Sušil 0297 | Přeneščasná cizí máti

132 words

Sušil 0297 | Přeneščasná cizí máti (100%)
[: Přeneščasná cizí máti, :] nemožu jí vyhověti. Dosť sem skoro ráno vstala, do dňa šaty ozvařela. Ozvařela i oprala a na plot jich vyvěšala. Když matička ráno vstala, hned nevěstu fackovala. Cos, nevěsto, cos dělala, že po tobě neznat děla? Šla nevěsta ven, plakala, milému to žalovala. Seber, milá, své šatečky, půjdem od té zlé mamičky. V cizím kraji, v neznámosti, tam nás Pámbů neopustí. 1) Štyry míle vandrovali, slova k sobě nemluvili. Až na jedné dolinečce promluvil milý k milence: Tu si, milá, tu si sednem, odpočinem si pod stínem. A když sobě odpočali, přece vandrovat museli. Dyž pátú dovandrovali, zase k sobě promluvili: Ustel, milá, postel bílú, ponocujem si tu chvílu. Kerak bych já postel stlala? Peřin sem si nenabrala. Široký list jabloňový, ešče širší jaborový. 2) Jabloňovým si ustelem, jaborovým se přikryjem.

Sušil 0298 | Na tem dole na podole (18%)
Na tem dole, na podole, šohaj dívča odluďuje. Tak ju dlúho odluďoval, štyry míle zavandroval. Štyry míle vandrovali, slova k sobě nemluvili. Až na pátú vandrovali, slovo k sobě promluvili: Vím já jednu dolinečku, v tej dolince studenecku. Tam si, milá, spočineme, chleba, sýra posvačíme. Tak si oni spočínali, až večera dočekali. Stel, má milá, bílé lože, už to jináč byt nemože. Z čeho bych ho smutná stlala? Peřin sem si nenabrala, doma sem jich nenechala. Přeneščasné vydávání, dyž otca, mateře néni. Dyby otec, máti byli, peřin by mně nadědili. Široký list malinový, ešče širší kalinový. Malinovým usteleme, kalinovým odějeme. Dyž přijeli na půl cesty, na to ostrozské podměstí: Shoď mia, milý, shoď mia s mosta, ať sem já tej hanby prosta. Pochovaj mňa pod kopeček, pod ten zelený háječek. Postav na mňa máj zelený, aby bylo na znamení. Já sem si ťa na to nevzal, abych ťa s mosta shazoval. Ale sem si ťa na to vzal, abych ťa věrně miloval.

Černík 1908 / 192 | A tam dole (16%)
A tam dole, na dole, trja mládzenci zpievajú, ej, smlúvajú sa o jednéj panence, kerý že ju dostanú. Jeden praví: budzeš má, a ten druhý: až Bóh dá, ej, a ten trecí: moja verná v srdci, čo si taká žalostná? Jako mám veselá býc, keď mám za starého jísc? Ej, za starého hlavenka mňa bolí, němóžem jéj zastavic. Šak já o tem dobre viem, čo starému poscelem: ej, štyry fůry trnia pichlavého a pátú ho prikryjem. Šak já o tem dobre viem, čo mladému poscelem: ej, z jednu duchnu, ze dve, tri perinky, a dáme si hubenky.

Sušil 0176 | Ach vojna vojna vojna* (15%)
Ach, vojna, vojna, vojna,*) není každému hojná, jenom tomu šohajkovi, kerý sedá na koňa. Na koníčka si sednu, smrti se bát nebudu. Vezmu svoju nejmilejší a s ňú bojovat budu. A když přišli pod lindu, pod tu lindu vysokú: Slízej, milá, slízej s koňa, odpočinem si trochu. Včil mně kážeš slízati, měl's mě nebrat od máti, začala si galanečka žalostně naříkati. Nedaleko chodníčka teče dobrá vodička, slízej, milá, slízej dolů, napojíme koníčka. Naše vrané koníčky napily se vodičky: Sedej, milá, sedej na ně, pojedem pomalúčky. Dyž do vojny přijeli, na holú zem si lehli, nepočalo ešče svítat, tambor začal bubnovat: S Pánem Bohem, moja milá, musíme maširovat. Vylez, milá, na dřevo, podívej se na levo, uvidíš-li tam armádu a šohajka milého. Nevidím tam žádného, jenom svého milého, a on sobě smutně vzdychá a krev teče od něho. Ach, škoda mé mladosti, dvacet roků starosti, dyž já musím v cizím světě složit své mladé kosti. Ach, mamulko má milá, dybyste to věděla, jak vysoko krev stříkala z mého mladého těla!

Sušil 2096 | Mámo mámo hosti jedó (14%)
Mámo, mámo, hosti jedó: Janek jede na teleti, Chlupač jede na praseti a můj milý na vraném koni. Mámo, mámo, co jim dáme jest? Jankovi dáme masiska,1) Chlupačovi kus kostiska,2) mému milému dobré pečeně.3) Mámo, mámo, co jim dáme pit? Jankovi dáme piviska a Chlupačovi vodiska, mému milému dobrého vína. Mámo, mámo, kam jim ustelem? Chlupačovi pod lavicu a Jankovi na lavicu, mému milému na zlaté lože. Mámo, mámo, čím jich zakryjem? Janka zakryjem halinó4) a Chlupatého pruždinó,5) mého milého pěknó peřinó.6) Mámko, mámko, kam jich vyvedem? Janka vyvedem za vrata7) a Chlupatého pod vrata,8) mého milého až k svýmu domu.9)

Bartoš 1901 / 0134 | U súsedů je hodný syn (13%)
[: U súsedů je hodný syn, :] vandrovał by a nemá s kým. [: Dyby był rekeł słovečko :] vandruj se mnú gaľanečko! [: Nebyła bych taká pyšná, :] veru bych s ním była išła. [: Vandrovaľi doľinami, :] byľi živi maľinami. [: Išľi oni doľinečkú, :] trefiľi na studénečku. [: Tu si, miłá, spočineme :] chľeba, syra si zajíme. [: Tak si oni spočívaľi, :] až večera dočekaľi. [: Usteľ, miłá, bíłé łože, :] už to ináč byt nemože. [: Jak bych já ho smutná stłała, :] dyž sem si perin nevzała? [: Široký ľist maľinový, :] ešče širší javorový. [: Maľinový posteľeme, :] javorovým odějeme.

Černík 1908 / 284 | Trenčanskú pažicú (9%)
Trenčanskú pažicú chlapci mašírujú, len sa jim po bočkách šablenky blískajú. Dočkajce mna, chlapci, aj já s vami pójdzem a já vám tam dole košielky prac budzem. Hdze bys ty, má milá, telko mydla vzala, abys ty nám šetkým košielky oprala? A já ráno staněm a rosu zeženěm a precár vám šetkým košielky operem. A keď ich opereš, hdze ich sušic budzeš? Tam dole, na dole, na hadbávnéj šnóre.

Černík 1908 / 062 | Budze ráno (9%)
[: Budze ráno, budze dzeň, :] ej, na senečko pojedzem. [: Na senečko zelené, :] ej, včera večer sečené. [: Budze ráno, budze dzeň, :] ej, Janko, pójdzem s haňbú ven [: Pres zahrádku chodníčkom, :] ej, prikryjem sa ručníčkom.

Sušil 1269 | Sviť měsičku jasno (9%)
[: Sviť, měsičku, jasno, :] už slunečko zašlo. Osviť doly hory do novej komory. V tej novej komoře stele bile lože. Něstel ho vysoko, ustel ho široko. Buděm v něm ležeti, jako dvoje děti.

Černík 1908 / 173 | Pojce chlapci (9%)
Pójce, chlapci, pójce, a já s vami pójdzem, a já vám tam hore košielky prac budzem. Hdze bys ty, má milá, telko mydla vzala, abys ty nám šetkým košielky oprala? A já ráno staněm a rosu zeženěm a precár vám šetkým košielky operem.

Sušil 0244 | Když děvečka huse pásla (8%)
[: Když děvečka huse pásla, :] červenó pantličku našla. A když našla, skovala ju, přišel milé, dala mu ju. Tu máš, milé, našu lásku, všem mládencům na vokážku. Když děvečka huse pásla, červené šáteček 1) našla. Do půlnoce vyšívala, od půlnoce zametala. Když sedničku zametala, slozama ju polívala. Jak ju matka uviděla, metličku jí z ruk vydřela. Hybaj, dcero uplakaná, néseš mýho doma hodná. 2) Na synečka zavolala, křivdu jemu žalovala. 3) Trp, má milá, pokud můžeš, sak dlóho trpět nebudeš. Seber sobě co je tvýho, půdem do kraja cezího. A když přišli na trávníčky: Pohledni mně do hlavičky. Kolik vlásků přeložila, tolik slozé uželila. 4) A když došli tmavéch lesů, rozťal ju na devět kusů. 5) Tu máš, milá, ulevení, za na matku naříkání. Seber, milé, kosti moje, hoď je do hluboké zmole. Vezmi, milé, šatu bíló, a zakrý mó krev nevinnó. 6) Aby vrany nekvákaly, černý voči neplakaly. 7)