Černík 1908 / 192 | A tam dole

97 words

Černík 1908 / 192 | A tam dole (100%)
A tam dole, na dole, trja mládzenci zpievajú, ej, smlúvajú sa o jednéj panence, kerý že ju dostanú. Jeden praví: budzeš má, a ten druhý: až Bóh dá, ej, a ten trecí: moja verná v srdci, čo si taká žalostná? Jako mám veselá býc, keď mám za starého jísc? Ej, za starého hlavenka mňa bolí, němóžem jéj zastavic. Šak já o tem dobre viem, čo starému poscelem: ej, štyry fůry trnia pichlavého a pátú ho prikryjem. Šak já o tem dobre viem, čo mladému poscelem: ej, z jednu duchnu, ze dve, tri perinky, a dáme si hubenky.

Sušil 0297 | Přeneščasná cizí máti (20%)
[: Přeneščasná cizí máti, :] nemožu jí vyhověti. Dosť sem skoro ráno vstala, do dňa šaty ozvařela. Ozvařela i oprala a na plot jich vyvěšala. Když matička ráno vstala, hned nevěstu fackovala. Cos, nevěsto, cos dělala, že po tobě neznat děla? Šla nevěsta ven, plakala, milému to žalovala. Seber, milá, své šatečky, půjdem od té zlé mamičky. V cizím kraji, v neznámosti, tam nás Pámbů neopustí. 1) Štyry míle vandrovali, slova k sobě nemluvili. Až na jedné dolinečce promluvil milý k milence: Tu si, milá, tu si sednem, odpočinem si pod stínem. A když sobě odpočali, přece vandrovat museli. Dyž pátú dovandrovali, zase k sobě promluvili: Ustel, milá, postel bílú, ponocujem si tu chvílu. Kerak bych já postel stlala? Peřin sem si nenabrala. Široký list jabloňový, ešče širší jaborový. 2) Jabloňovým si ustelem, jaborovým se přikryjem.

Černík 1908 / 190 | Stála Kačenka (17%)
Stála Kačenka u Dunaja, bielé nohy si umievala. Čiernookého syna mala, hodzila ho do Dunaja. Choj ty, synku, dolu vodú, a já ešče pannú budu. Stála baba za Važinú, očúvala Katerinu. Stará baba němeškala, hněc rychtárovi vedzec dala. A rychtárja němeškali, Kačenku hněc chycic dali. Dali ju tam do cemnice, plačú ju tam tri dzievčice. Pozri, Kačenko, ven oknami, čí sa hen to veznú páni. Veznú sa tam ci trja kaci, čo mňa budú zacínaci. Bola Kačenka jako gula, hněc sa katovi zalúbila. Chceš-li, Kačenko, moja býci, alebo smrc okusici? A já něscem tvoja býci, radšej chcem smrc okusici.

Smutný 39/007 | Uši/usťa sa mi zpievaju oči (17%)
Uši/usťa sa mi zpievaju, oči sa mi smejú, ale u srdca

Sušil 1640 | V Račibořu v jednym domě (11%)
V Račibořu v jednym domě šiju se tam šaty pro mě, šiju mi tam kabatek na všední deň, na svatek. Když ty šaty oblikame, co my smutně pohlidame, o, Bože můj, Bože můj, co my mame smutny strůj. V Račibořu v jednom domě šiju se tam šaty pro mě, šiju se mundyrunky, že mušim od milenky.1) O, ma mila, lito če mně, že ja musim jisč od tebe, o, kdybys ty věděla, kaj budu od večera! Budu ja stač na ulici, co jdu podle peru všici, a kdybys ty věděla, kaj budu od večera.

Smutný 15/036 | Vezeme peřiny aj duchnu chystaj ženichu (11%)
Vezeme peřiny aj duchnu, chystaj ženichu

Bartoš 1901 / 0910 | Otvíré synečku otvíré nám vráta (11%)
Otvíré, synečku, otvíré nám vráta, vezem ti ve vozi veľiké kus złata, vezem ti peřiny ba i duchnu, František s Petruškó do nich buchnó.

Černík 1908 / 242 | Za járky (11%)
Za járky, za járky, škoda méj galánky, škoda jéj može byc, něscela za mňa jísc. Něscela za mňa jísc, že němám kopanic, za takého išla, čo němá nohavic.

Černík 1908 / 062 | Budze ráno (11%)
[: Budze ráno, budze dzeň, :] ej, na senečko pojedzem. [: Na senečko zelené, :] ej, včera večer sečené. [: Budze ráno, budze dzeň, :] ej, Janko, pójdzem s haňbú ven [: Pres zahrádku chodníčkom, :] ej, prikryjem sa ručníčkom.

Sušil 0298 | Na tem dole na podole (10%)
Na tem dole, na podole, šohaj dívča odluďuje. Tak ju dlúho odluďoval, štyry míle zavandroval. Štyry míle vandrovali, slova k sobě nemluvili. Až na pátú vandrovali, slovo k sobě promluvili: Vím já jednu dolinečku, v tej dolince studenecku. Tam si, milá, spočineme, chleba, sýra posvačíme. Tak si oni spočínali, až večera dočekali. Stel, má milá, bílé lože, už to jináč byt nemože. Z čeho bych ho smutná stlala? Peřin sem si nenabrala, doma sem jich nenechala. Přeneščasné vydávání, dyž otca, mateře néni. Dyby otec, máti byli, peřin by mně nadědili. Široký list malinový, ešče širší kalinový. Malinovým usteleme, kalinovým odějeme. Dyž přijeli na půl cesty, na to ostrozské podměstí: Shoď mia, milý, shoď mia s mosta, ať sem já tej hanby prosta. Pochovaj mňa pod kopeček, pod ten zelený háječek. Postav na mňa máj zelený, aby bylo na znamení. Já sem si ťa na to nevzal, abych ťa s mosta shazoval. Ale sem si ťa na to vzal, abych ťa věrně miloval.

Erben 5/119 | My jsme hoši my jsme hoši (9%)
My jsme hoši, my jsme hoši, my jsme hoši svobodní: my můžeme vandrovati třeba do cizích zemi. A vy bratří kamarádi! můj pinkl mně spakujte, potom s veselou muzikou kousek mě vyprovoďte. Už je pinkl spakovaný, na stolečku tam leží: vynes mi ho, má panenko, vynes mi ho ze dveří. Pinkl vzala, ven vynesla, žalostně zaplakala: „Kýž jsem tě, můj nejmilejši, byla radš nepoznala!“ Bylo lásky, bylo lásky čtyry fůry formansky: už jí není a nebude za náprstek krejčovský. Ten náprstek je bezedný, láska z něho vyběhla: nemysli si, má panenko, že ty budeš má žena.