Erben 5/269 | Pod panskýma stájma

41 words

Erben 5/269 | Pod panskýma stájma (100%)
Pod panskýma stájma tečou potůčky: že pansky děvečky pečou rozpíčky; zadělaly je studenou vodou: předce je chválily, že dobry budou. Přišla tam Narjána s dlouhými prsty, vona jim pobrala rozpíčky všecky: dejte jí zvonec, na krk rondlíčku, aby zazvonila tomu rozpíčku.

Bartoš 1901 / 1337 | Aj ty moščenský panenky (48%)
Aj ty moščenský panenky chodijó si jak hraběnky, chodijó si, chodijó, že gaľánů nemajó. Jedna druhé povídała, čím se kerá umévała: Čím se, sestro, uméváš, že se mně tak hezká zdáš? Kužełova kopytníkem, Běhałova ranním mľíkem, Sopóchova smetanó, všeci za ňó chodijó. Zavadiłka káru veze, Matľochova na ňu ľeze aj za vodó, za vodó za voděnkó studenó. Kubíkova sádła dała, aby kára nevrzała, aj za vodó, za vodó za voděnkó studenó. Bartíkova pecen chľeba, Słováčkova jí ho snědła aj za yodó atd. Zdražiłova złaté zvonec, už je té písničce konec aj za vodó — — atd.

Galko 1/333 | Čieže sú to pávy (25%)
Čieže sú to pávy v tom zelenom háji, v tej zelenej brezine? To sú moje, tvoje, čo som vychovala, kým si ty bol na vojne. Čím si jich chovala, keď si nič nemala? Tou zelenou trávičkou; zelenou trávičkou, studenou rosičkou, to sú moje mozole. Čieže sú to voly, majú zlaté rohy, v tej zelenej brezine? To sú moje, tvoje, čo som vychovala, kým si ty bol na vojne. Čím si jich chovala, keď si nič nemala? Tou zelenou trávičkou; zelenou trávičkou, studenou vodičkou, to sú moje mozole. Čieže sú to ovce, majú liate zvonce, v tej zelenej brezine? To sú moje, tvoje, čo som vychovala, kým si ty bol na vojne. Čím si jich chovala, keď si nič nemala? Tou zelenou trávičkou; zelenou trávičkou, studenou vodičkou, to sú moje mozole. Čieže sú to deti pod tou našou pecou, ej, také malučičké? To sú moje, tvoje, čo som vychovala, keď si ty bol na vojne. Čím si jich chovala, keď si nič nemala? Tou varenou kašičkou; varenou kašičkou, studenou vodičkou, to sú moje mozole.

Galko 1/259 | V pitvore oral, v peci sta! (24%)
[: V pitvore oral, v peci sial, :] [: pred pecou mlátil, v peci vial. :] [: Ona sa smiala a on klial, :] [: že mu sopúchom vetrík vial. :]

Erben 5/227 | Slunéčko zachází (24%)
Slunéčko zachází za hory: pasáci pečou brambory. Sluníčko zachází za kostel: pasáci lezou na postel.

Erben 7/005 | Teče voda od Tábora (18%)
Teče voda od Tábora, 1) teče okolo javora; všecky lávky pobrala, jen jedinkou nechala. Kudy mysliveček chodil, děvčátko za ruku vodil. Utrh‘ jabko s jabloně, a pustil je po vodě: „Plyn, jablíčko, kam ty ráčíš, jen ať se mně nepomáčiš; plyň, jablíčko, plyň dolů, tam pod javor do mlýnu.“ Jak jablíčko připlynulo, čtyry kola zastavilo; točit se jim nedalo, vodu na břeh vyhnalo. „Proč se, kola, netočíte, mé srdéčko netěšíte, tak jako jste těšily, dokud jste se točily?“ Byl myslivec na Táboře, procházel se po oboře; pásal on tam jeleny, měl klobouček zelený. S jeleny se obírával, hezké holky milovával; poslal svého jelena tam pod javor do mlýna. „Běž, jelínku, po potoku, nic nelituj svého skoku, běž tam dolů do mlýna, kde se javor zelená. Tam na břehu pod javorem najdeš děvčátko státi, mou panenku rozmilou smutně hořekovati. Čtyry mlýnské kola stojí, neštěstí se v mlýně rodí! před ní sehni parohy, a skoč s lávky do vody. Tam kde první je kolečko, přijdeš a najdeš jablíčko; to vbodni na parohy, a pospěš do obory.“ Noc se blíží – jelen běží, a pod ním se země třese; na parůžku jablíčko pěkné červené nese. Vzal myslivec, vzal jablíčko, rozkrojil je v polovičko: vyletělo ptačátko, bělounké holoubátko. Nevěř, nevěř myslivečku, že to bylo ptačátko: bylo, bylo zaklené jedno krásné děvčátko. 1) Teče voda od Štukravy, teče okolo Jihlavy atd.

Erben 2/446 | Teče voda od javora (17%)
Teče voda od javora 1) okolo samého dvora; všecky lávky pobrala, jenom jednu nechala. Po které Pavloušek chodil, Mařenku za ruku vodil; utrh jabko, utrh dvě, pustil jedno po vodě. „Plyň, jablíčko, kam ty ráčíš, jenom ať se nepomáčíš; plyň, jablíčko, plyň dolů, k mé Mařence do domu.“ Jak jablíčko připlynulo, na Mařenku zavolalo: Vstaň, Mařenko, vyjdi ven, milý stoji před domem. „Proč pak bych já ven chodila, kdyť já nejsem jeho milá; a on není z růže květ, aby on mně kazil svět. Proč pak bych já ven chodila, kdyť jsem jemu povídala, aby k nám už nechodil, tou cestičkou nebloudil. Byla láska, ale není – zapadala do kamení, do kameni drobného, do srdce falešného.“ 1) Také: Teče voda od javora, teče voda široká atd.

Sušil 0912 | Teče voda velká voda (17%)
[: Teče voda, velká voda :] kolem dokola jabora. Všecky lavičky pobrala, jenom tam jednu nechala. Po kerej Honzíček chodí, Marjánku za ruku vodí. Byl jest tam jeden stromeček, na něm bylo moc jabliček. Utrh Honzíček, utrh dvě, jedno je pustil po vodě. Kam, jablíčko, kampak kráčíš, že se ani nevotáčíš? Kráčím já, kráčím po dolu až k mej Marynce do domu. Když připlynulo k okýnku, zaklepalo na Marynku. Vyjdi, Marynko, vyjdi ven, Honzíček stojí před domem. Pročpak bych já ven chodila? Dyť já nejsem jeho milá. Pročpak bys milá nebyla, dyťs mi dávno slibovala! Slibovalas mně o duši, že se ta láska nezruší.

Bartoš 1901 / 0937 | Sel sel sedlák lebedu (16%)
Sel, sel sedlák lebedu, [: poslal ženu pro vodu. :] Co’s ženuško dělala, [: že’s oběd nevařila :] Já sem doma nebyla, [: já sem konopě třela. :] Když tys konopě třela, [: kdes pazdeří poděla? :] Přišla na mě vichora, [: pazdeří mně pobrala. :]

Sušil 1979 | Sel sedláček lebedo (16%)
[: Sel sedláček lebedo :] [: na tom panským hódělo.1) :] Di, ženičko, di domo, hovař neco k vobědo. Sedlák jede z vorání, žena stává ze spání. Cos, ženičko, dělala, žes voběda nedala? Třela sem já konopě na té panské robotě. Des konopě potřela, kams pazdeří poděla? Strhla se tam víchora, pazdeří nám pobrala.2)

Erben 7/002 | Osiřelo dítě (9%)
Osiřelo dítě o půl druhém létě. Když už rozum bralo, na matku se ptalo. „Ach táto, tatíčku! kde jste děl mamičku?“ „Tvá matka tvrdé spí, žádný jí nezbudí. Na hřbitově leží blízko samých dveří.“ Jak dítě slyšelo, na hřbitov běželo. Špendlíčkem kopalo, prstíčkem hrabalo. Když se dohrabalo, smutně zaplakalo. „Ach mámo, mamičko! promluvte slovíčko.“ „Mé dítě, nemohu! mám na hlavě hlínu. A na srdci kámen – hoří jako plamen. Jdi, dítě, jdi domů, máš tam jinou mámu.“ „Ach není tak milá, jako vy jste byla. Když má chleba dáti, třikrát jej obrátí. Když vy jste dávala, máslem jste mazala. Když hlavičku češe, krev potůčkem teče. Když vy jste česala, vy jste objímala. Když nožičky myje, o škopíček bije. Když vy jste mývala, vy jste je zlíbala. Když košilku pere, div mne neprokleje. Když vy jste právala, vy jste si zpívala. „Jdi domů, mé dítě, 1) zejtra na úsvitě přijdu, vezmu si tě.“ Dítě přišlo domů, položilo hlavu. „Ach táto, tatíčku! už vidím mamičku. Má mamička milá, celá pěkná bílá!“ „Co, dítě, co děláš? vždyť mamičku nemáš! Vždyť nikdo tu není, marné tvé vidění.“ „Ach táto, tatíčku chystejte rakvičku. Má dušička Bohu, mé tělo do hrobu. Do hrobu – k mé matce, ať jí zplesá srdce!“ Jeden den stonalo, druhý den skonalo, třetí pohřeb mělo. Píseň po celých Čechách více méně známi. – Srov. Suš. 159; Žeg. P. 75, 145; Vraz I, 145; Lit. (Čel.) 51; H. Lož. 155: D. Luž. 90; Mein. 89. 1) Odtud počíná ukončení jiné takto: „Jdi, dítě, jdi domů, poruč pánu Bohu!“ „Mamičko nepůjdu, tady plakat budu. Vy tu spíte v hrobě: vemte si mne k sobě!“ A na hrob, na trávu položilo hlavu. Do pláče se dalo, žalostně plakalo. V tom pláči usnulo, s matkou se shledalo. Opět jiný konec: „Jdi jen, dítě, domu, já za tři dni přijdu. Tebe s sebou vezmu, krk maceše strhnu.“ Dítě přišlo domu, položilo hlavu. „Ach táto, tatíčku! dejte poduštičku.“ „Co, dítě, co činíš! snad umřít nemíníš?“ „Ach táto, tatíčku! chystejte rakvičku. Mamička má přijde a mne s sebou vezme.“ Macecha ze dveří, a matka do dveří. Do dveří vkročila, macechu chopila. Macechu chopila, krk jí zakroutila, dítě s sebou vzala. Ostatní varianty v ukončení a v jednotlivých slohách, pokudž mi známo, méně jsou důležité, a protož jich vynechávám.