Erben 3/107 | Až my pojedeme

27 words

Erben 3/107 | Až my pojedeme (100%)
Až my pojedeme přes ten les, nepadni, koníčku, přes pařez. Až my pojedeme po hrázi, koníček podkovy zuráží. Počkej, koníčku, zvedni nožičku, já tobě přibiju tvou podkovičku!

Sušil 0667 | Na to rozlóčení (50%)
[: Na to rozlóčení mému potěšení postavím pod oknem máj; :] abe věděli falešní ledi, že já už nechodím k vám. Obsedlám koníčka a dám mu senečka, přibiju podkověnky, abe věděli falešní ledi, že jedu od panenky.

Galko 1/476 | Neďaleko Kameňanoch Ratková (42%)
Neďaleko Kameňanoch Ratková, [: odpadla mi koníčkovi podkova. :] Lenže ty ma, môj koníčku, dobre nes, [: dám ti pribiť podkovičku ešte dnes. :] Nie je mi žiaľ koníčkovej podkovy, [: ale mi žiaľ mojej mladej podoby. :]

Erben 5/161 | Voře má panenka (34%)
Voře má panenka na stráni: což jí ty koníčky řejhtají! hop, hop, šimlíčku! pozveď nožičku, já dám ti přibiti podkovičku.

Bartoš 1901 / 0075 | Joj joj joj sem chaso spěchajte (9%)
Joj, joj, joj, sem, chaso, spěchajte, pomoci hledajte ; našemu hejtmanu, neb má v čele ránu, a již zamodralú, joj, joj, joj ! Joj, joj, joj, čo ti porobili, náš Ondrášku milý, bodej jich Bůh trestal a nikdy neprestal, že tě tak obeslal joj, joj, joj. Joj, joj, joj, kde sú tvoje šaty, kde je řetěz zlatý, kde sú pasomany, husar premovaný, kabátec stříbrný, joj, joj, joj. Joj, joj, joj, kde máš čižmy žluté, pri nich šňůry zlaté, kde trapce ohnivy, podkovy střibrny již ti víc nebrní, joj, joj, joj. Joj, joj, joj, kde cedrová flinta, kde prekrásná pinta, kde čagan mistrný, kteréhos bol pilný náš Ondrášku milý, joj, joj, joj. Joj, joj, joj, kde je tvoja hlava, pekná, kadeřavá, kde je tvář překrásná, kde sú ústa jasná, plná zubů řásná ; joj, joj, joj. Joj, joj, joj, pysky jak koraly, ruce jako skály, oči k hledu jisté, nohy si mal bystré v utíkání jisté, joj, joj, joj. Joj, joj, joj, kde je tvá umělosť, kde síla a smělosť, srdnatosť takého hejtmana dryčného, světa veselého, joj, joj, joj Joj, joj, joj, s Bohem buď ty silný, náš Ondrášku milý, juž od tebe jedem, vidět ťa nebudem, až před Božím súdem, joj, joj, joj,

Erben 7/044 | Co sedláci co děláte? (9%)
Co, sedláci, co děláte? pole máte, nevoráte. Měl jsem jednu voraninu, sil jsem na ní rozmarínu. Rozmarínka mně nevzešla, má panenka mně odešla. Odešla mně do maštale mezi čtyry koně vrané. Koníčky se zutrhaly, mou panenku pošlapaly. Pošlapaly jsou ji tuze, už jí žádný nepomůže. Pošlapaly jsou ji na znak, až jí bylo podkovy znát. Pošlapaly jsou jí nohy, už ji nesou do komory. Pošlapaly jsou jí ruce, už ji nesou do světnice. Pošlapaly jsou jí hlavu, už jí kopá hrobař jámu.

Bartoš 1901 / 0582 | Ked som išeł od méj myłej (9%)
Ked som išeł od méj myłej z Opavy, odpałły my z mého koňa podkovy No ľen ma ty, môj konýčku, dobre nes, dám ty pribyt podkovenky ešče dnes. Dám ty pribyt podkovenky z oceľe, aby si ma nezhazuvał pod sebe. Dám ty pribyt podkovenky z ołova, aby si ma neshazuvał do mora. Dám ty pribyt podkovenky ze złata, abysi ma neshazuvał do błata. Prečo si ty, moja myłá, płakała, že si any sčera večer nespała. Počkaj, myłá, šak ty budeš banuvat, nescelas my sčera večer otvárat. Any dverí, any dverí, any vrát, počkaj, myłá, veru budeš banuvat.

Galko 1/076 | Dolňú bránu za pet ročkov stavali (9%)
Dolňú bránu za pet ročkov stavali, pred ňou, za ňou mládenci sa rúbali. Vtedy bolo sveta žit, gverkom a havjarom byt, z krčmy na fraj a z fraja do bani ist. Na Vindšachte striebornýma lônaju, už krčmárky ani vydat nemajú; ked nemajú, to je križ, pime na borg, tovariš, pime na borg až do rana, tovariš. V tej Štiavnici velmo strmie chodníčke, šiol by na fraj, zodral by si čižmičke; čižmičke obuj novy a strieborné podkovy, ešte takie nikdo nemal na nohy.

Sušil 1617 | Když sem já šel po chodníčku (9%)
Když sem já šel po chodníčku, bych navščivil svó děvečku,1) potkali mě vojáci, ptali se mě, odkuď jsi? Já su synek z Kojetína, jdu na hody do Jičína, jdu navščivit děvečku k potěšení srdečku.2) Vemte, drábi, vemte puta, odvedem ho za rekruta, odvedem ho na zámek, šak je hodný šohajek.3) Putečka mně nedáváte, ani ruky nesvážéte, déte mně radš koníčka, bude plakat Anička. Ach, jak bych neměla plakat, dyž slyším podkovy klapat a koníčka vranýho, šuhajíčka milýho.

Sušil 2153 | Vyndi vyndi slunko (9%)
Vyndi, vyndi, slunko, za1) makovo zrnko, nevyndeš-li, já vyndu, povedu tě k Závindu.2) Od Závindu k sloupku, zatoč se, holóbku! Holóbek se zatočil, konvu vína natočil. Vynesl ho na kopeček, vypil ho tam baráneček. Píte, píte, páni, šak ste s nama známí. Pojedeme na kopec, uvidíme šest ovec a sydmýho berana se zlatéma rohama. Kdo ty rohy nande, štyry míle zande. Náš tatíček nebožtíček štyry míle zašli, tož ty rohy našli. Skoč, babo, do vody, podé mně podkovy. Nač bych já tam skákala, sukničku si máchala? Kde bych ju sušila? U Pámbička v kótku, na tem zlatým prótku; ten prótek se ohébá, kohót na ňé kokrhá!3)

Sušil 0595 | Dybych já věděla (9%)
Dybych já věděla, čije sú to koně, dala bych já stavit [: maštalenku pro ně. :] Dybych já věděla, že jsú to Jankovy, dala bych jim přibit stříbrné podkovy. Stříbrné podkovy a zlaté cvečečky, abys ty nešidil chudobné děvečky. Dybych ja věděla, že sú to milého, nažala bych já jim žita zeleného.