Černík 1908 / 062 | Budze ráno

32 words

Černík 1908 / 062 | Budze ráno (100%)
[: Budze ráno, budze dzeň, :] ej, na senečko pojedzem. [: Na senečko zelené, :] ej, včera večer sečené. [: Budze ráno, budze dzeň, :] ej, Janko, pójdzem s haňbú ven [: Pres zahrádku chodníčkom, :] ej, prikryjem sa ručníčkom.

Sušil 0297 | Přeneščasná cizí máti (32%)
[: Přeneščasná cizí máti, :] nemožu jí vyhověti. Dosť sem skoro ráno vstala, do dňa šaty ozvařela. Ozvařela i oprala a na plot jich vyvěšala. Když matička ráno vstala, hned nevěstu fackovala. Cos, nevěsto, cos dělala, že po tobě neznat děla? Šla nevěsta ven, plakala, milému to žalovala. Seber, milá, své šatečky, půjdem od té zlé mamičky. V cizím kraji, v neznámosti, tam nás Pámbů neopustí. 1) Štyry míle vandrovali, slova k sobě nemluvili. Až na jedné dolinečce promluvil milý k milence: Tu si, milá, tu si sednem, odpočinem si pod stínem. A když sobě odpočali, přece vandrovat museli. Dyž pátú dovandrovali, zase k sobě promluvili: Ustel, milá, postel bílú, ponocujem si tu chvílu. Kerak bych já postel stlala? Peřin sem si nenabrala. Široký list jabloňový, ešče širší jaborový. 2) Jabloňovým si ustelem, jaborovým se přikryjem.

Galko 1/173 | Kukučka v zelenom hájku kukala (31%)
Kukučka v zelenom hájku kukala, pod lipkou Anička smutná plakala; čierne svoje očičká, pekné červené líčka ručníkom bieleným smutná máčala. Pod háj kom zeleným spieval sláviček, chodníčkom k Aničke kráčal Janíček; Čo ti, dievča, čo ti je, čo ťa trápi, sužuje, čo kropíš slzami ten svoj ručníček? Čo mi je, to mi je, dobre ty vieš sám, ty zradný, neverný, že nechodíš k nám; srdce moje ranené, očičky zarosené, pre teba, neverný šuhajko môj, mám. A ani by som tak nenariekala, keby ťa na mojich očkách nemala; lež vidím jak miluješ, lásku druhej sľubuješ, a ja som pre teba sama zostala! No počkaj, šuhajko, však sa budeš mať, musí ťa pánboh sám za to pokárať; on zná sľuby, záväzky, prísahu našej lásky, pred ním sa na teba budem žalovať.

Černík 1908 / 192 | A tam dole (31%)
A tam dole, na dole, trja mládzenci zpievajú, ej, smlúvajú sa o jednéj panence, kerý že ju dostanú. Jeden praví: budzeš má, a ten druhý: až Bóh dá, ej, a ten trecí: moja verná v srdci, čo si taká žalostná? Jako mám veselá býc, keď mám za starého jísc? Ej, za starého hlavenka mňa bolí, němóžem jéj zastavic. Šak já o tem dobre viem, čo starému poscelem: ej, štyry fůry trnia pichlavého a pátú ho prikryjem. Šak já o tem dobre viem, čo mladému poscelem: ej, z jednu duchnu, ze dve, tri perinky, a dáme si hubenky.

Smutný 11/026 | Bodaj se prepadla pod chodničkom doska (31%)
Bodaj se prepadla pod chodničkom doska

Galko 1/395a | Keď som išiel od mej milej (24%)
Keď som išiel od mej milej, bol mesiačik [: vysoko, :] bol mesiačik vysoko. Ona za mnou pozerala, čich odišiel [: delako, :] čich odišiel delako. Keď odišiel míľu zeme, ona za mnou [: volala, :] ona za mnou volala: Vráť sa, šuhaj, srdce moje, prenocuj tu [: do rána, :] prenocuj tu do rána. Ja som sa jej vyhováral, že som ja tu [: s koníčkom, :] že som ja tu s koníčkom. Ona sebe utierala sivé očká [: ručníčkom. :] sivé očká ručníčkom. Chodí šuhaj po ulici, má klobúčik [: zelený, :] má klobúčik zelený. Milá sedí v okienečku, a on na ňu [: nehladí, :] a on na ňu nehladí. Kamarát mu ukäzuje: hen je tvoja [: mámilá, :] hen je tvoja mámilá. Ach, prosím ťa, neukazuj, srdiečko mi [: zranila, :] srdiečko mi zranila. Za grajciar je málo chleba a za groš je [: vätší kus, :] a za groš je vätší kus. A (Ak) ty budeš dobrá žena, a (aj) ja budem [: lepší muž, :] a (aj) ja budem lepší muž.

Černík 1908 / 151 | Keď som išol (24%)
Keď som išol od svéj milej, bol mesjáček vysoko, podzievaj sa, moja milá, ako som já daleko. Ešče som bol štyry míle, už mňa milá vítala, vítaj, vítaj, šohajenko, zanocuj tu do rána. Já tu nocovac něbudzem, já som tu aj s koníčkom, hněc si ona ucierala svoje snzy ručníčkom.

Galko 1/007 | Ej, škoda ťa, šuhajko (23%)
Ej, škoda ťa, šuhajko, dudy dudy dudydom, ej, že za vodou býváš, dudy dudy dudydom; ej, voda lávku vzala, ty k nám nechodievaš, dudy dudy dudydom. Ej, keby ja k vám chodil, dudy dudy dudydom, ej, ty by si plakala, dudy dudy dudydom; ej, bieleným ručníčkom oči utierala, dudy dudy dudydom.

Černík 1908 / 288 | Keď som s tebú (10%)
Keď som s tebú sedávala, dycky som ci povedala v našéj zahrádce, pod slivú: ber mňa panenku poccivú. A týs na to ništ něriekal, len's k nám dycky chodzievával každý dzeň, každú hodzinu, pokel's něpočul novinu. A keď's počul tu novinu, moju haňbu, tovju vinum včiléj sa ci zdám škaredá, ej, panenka něpoccivá. Keď som pannú něpoccivú, poručeno Pánu Bohu, ty's něpoccivý mladzeněc, utrhnul's z mej hlavy veněc. Něstrhnul som, nění pravda, hodzila's ho do Dunaja, ach, do Dunaja, do more, hdo ci to, má milá, spomóže? Něspomóže žjaden jinší, leda ten mój najmilejší, vezni si to na svedomí, že's mládzeněc něpoccivý.

Černík 1908 / 212 | Počkajce (7%)
Počkajce, vy novomeščí pánové, čo vám povie jedno dzievča laskavé, něberce jéj za vojáčka milého, lebo němá v celém svece jiného. Keď som išol od svéj miléj, už bol dzeň, vykúkaly tam tri panny oknom ven, ony sa mňa zpytovaly, hdze som bol, a já som jim odpovedac němóhol. Keď som išol od svéj miléj v sobotu, našol som si v jednom šenku robotu, dovézli tam jaré žitko turecké, šípaly ho ty dzievčence lopenské.

Černík 1908 / 051 | Milá dobrý dzeň (7%)
[: Milá, dobrý dzeň,.. už já preč idzem, :] milá, milá, mé srdénko, milá, milá, mé srdénko, [: už já přeč idzem :] [: Haj, haj, šohaju, už ťa volajú, :] že len tebja zajtrá večer, že len tebja zajtrá večer [: zabici majú :] [: Ach, nězabijú, něbojím sa já, :] mám šablenku ocelovú, podle bočka pripravenú, [: vysekám sa já :] [: Ach, něvysekáš, lebo ich je moc :] něbudzeš moct povedzeci, něbudzeš moct povedzeci, [: milá, dobrú noc! :]