnú.

Galko 1/116a | Načo som na svete narodzená (8%)
Načo som na svete narodzená, keď nemám žiadneho potešenia; ani potešenia, ani úfať, jaj bože, prebože, musím zúfať! Zelený rozmarín ako tráva, už ma môj milený zanaháva; keď ma on zanahá, a ja nedbám, v srdci ho nenosím, vrecka nemám. Zase je zelenší ako tráva, zas ma po druhýkráť zanaháva; urob si, milý môj, ako sám chceš, odo mňa vernejšiu nedostaneš. Na váži hodinky smutne bijú, už ma s mojím milým rozlučujú; rozjúčte, rozlúčte s pánembohem, budem si hľadati sebe roveň! Červená ružička s bielym kvitne, už mňa v Tisovníku žiaden nechce; jaj bože, prebože, čo mám robiť, keď ma už prestali chlapci ľúbiť. Vychodí slniečko spoza lesy, už mňa v Tisovníku nič neteší; veru ma tešilo, veď ma už nie, azdaj ma poteší dakde inde. Kúpže mi, môj milý, čo ťa prosím, červené čižmičky rada nosím; červené, červené ako iskra, kúpže mi, môj milý, ešte dneska. Povedz mi, môj milý, čo ťa boli, založ si líštočok javorový; založže si, založ, kde ťa bolí, nejdiže do mesta k doktorovi. Povedz mi, môj’ milá, kde ty bývaš? V prostriedku dedine, však ma vídaš. Povedz mi, môj’ milá, kto k vám chodí? Žiaden, duša moja, lenže prídi!

Galko 1/116b | Vychodí slniečko spoza lesy (8%)
Vychodí slniečko spoza lesy, už mňa v Tisovníku nič neteší; veru ma tešilo, veď ma už nie, azdaj ma poteší dakde inde.

Galko 1/197 | Pri potoku sedela (7%)
Pri potoku sedela, na kačeny volala: Kač, kač, kač, kač, kačena, nasypem ti jačmeňa. Neni som ja kačena, abych jačmeň zobala, ale som ja devečka od Nového mestečka. Ja jačmeňa nejídám, oklamať sa ti nedám; falešné ty oči máš, za druhými pozeráš. Inde chodíš každý den a k nám len raz pres týden; aj to prindeš v sobotu, keď mám veľkú robotu.

Sušil 0412 | Ej Bože můj Bože můj (7%)
[: Ej, Bože můj, Bože můj, :] falešný je milý můj. Falešné on oči má, za inými pozerá. Inde ide každý deň, ke mně přijde ráz týdeň, Aj, to už len v sobotu, keď mám pilnú robotu. Ked já bělím aj mažu, shovárať sa nemožu. Ale ty přijď v nedělu, keď mám pěknú košelu Potom sa já shovorím, aj ti dvířka otvorím.

Sušil 0859 | Sviť měsičku jasno (7%)
Sviť, měsičku, jasno jak slunečko ve dně temu synečkovi, co chodival ke mně. Chodival, chodival, ale už něbudě, něch sobě un chodi zase hdě chce indě.

Bartoš 1901 / 0664 | (7%)
1. Vychází słúnečko z zeľenéj hory, má miłá sa na mne dívá z bíłéj komory. Nedívaj sa, má gaľánko, výjdi ven drobek; a já tobě povím, ze všech néjmiľéjší, co sem já doved. A já tobě povím že sem inde býł, co sem doved, to sem doved, dyž sem zabłúdíł. Dyž zabłúdiłs, tož zabłúdiłs šak tě tam ďách nes. Ešče sem tam nebýł, moja néjmiľéjší, až ponéprv dnes. 2. Płakała žeľeła, dyž prała šaty, že jí spadł do voděnky prstének złatý; proč ty płačeš a naříkáš o prsteň złatý? šak mosíš opustit, ze všech néjmiľéjší, rodiče taky. Miľéjší rodičé nežľi miłovat, maměnka ňa koľébała, dała ňa chovat, posteľenku zbudovała, dała ňa nosit, mosíte młádenci, . . věrní miłovníci, rodiče prosit. Než bych já za tebe rodiče prosíł, rači bych já na svém bočku šabľenku nosíł, ja, šaľenku na svém bočku a i patrontáš, už ně, má gaľánko, mé drahé srdenko, víc nezuhľídáš.