Bartoš 1901 / 0428 | Postojte chłapci

59 words

Bartoš 1901 / 0428 | Postojte chłapci (100%)
Postojte, chłapci, v naší síni, [: pokuď tam na vás ešče tíní. :] Aj tíní, tíní, tíniť bude, [: pokuď ma miłá ven nevýde. :] Postojte, chlapci, u našich vrát, [: až nám rozkvete karafiát. :] Aj karafiát, růže bíłá, [: že mi syneček vypovídá.:] Aj vypovídá vypověděł, [: že včera večír s jinó seděł. :] Aj seděł, seděł, šak na krátce, [: že už je konec naší lásce. :]

Sušil 0490 | Dej mi panenko rozmarýnu (45%)
[: Dej mi, panenko, rozmarýnu, :] [: ať pod okénkem nezahynu. :] Nasela sem ho záhoneček, vyvila sem ho na věneček.*) Nasela sem ho ešče druhý, vykutaly ho vaše kúry. Nasela sem si ešče třetí, vytrhaly ho vaše děti. Počkej, synečku, u našich vrat, až nám rozkvete karafiát. Karafiát a boží dřevce, měla sem synka, už mě nechce.

Bartoš 1901 / 0724 | Sedí vtáček na kadłátce (28%)
Sedí vtáček na kadłátce, stěžuje si céra matce: Aj, má maměnko roztomiłá, už mi syneček vypovidá. Vypovidá, vypověděł, včerá večer z jinó seděł, aj seděł, seděł, sedět bude, moje srdečko płakať bude. Dybych była mocnó paní, zvołała bych svý poddaný, ten hájiček bych sekať dała, aby v něm žádná nesedała.

Bartoš 1901 / 0723 | Sedí ptáček na karłátce (28%)
Sedí ptáček na karłátce, povídała céra matce: Ej mamko, mamko, mamko moja, už mi syneček vypovídá! Vypovídá, vypověďéł, včéra večér z inú seďéł. Ja dyž si seďéł, nech si ju má, nech ju přede mnú neobímá.

Bartoš 1901 / 0804 | (17%)
1. Ľeť, posľíčku, spěšněji k mojimu miłýmu, [: a zkaž mu tam ode mě,:] že ho věrně miłuju. Že ho věrně miłuju, ve svým srdci nosím, [: a zkaž mu tam ode mě :] že ho věrně prosím. 2. Rozpomeň si, synečku, na našu přísahu, [: keró sme přisahaľi, :] dyž sme społem stáľi. Rozpomeň si, synečku, na můj žałostný płač, [: a vezmi si mě k sobě, :] ľebo mi můj vínek vrať. A já si tě nevezmu, vínka ti nevrátím, radši ti ho má miłá, má hołuběnka sivá, ej penězi zapłatím. Ja nemáš ty, synečku, toľi svýho mění, [: abys ty mi zapłatíł, :] můj víneček zeľený. Můj víneček zeľený, po voděnce běží, [: a ta tvoja poctivosť, :] ej na koľíbce ľeží. Můj víneček zeľený, po voděnce skáče, [: a ta tvoja poctivosť, :] ej na koľíbce płače. Ej na koľíbce płače, vołá na tatínka, [: aľe jemu se bľiská, :] ej po boku šabľenka. 3. Těžké je to kamení, co pod vodú płyne, a ešče je to těžší, má ze všech némiľéjší, ej hdo koho miłuje. Já sem sama taková, já sem miłovała, [: vypověděł mi synek :] a zůstała sem sama.

Bartoš 1901 / 0515 | Měła sem já šohajíčka (16%)
Měła sem já šohajíčka a už nemám nic: On mě včéra vypověděł, už nepřinde víc. Rozhněváł sa on na mně, že mosí ít ode mně. S Pánem Bohem, šohaj švarný, nebráním tobě. Bohaté ti zkazujú, cedułe posíłajú, k tomu ešče, šohaj švarný, aj domy majú. Co bych já ti brániła, dyž su panna jak iná; dyž ti bohaté zkazujú, běž si za něma. Chudobných si nevšímáš, bohatých tu máło máš, a sám sobě nepomysľíš, že sám nic nemáš.

Bartoš 1901 / 0560 | Dyž sem šéł około vrát (12%)
Dyž sem šéł około vrát, słyšél sem muziku hrát, na harfy, na trúby, kdo mú miłú ľúbí, ten mosí jít domu spat. Přišéł sem do světnice, seďéł sem na łavice, seďéł sem u kamen, płakał sem jak błázen; má miłá nevdávaj se! Proč bych se nevdávała, tři ľeta sem čekała, tři ľeta čekati; ešče se nevdati; si voják, podvedeš ňa. Ešče k vám jednú přijdu, rodiče prost budu: matinko złatinká, poproste tatínka, by ně dáł vašu céru. Než bych ti céru dała, rač bych ju połámała, ruce po ramena, nohy po koľena, tak bych jí uděłała. Dyž ně jí nechcete dat, dám si ju vymaľovat, dám si já ju za skło, až ně bude teskno budu se na ňu dívat.

Erben 2/334 | Až já odtud pryč pojedu (12%)
Až já odtud pryč pojedu, bude pro mě velkej pláč: budou pro mě holky plakat, které jsem já míval rád. A já taky plakat budu, až já odtud pryč pudu: pannu, kterou jsem miloval, víc milovat nebudu. Vykoukala z okýnečka, byla jako z růže květ; černé oči utírala, že se ji svět nepoved. Neplač, nekvil, nenaříkej, přijdu já k vám brzičko: přijdu ještě zejtra ráno, dřív než vyjde sluníčko. Vy hodiny, ach hodiny! co jste mi to vyvedly, že jste vy mne s mou panenkou. tak na krátce rozvedly? Jak rozvedly, tak rozvedly, už nás víc nesvedete: a vy mily černý, oči, kdy se dost vypláčete?

Bartoš 1901 / 0950 | Čí to chłapci (12%)
Čí to chłapci, čí to byľi, co to v našém šenku piľi? [: Od Váhu, od Váhu. :] Měľi oni košuľenky, měľi oni košuľenky z černého hedbávu z černého, [: z černého, hedbávu. :] Dybych já býł o tom věďéł, nebýł bych já v šenku seďéł, že moja ženička, [: že moja ženička hezká je. :]

Sušil 0657 | Má panenko milá (12%)
Má panenko milá, nic se ty nedurdi, dyž já ti vypovím, jiného si najdi. Copak si ty myslíš, že si sám na světě? Dyť mně ješče nekde růžička vykvete. Vykvetla mně v krátce vedlivá v zahrádce, a ta potěšuje mé upřímné srdce. Měla sem galána, měla sem ho ráda, už mně ho odvedla ta vedlejší dáma. Dy sis ho odvedla, včil si ho měj ráda, včil ho sobě uvaž na hrbaté záda.

Sušil 1913 | Nenadála sem se (12%)
Nenadála sem se, jak se nenadávám, že by se mně vrátil starodávný galán. Na mále, na krátce, synečku, navrať se, navrať se mně, milý, jsi-li spravedlivý. Měla sem galána, měla sem ho ráda, než se k nám dočabral, snědly mu vši záda. Měla sem galána na tom druhém konci,1) než se k nám došprtal,2) snědli ho brabenci.