Bartoš 1901 / 0982 | Mý zlatý slonečko

27 words

Bartoš 1901 / 0982 | Mý zlatý slonečko (100%)
Mý zlatý slonečko, nezacházé ješče, ješče je můj milé na daleké cestě. Ne tak na daleké, jak se nekemo zdá, ješče bech tam bela třikrát do večera.

Bartoš 1901 / 0340 | Svic měsíčko jasně (87%)
Svic, měsíčko, jasně, nezacházé ješče, [: že je můj Honzíček na daleké cestě. :] Na daleké cestě meze dolinama, [: a to žádné neví, co je meze náma. :] Lásko, lásko, lásko, tak máš dlóho trvat, [: haž bode křivánek na mým hrobě zpívat. :] Meze náma dvóma láska néstáléší, [: a ta má trvati do smrti nédelší. :]

Sušil 1098 | (15%)
Na dalekej cestě něpřichodi bliže; kemu ja mam chystať ty červene růže? Je-li on daleko, šak je iný blíže; uviju mu věnec z té červené růže. Ne tak na daleké, jak se nekemu zdá, ješče bych tam došla třikrát do večera. Třikrát do večera, třikrát do půlnoci, přec by se vyspaly moje černé oči.

Bartoš 1901 / 0607b | Roste borověnka borová (12%)
Roste borověnka borová, kolečkem do kola sekaná, pod ní koníček, na něm syneček, jede do Brna. Kdybys, milá, byla upřímná, nažalas by trávy do klína, dalas koníčkovi, aby byl hotový zítra do Brna. Nechce jest koníček travičky, že je od falešné děvčičky, mně se všecko zdá, že moje milá není upřímná. Již jsem zapomněla na otce, již jsem zapomněla na chlapce, na tě, synečku, zlatý Honzíčku, nemůžu do konce. Již jsem zapomněla na bratra, nezapomínám ale na vrata, u kterých jsme stáli, sebe milovali až do rána. Již jsem zapomněla na sestru, nezapomínám přece na cestu, po kteréž jsem šla, kvítky nosila v bílém fěrtoušku.

Galko 1/395b | Chodí šuhaj po ulici (12%)
Chodí šuhaj po ulici, má klobúčik [: zelený, :] má klobúčik zelený. Milá sedí v okienečku, a on na ňu [: nehladí, :] a on na ňu nehladí. Kamarát mu ukäzuje: hen je tvoja [: mámilá, :] hen je tvoja mámilá. Ach, prosím ťa, neukazuj, srdiečko mi [: zranila, :] srdiečko mi zranila. Za grajciar je málo chleba a za groš je [: vätší kus, :] a za groš je vätší kus. A (Ak) ty budeš dobrá žena, a (aj) ja budem [: lepší muž, :] a (aj) ja budem lepší muž.

Erben 2/497 | Stojí borovička zelená (11%)
Stojí borovička zelená, kolem do kolečka pletená; pod ni koníček, na něm Jiříček jede do Brna. Stůj, koníčku! a žer travičku, já půjdu navštívit Aničku: mně se všecko zdá, že moje milá je mně nevěrná. Děkuju ti pěkně za lásku, ach můj nejmilejší obrázku! víc už nepřijdu, víc ti nebudu dělat překážku! „Když jsem zapomněla na bratra, taky zapomenu na vrata, u kterých jsme stáli, spolu rozmlouvali často do rána. Když jsem zapomněla na sestru, taky zapomenu na cestu, kudy jsem chodila, kytičky nosila v bílém fěrtoušku. Když jsem zapomněla na otce, taky zapomenu na srdce, a na tě můj milý, holečku rozmilý, na tě dokonce. Když jsem zapomněla na matku, taky zapomenu na lásku, na tebe můj milý, holečku rozmilý, drahý obrázku.“

Erben 9/004 | Už nebudou víc ty časy (11%)
Už nebudou víc ty časy, které někdy bývaly; už se nebudem tak mívat, jak se naši mívali. Ten svět zlořečený, celý převrácený: nebývalo jindy lak všecko naopak. Kde jsi který z starých Čechů, pohleď trochu z hřbitova; zajisté bys nyní řekl: Umřu já radši znova! Tak se nyní plete v tom zmateném světě: vždyť to nebývalo tak všecko naopak. Rozum lidský na se béře, co unesti nemůže; nepřeměň dobrým loktem na svém těle té kůže. Jak se zdá, tak střelí, necht trefí, neb chybí; myslí, že je dobře tak, zatím naopak. Víry, lásky, upřímnosti ani jiskra nedoutná; za to nyní jen panuje faleš, hana pokoutná. Kdo s koho, ten toho, ne málo, radš mnoho; nebývalo jindy tak všecko naopak. Kde upřímnost staročeská, která někdy bývala? Pominula, zahynula s těma lidma starýma. Kde jindy upřímnost, nyní lež, podvodnost; jest to na tom světě tak všecko naopak. Na starého pána Boha mladí zapomínají, jako by už ani nebyl, mnozí nyní dělají: nepřijde do hlavy, že se smrt dostaví, že nás též obrátí tak všecky naopak.

Sušil 1511 | Co se to tam (11%)
[: Co se to tam, :] můj synečku, [: v poli zelená? :] [: Že se mně to, můj synečku, :] [: hrubě pěkný zdá? :] Zelená se, má děvečko, mýho otca hrach, až uzraje, má děvečko, budeme ho žat. Jakživa sem, můj synečku, hrachu nežala, ani ve svých bílých rukách srpa neměla. V létě srpa, můj synečku, v zimě přaslice, jenom sem se dívávala na bílý ruce. Učila sem se, synečku, chlapce milovat, ale sem se neučila rukama dělat.

Bartoš 1901 / 0732 | Vím já jeden hájíček borové (11%)
Vím já jeden hájíček borové, ten je v zémě a i v ľétě zelené; a mě se všecko zdá, že mě moja milá zanechati míní. Dyž sem já k vám přišił v połedně, tys teprv stávała z posteľe; taková panenka žádná hospodyňka do smrti nebude. Ja co je ti, můj synečku, do teho, šak sem já ti neprospała nic tvýho, dyž to tak má byti, přestaň k nám choditi, bude konec všeho.

Erben 2/438 | Mně se mně se mně se (11%)
Mně se, mně se, mně se, mně se všecko zdá, že moje milá modré oči má; mně se, mně se, mně se, mně se všecko zdá, že modré očičky má; modré očičky, růže tvářičky, bílé ručičky, pěkné střevíčky: mně se, mně se, mně se, mně se všecko zdá, že Andulka bude má. Mně se, mně se, mně se, mně se všecko zdá, že mně má milá není upřímná; mně se, mně se, mně se, mně se všecko zdá, že je ke mně falešná: modré oči má – mne si nevšímá; bílé ručky má – jinší objímá: mně se, mně se, mně se, mně se všecko zdá, že jiného v srdci má. Škoda je tě, děvče, že mé nebudeš, že ty jiného těšívat budeš; škoda je tě, děvče, že mé nebudeš, že jiného miluješ! moje toužení, dobré mínění: všecko se mi teď v žalost promění! škoda je tě, děvče, že mé nebudeš, srdce mé zarmucuješ.

Sušil 1792 | Běží zajíc po poli (11%)
Běží zajíc [: po poli, :] kamaráde můj, pusťme chrty po vůli, ať zajíce uloví, kamaráde můj. Běží srna po poli, kamaráde můj, pusťme chrty po vůli, ať nám srnu uloví, kamaráde můj. Běží sokol po poli, kamaráde můj, pusťme chrty po vůli, ať sokola uloví, kamaráde můj. Běží panna po poli, kamaráde můj. Pusťme my se po vůli, který pannu uloví, kamaráde můj. Všecko sme polovili, kamaráde můj, jak zajíce, tak srnu, jak sokola, tak pannu, kamaráde můj. Budeme se děliti, kamaráde můj, tobě zajíc a srna, a mně sokol a panna, kamaráde můj. Jestli se ti málo zdá, kamaráde můj, tobě všechna zvěřina, a mně švárná děvčina, kamaráde můj. Jestli se ti to zle zdá, kamaráde můj, tobě sedlo a mně kůň, a ty sobě pannu hoň, kamaráde můj.