Černík 1908 / 242 | Za járky

28 words

Černík 1908 / 242 | Za járky (100%)
Za járky, za járky, škoda méj galánky, škoda jéj može byc, něscela za mňa jísc. Něscela za mňa jísc, že němám kopanic, za takého išla, čo němá nohavic.

Černík 1908 / 254 | Mal som frajéreček (35%)
Mal som frajéreček, až mňa bolo haňba, ked som sa mal ženic, něscela mňa žjadná.

Černík 1908 / 192 | A tam dole (24%)
A tam dole, na dole, trja mládzenci zpievajú, ej, smlúvajú sa o jednéj panence, kerý že ju dostanú. Jeden praví: budzeš má, a ten druhý: až Bóh dá, ej, a ten trecí: moja verná v srdci, čo si taká žalostná? Jako mám veselá býc, keď mám za starého jísc? Ej, za starého hlavenka mňa bolí, němóžem jéj zastavic. Šak já o tem dobre viem, čo starému poscelem: ej, štyry fůry trnia pichlavého a pátú ho prikryjem. Šak já o tem dobre viem, čo mladému poscelem: ej, z jednu duchnu, ze dve, tri perinky, a dáme si hubenky.

Galko 1/097 | Frajerôčka moja, ej, sedem bohov v tebe (24%)
Frajerôčka moja, [: ej, sedem bohov v tebe! :] Už som zodral krpce (čižmy), [: ako chodím k tebe. :] (Nie čižmy, nie čižmy, [: ej, ale aj jančiarky, :] keď som preskacoval [: tie dedinské jarky. :] Povedzže mi teraz, [: ej, čo mi máš povedať, :] že ja k vám nebudem [: nadarmo chodievať. :] Povedala som ti, [: ej, povedala dávno, :] žebys’ k nám nechodil, [: že to všetko darmo. :] Povedzže mi, milá, [: ej, lebo odpovedaj, :] nech sa ja nedržím [: na tvoju bielu tvár. :] Povedala som ti, [: ej, v zelenej brezine, :] aby si si hľadal [: na inej dedine. :] Povedzže mi, milá, [: ej, za blázna ma nemaj; :] či sa len žartuješ, [: či myslíš naozaj? :] Povedala som ti, [: ej, v lete aj v jaseni, že ty nebudeš mať [: zo mňa mladej ženy. :])

Sušil 1640 | V Račibořu v jednym domě (23%)
V Račibořu v jednym domě šiju se tam šaty pro mě, šiju mi tam kabatek na všední deň, na svatek. Když ty šaty oblikame, co my smutně pohlidame, o, Bože můj, Bože můj, co my mame smutny strůj. V Račibořu v jednom domě šiju se tam šaty pro mě, šiju se mundyrunky, že mušim od milenky.1) O, ma mila, lito če mně, že ja musim jisč od tebe, o, kdybys ty věděla, kaj budu od večera! Budu ja stač na ulici, co jdu podle peru všici, a kdybys ty věděla, kaj budu od večera.

Bartoš 1901 / 1147 | Kedy má mamička najvěčší žał? (23%)
Kedy má mamička najvěčší žał? Keď sa jí synáček do vojny brał; na koňa sedá, šabľa mu hrká, a miłéj mamičce srdce puká. Nepłačte, mamičko, za svým synem, šak já vám na vojně nezahynem; za rok, za dva, za jeden týdeň, šak já vám mamičko domu prídem. Těžko je ty járky preskakovať, těžko je svú milu zanechávať, poď, miłá, se mnú, tam na tú vojnu, tam budeme społem obědvávať.

Sušil 0823 | Rokyta rokyta (18%)
Rokyta, rokyta, jak pěkně prokviťa! Němože syneček [: dzěvčatka upytać. :] Upyta, upyta za štyry nědzěle, musi se oblekac do tenkej košele. Do tenkej košele, do novych nohavic, a ty, ma dzěvečko, do sukennych střevic. Sukenne střevičky tolarke koštuju, ně hnedź ja, synečku, střevičky obuju. Obuju, obuju při samem kostele, že moje srdečko na cě zapomeně.

Erben 2/741 | Ač já jsem z Nevěsic sám (18%)
Ač já jsem z Nevěsic sám, já se vám šidit nedám: jednoho nebo dva strčím vás za ňadra, třetího do nohavic – já se vás nebojím nic.

Smutný 08/012 | Nevydzúvaj nohavic není z teho dneskaj (17%)
Nevydzúvaj nohavic, není z teho dneskaj nic

Sušil 0882 | Škoda tě šohajku (1%)
Škoda tě, šohajku, že za vodú býváš, voda lavky vzala, ty k nám nechodíváš. Šohajek za vodú a já z druhej strany, pohledňa na sebe, obá sme plakali.1) Plačeš ty, plaču já, plačeme obadvá, neplač, galanečko, už je darmo všecko. Nebudu vesela, ani nemožu byt, nemože sa ve mně srdco rozveselit. Hrkoce mé srdce tak nekerú chvílu, jak by mně ho řezal nožem lebo pilú.

Sušil 1632 | Ti pavlovčí úřadové tvrdého srdéčka (1%)
Ti pavlovčí úřadové tvrdého srdéčka, dali oni sobě nalit starého vínečka. Jak se podnapili, hned se uradili, kerého by šohajíčka na vojnu dostali. Vezmeme-li bohatého, toho bude škoda, kerý má co doma robit, toho doma třeba. Vezmem chudobného, co nemá žádného, a ten može maširovat do pole širého. Stojí šohaj v maštalence, vrané koně češe, ohlídá se z boka na bok, co mu milá nese; a nese mu dárek, řetaz, puta, zámek, tu máš, milý šohajíčku, císařský závdanek. O takový, o závdanek já vám nic nestojím, šak vy o tom dobře víte, že se ženit strojím. Můj tatíček starý, má matička taky, komu jich mám zanechati, ubohé žebráky.