Bartoš 1901 / 0193a | Ešče já si kole vody zajdu

{8'D 8'E }4'xF 4'xF / {8'E 8'xF }4'G 4'xF / 4'E 4'E 4- / {8'xF 8'G }4'A 4'A / {8'A 8'A }4'B 4'A / 4'G 4'G 4- / {8'A 8'G }4'xF 4'xF / {8'E 8'D }4'xC 4'D / 4'E 4'E 4- / {8'D 8'E }4'xF 4'xF / {8'E 8'xF }4'G 4'xF / 4'E 4'D
Text: 
Ešče já si kole vody zajdu, ešče sobě galánečku najdu; už sem já si kole vody zašél, už sem sobě galánečku našél.
Suš. 248, Bart. I. 57. Peck 32,
22 words

Podobné písně

Bartoš 1901 / 0193a | Ešče já si kole vody zajdu (100%)
Ešče já si kole vody zajdu, ešče sobě galánečku najdu; už sem já si kole vody zašél, už sem sobě galánečku našél.

Sušil 0572 | Ješče sobě kole vody zajdu (99%)
[: Ješče sobě kole vody zajdu, :] [: ja, tam sobě já hezké děvče najdu. :] Už jsem sobě kole vody zašel, tam jsem sobě hezké děvče našel.

Sušil 1019 | Ješče ja raz kole vody zajdu (69%)
Ješče ja raz kole vody zajdu, až ja sobě počešení najdu. Jak ho potkam, dam mu pozdraveni: Kaj si bylo, mojo počešení? Ja sem byla u svojej mačičky, sadžila sem červene hřebičky. Jak rozkvitnu, udželam voničku, tu pro tebe, prošvarny Janičku.

Erben 2/799 | Neboj se má milá (65%)
Neboj se, má milá, neboj se nouze, však já mám peníze schovaný v strouze; schovaný v strouze, přikryty drnem: neboj se, má milá, však nezahynem. Neboj se, má milá, neboj se hladu, však já mám tolary schovaný v sadu: tolary v sadu, pro ty si zajdu: počkej jen, má milá, až je tam najdu!

Sušil 0649 | Maličké jsem ščestí míval (65%)
[: Maličké jsem ščestí míval, :] dyž jsem za milou chodíval. Měl jsem ščestí a neščestí, potkalo mě děvče hezký. Potkalo mě, neznalo mě, zajda za mne, volalo mě. »Vrať mně, milý, co je mého, já ti vrátím, co je tvého. Vrať mně, milý, můj šáteček, já ti vrátím prsténeček.« Malé sobě pole zajdu, hezké děvče sobě najdu. Hezké děvče černooké, nemalé a nevysoké.

Erben 2/394 | Měla jsem milého (47%)
Měla jsem milého, už nemám nic, dal jest mi hubiček kolik tisíc; jinší ho loudily, až ho odloudily, to proto že mi ho záviděly. Šla bych si stěžovat, nemám komu, vím že tě, Jeníčku, nedostanu: zajdu mezi lesy, budu volat: kde jsi, kde jsi, můj Jeníčku nejmilejši! Zafoukej, větříčku,1) v pravou stranu: že mého Jeníčka pozdravuju; že ho pozdravuju, za lásku děkuju, za jeho falešné milováni! 1) Zafoukej z Dunaje, můj větříčku! pozdravuj ode mne mou Ančičku: že ji pozdravuju atd. Měl jsem já panenku, už nemám nic, dal jsem jí hubiček kolik tisíc: jinší ji loudili, až ji odloudili, kteří ji mimo mě milovali. Zafoukej, větříčku, v pravou stranu, že já mou panenku nedostanu; půjdu mezi lesy, budu volat: kde jsi, kde jsi, má panenko, nejmilejší? Zpomeň si, má milá, na ty slova, co jsi mi před časy slibovala: jest-li že slib zrušíš, trestána být musíš, po smrtí všecko zlé že zakusíš. Přídavek pozdější: Když tebe vidím jít po ulici, jako by mi šlapal po mém srdci: trubte trouby vale, že já musím dále, tou bolesti trápen neustále. Můj pohřeb ten bude v pustém lese; po smrti mé tělo zvěř roznese: trubte trouby vale, že já nenadále svůj život dokonám v pusté skále.

Bartoš 1901 / 0193c | Ešče si já z hory z (32%)
Ešče si já z hory, z doly zájdem, ešče si já galánečku nájdem. Už sem si já z hory, zdoly zašel, už sem si já galánečku našel. Takú sem si galánečku dostal, jako by ju vymaloval, vypsal; taková ně galánečka svěčí co má ona pěkné čérné oči.*) *) kerá o mne nenadělá řečí.

Erben 7/020 | Byl jest jeden zeman (30%)
Byl jest jeden zeman, měl překrásnou dceru, ach Bože! Přebože! jménem Kateřinu. Zvěděl o ní, zvěděl ten Turecký kníže, ach Bože! Přebože! psaníčko ji píše. Psaníčko jí napsal, prstýnek dal k tomu, aby bylo dáno do jejího domu. Jak psaní dostala, dala pantátovi, aby se podíval co v něm psáno stoji. Pantáta čte psaní, smutně sobě vzdychá, ach Bože! Přebože! smutně sobě vzdychá. „Můj zlatý pantáto! co vy tak vzdycháte? co vy v tom psaníčku zlého nalézáte?“ „O má dcero drahá! kterak nemám vzdychal, když tě mám Turkovi za ženu odevzdat?“ „Můj zlatý pantáto! toho nedělejte, tomu Turkovi mne v ruce nedávejte!“ Turek jede do vrat. „Jděte mu otvírat: já jdu do komůrky, tam budu umírat.“ „Dobrej den, matičko! kde je vaše dcera?“ „Tam v komůrce leží, ach, umřela včera!“ Nechtěl Turek věřit, do komůrky zašel, ach Bože! Přebože! umrlou ji našel. Vyndal z kapsy šátek, utíral si líčko: „Proč’s mě opustila, má drahá perličko?“ Dal jí rubáš šíti z růžové dykyty: „Proč jsi mi uvadlo, mé převzácné kvítí?“ Vyndal drahé perle, dal jí kolem krku; vyndal zlatý prsten, dal na její ruku. Dal jí truhlu líti ze stříbra čistého, a na truhlu víko ze zlata ryzého. Stříbrnou motykou dal jí hrob kopati, a zlatou lopatou zem vyhazovati. Dal ji hrana zvonit po celé krajině, aby bylo slyšet do Turecké země. Turek z domu jede, dcera z komůrky jde: „Provázej tě pán Bůh do Turecké země!“ Turek jede v poli, kloboučkem zatočil, Ach Bože! Přebože! hořem se rozskočil.

Sušil 1550 | Hory se černajú (30%)
Hory se černajú, [: lúky zelenajú.1) :] Těmičci pacholci koně shledávajú. Ten Cyria2) Piščků neskoro jich zašel. Až ho u milenky bílúčký den našel. Požči mně, Tonečko, požči mně šatečka.3) Ať já se zakryju4) od východ slunečka. Nač bys se, Cyrijko, nač bys se přikrýval? Na to tě Pán Bůh dal,5) abys k nám chodíval.

Erben 2/209 | Měsíček svití (30%)
Měsíček svití, já musím jíti za mou nejmilejší, za mou milou; měsíček zašel, já milou našel: ona mne čekala pod březinou.

Erben 7/006 | Pase ovčák pase ovce (30%)
Pase ovčák, pase ovce v pěkném zeleném klobouce, pase na kopečku v březovém háječku. Pod dubem tu z nenadání dvě panenky stály, ovčák jim dal dobrý večer, ony se mu smály. Jedna byla celá bílá, jako holubička, druhá k němu švitořila, jako vlaštovička: „Pojď, ovčáčku! pojď ty s náma, vyspi se u nás do rána; a ty tvoje ovce ať je pase, kdo chce.“ Vzaly jsou ho za ručičku, do hor s nima zašel: svých oveček a chaloupky nikdy víc nenašel.

Pomozte nám databázi lidových písní rozšířit!

Vážení návštěvníci stránek FolkSong.eu,

Neustále se snažíme rozšiřovat databázi o další písně a velmi vítáme zájem o spolupráci. Našim spolupracovníkům též nabízíme rozšířený přístup do databáze.

Plný přístup k vyhledávání a k doprovodným obrazovým materiálům lze získat mj. tím, že se stanete spolupracovníky projektu a pomůžete při editaci textů z počítačově přečtené tištěné edice. Možné jsou i další formy spolupráce, např. editace melodií či přispění zvukovými nahrávkami, atd.

V případě zájmu o spolupráci mi napište skrze kontaktní formulář a obdržíte bližší instrukce k přispění do databáze a snadnému získání přístupu k úplným výsledkům vyhledávání a k obrazovým materiálům (faksimile vybraných sbírek).

Vítáni jsou též akademičtí či soukromí badatelé, kteří mohou z databáze čerpat informace a specializované analýzy melodií i textů pro své publikace - napište mi se žádostí o rozšířený přístup.

Pro bližší informace o spolupráci klikněte zde.
Těším se na spolupráci!

Jan Koláček, autor projektu

Jak citovat

"Bartoš 1901 / 0193a | Ešče já si kole vody zajdu", FolkSong.eu - Online katalog lidových písní, ed. Jan Koláček (datum přístupu: 12 Pro 2024), URL: http://folksong.eu/cs/node/7025