Bartók III 1142b | Čera večer som ňeveďeu že ja

8 words

Bartók III 1142b | Čera večer som ňeveďeu že ja (100%)
Čera večer som ňeveďeu, že ja voják buďem

Bartók III 1139 | Neveďeu som čera večer (99%)
Neveďeu som čera večer

Galko 3/089 | Jedz kašu, nedúchaj (97%)
Jedz kašu, nedúchaj, na perinu nebúchaj! [: Ako by nebúchau, keď som ďouča zanuchau. :] Ja som nevyberau v nedelu na tanci, [: leš som ja vyberau v poli medzi ženci. :] Škoda ťa, Janíčok, škoda ťa nastokrát, [: že si si nevedeu krajšuo douča vybrat’. :] V nedelu na tanci každá pripravená, [: v poli medzi ženci chodí opustená. :]

Sušil 1673 | Oj přišlo mi přišlo (4%)
Oj, přišlo mi, přišlo včera večer písmo, a že už ja tuším, maširovať musím přes fridecké město. Neplač, děvča, o mne, že sem já na vojně, šak mne nechytali, ani nevázali, šel sem dobrovolně. Kterak nemám plakat? Vidím ťa oblíkať. Pěkný kabát bílý, můj synečku milý, kerakž ťa odvykať? Zapomeneš snadně, má děvečko, na mne, tak jak to jablečko, dyž s jabloně spadne, A dyž ono spadne, po zemi se kúle, až sa můj syneček po tom světě túle.

Bartoš 1901 / 0428 | Postojte chłapci (3%)
Postojte, chłapci, v naší síni, [: pokuď tam na vás ešče tíní. :] Aj tíní, tíní, tíniť bude, [: pokuď ma miłá ven nevýde. :] Postojte, chlapci, u našich vrát, [: až nám rozkvete karafiát. :] Aj karafiát, růže bíłá, [: že mi syneček vypovídá.:] Aj vypovídá vypověděł, [: že včera večír s jinó seděł. :] Aj seděł, seděł, šak na krátce, [: že už je konec naší lásce. :]

Galko 1/479 | Pod naším okenkom trávička zelená (3%)
Pod naším okenkom trávička zelená, pod naším okenkom tráva rastie; trhala ju Mariška, ešte bola maličká, a ja si ju vezmem, keď narastiem. A ja teba nechcem, že si ospanlivý! A ja teba nechcem, že rada spíš. Včera večer som prišiel, dneská ráno odišiel, vzal som ti prstenček, a ty nevieš. Kdeže si mi bola, moja najmilejšia, kdeže si mi bola, moja milá? Bola som ja v hájičku, v tom zelenom hájičku, žala som trávičku i s materou.

Černík 1908 / 215 | Pój ty šuhaj (3%)
Pój ty, šohaj, pój ty k nám, a já tebe čosi dám. Rozmarýnek zelený, včera večer trhaný. Už som prišol, daj že mi rozmarýnek zelený.

Sušil 2114 | Už já mosím domů důmka (3%)
[: Už já mosím domů, důmka, :] za dveřama stojí hůlka. Stojí hůlka malovaná, na mý záda nachystaná. Kdo ju chystal? Můj tatíček, že sem nečesal koníček ani dneska, ani včerá, jak v nedělu od večera.1) A dyž přišel do seknice, sedl sobě na lavice. Tatiček k němu promluví, tó hůlku juž v ruce drží. Jak ty, šelmo, darebáku, kde se tóláš až do pátku? Matička se přimlóvala, za vlase ho potáhala. Líto je mně, je velice, neudělám teho více. A jak přinde nedělička, už si sedí u žedlíčka.

Erben 7/051 | Chodila Maria (3%)
Chodila Maria po širokém světě, nosila synáčka v svém svatém životě. Přišla ona, přišla k kováři jednomu: „Kováři, kováři! popřej mi noclehu.“ „Jak pak ti nocleh dám? moc tovaryšů mám: ve dne, v noci kují, ohně nezhašují.“ „Kováři, kováři! co vy to kujete, co vy to kujete, že neuhašujete?“ „Kujeme, kujeme tři železné hřeby, co Kristu na kříži jich bude potřebí.“ Jak panna Maria to slovo slyšela, celá polekaná odtud pospíchala. Přišla ona, přišla do pusté maštalky, jen za práh kročila, syna porodila. Přišlo do maštalky kovářovo dítko: „Zakolíbej ty mně moje nemluvňátko!“ „Jak pak zakolíbám, když ručiček nemám? ani těch ručiček, ani těch očiček!“ „Dotkni se plínčiček, budeš mít ručičky, dotkni se jesliček, budeš mít očičky.“ Přišlo dítě domů, přišlo k otci svému, ručkama hrající, očma mrkající. Otec jeho se ptal: „Kdes ty ručičky vzal? ty bílé ručičky a modré očičky?“ „Dala mi je, dala panenka Maria, co včera na večír noclehu prosila.“ „Kdybych já byl věděl, že je to Maria, byl bych ji uložil do zlata, do stříbra. A sám byl bych lehnul hlavou na kamení, hlavou na kamení, nohama do trní!“ Když panna Maria po světě chodila, všem věrným ctitelům ku pomoci byla. Přišla sem, přišla tam k jednomu kováři: „Kováři můj milý, dej ty mně noclehu. „Jak pak ti nocleh dám, když já ho sám nemám, milý mocný Bože! když já ho sám nemám?“ Přišla sem, přišla tam do pusté maštale atd. Píseň tuto zpívávali dříve chlapci, o vánocích s jesličkami chodíce; nyní jen některý stařeček aneb některá babička snad ještě ji zná. – Srov. Suš. 30.

Sušil 0437 | Aj středo středo jak seš dlóhá (3%)
Aj, středo, středo, jak seš dlóhá, [: že mně můj syneček :] vypovídá. Aj, vypovídá, vypověděl, a už včerá večír s jinó seděl. A s jinó seděl, už se smáli, by moje srdečko zarmótili. Aj, zarmótili, šak nehrubě, Šak zas do neděle jiné bude.

Sušil 0012 | Ai pošla nám panenka Maria (3%)
Ai, pošla nám panenka Maria, pošla ona zrana do kostela. Potkala ju svata Alžbětyja, kaj tež iděš, sestřičko ma mila? A ja idu, sestro, do kostela, posluchať mše, svateho nešpora.1) Nechoď ty tam, sestřičko ma milá, bo sem ja tam včeraj večer byla. Lide tam o tobě povědaji, ba i z toho velku radost maji, že maš zrodiť Pana Jezu Krista, po porodu maš byť panna čista. Kterak by to, sestro, mohlo byti, abych měla Krista poroditi, po porodu čistu pannu byti? Jak živa sem muže něpoznala, ani tež sem na mysli něměla. Maš ty syna, maš ho poroditi, po porodu čistu pannu byti. A o tobě, sestřičko, pravija, že porodiš, to svateho Jana. Sestry sobě ruky podavaly, pacholatka v životech plesaly.2) Pověz ty mně, mily svaty Jane, kdy tvojeho narozeni budě? Budě mi ho střed milého léta, budě hojnost po všem světě květa. Budě kvitnuť rež, ba i pšenica, budě spivať ptáček křepelica. Pověz ty mně,3) mily Kriste Pane, kdy tvojeho narozeni budě? Buděť mi ho na ty slavne hody, jak zamrznu po všem světě vody. Něuvidi ptačka křepelice, edem same zimne metelice.4)