Erben 5/161 | Voře má panenka

20 words

Erben 5/161 | Voře má panenka (100%)
Voře má panenka na stráni: což jí ty koníčky řejhtají! hop, hop, šimlíčku! pozveď nožičku, já dám ti přibiti podkovičku.

Erben 3/107 | Až my pojedeme (60%)
Až my pojedeme přes ten les, nepadni, koníčku, přes pařez. Až my pojedeme po hrázi, koníček podkovy zuráží. Počkej, koníčku, zvedni nožičku, já tobě přibiju tvou podkovičku!

Galko 1/476 | Neďaleko Kameňanoch Ratková (59%)
Neďaleko Kameňanoch Ratková, [: odpadla mi koníčkovi podkova. :] Lenže ty ma, môj koníčku, dobre nes, [: dám ti pribiť podkovičku ešte dnes. :] Nie je mi žiaľ koníčkovej podkovy, [: ale mi žiaľ mojej mladej podoby. :]

Erben 2/403 | Sil jsem proso na souvrati (30%)
Sil jsem proso na souvrati, nebudu ho žíti; miloval jsem jedno děvče, nebudu ho míti. Sil jsem, nežal jsem, miloval jsem, nechal jsem: vzít si s nechutí, trápit se s ní do smrti! Sil jsem proso na souyrali, nebudu ho žiti: děvče krásné miloval jsem, nebudu ho míti. Síti, nežiti, milovati, nevzíti! sil jsem, nežal jsem, miloval jsem, nevzal jsem. Tam nad mlejnem, pod jesenem, na vysoké stráni, slíbila mi má panenka věčné milování; věnec uvitý, prsten pěkně vyrytý od ní dostal jsem, přece děvče nevzal jsem. Ústům, jako z máku kvítí, bubínky jsem dával; v týlku jako labuť bílém s vétříčkem jsem hrával. Láskou plesal jsem, kudy šel jsem, vzdychal jsem; v noci nespal jsem, přece děvče nevzal jsem. Ráno, dřív než zvoník cinkal časně na klekání, šel jsem, abych ptačí slyšel ranní radování; šel jsem za lesem, ale, ach! co spatřil jsem, nad tím ztrnul jsem, více děvče nechtěl jsem. V roklince, tam v střemchách hustých děvče s jiným stálo; on ji líbal, tlačil, vinul, děvče se jen smálo! Já pak zvolal jsem: darmo v noci nespal jsem! sil jsem, nežal jsem, miloval jsem, nevzal jsem!

Erben 5/088 | Vyletěl holoubek (30%)
Vyletěl holoubek vysoko na doubek na zelené stráni – ach kdo ho zachrání! S zeleným kloboukem myslivec pod doubkem: můj milej holoubku, pryč ulítni s doubku! Pryč letí holoubek daleko za doubek; myslivec s kloboukem vždy stojí pod doubkem. Myslivec pod doubkem s seleným kloboukem: „Holoubku rozmilý! zalítni k mý milý. Zalítni k mý milý za lesík na míli; řekni jí, holoubku, že stojím u doubku. S zeleným kloboukem že stojím pod doubkem, aby mi uvila, co mi přislíbila. Co mi přislíbila, když tu se mnou byla: za klobouk kytičku na modrou pentličku.“ Zábavy mysl. I, 58. Útlá tato píseň jest toliko šťastné nápodobení písní národních, patrně prace dívři.

Bartoš 1901 / 1172 | Ze Strání (29%)
Tá moja mamička mosí žałostná byt, [: vychovaja synka, mosí vojáčkem byt. :] Vychovała synka jako Jezulátko, [: bude za ním płakat to švárné děvčátko. :] Bude za ním płakat a rukama łomit, [: škoda ťa, šohajku, škoda vojáčkem byt. :] Škoda ťa, šohajku, tvéj krvi červenéj, [: že ju mosíš vyľét na łúce zelenéj. :]

Bartók III 1052 | Z jednej stráni hora (29%)
Z jednej stráni hora

Bartók III 1481d | Zjednej stráni Dunaja (29%)
Zjednej stráni Dunaja

Bartoš 1901 / 1084 | Náš král jel na vojno zlámal (10%)
Náš král jel na vojno, zlámal sobě noho; naša královna, rovně pomazaná, déte jí, déte jí koláč s tvarohama. Cib-, cib-, cibulenka, mak-, mak-, makulenka, dež sem malá bévala, na peci sem sedala, drobný rebe jídala. Hop děvče do kolečka, pěkně se šněruješ, debes te se šněruvala, přeci má nebodeš.

Bartoš 1901 / 1300 | A já dycky co to je (10%)
A já dycky, co to je, co to ľeží vedľe mně, má to boty a gaľoty, nechce to ít ode mně. Hop, čup, Tadyáš, s turkyniska nohy máš, sochorem sa podpasuješ a měchem sa podpíráš.

Galko 1/094 | Hop, cup, na doline (10%)
Hop, cup, na doline, udrem baču po plešine, nech nechodí ku Marine. Hop, cup, na uhlisku, ver’ ho prasknem tak po pysku, že vykrcia krvi misku. Hop, cup, tam po blate, tak ho buchnem po chrbáte, že mu hlava zletí k pate. Hop, cup, po palúku, tak ho myknem za tú ruku, že ju najde len pri buku. Hop, cup, po prielohu, tak ho zdrúzgam, prisámbohu, že hneď stratí jednu nohu.