Sušil 0657 | Má panenko milá

72 words

Sušil 0657 | Má panenko milá (100%)
Má panenko milá, nic se ty nedurdi, dyž já ti vypovím, jiného si najdi. Copak si ty myslíš, že si sám na světě? Dyť mně ješče nekde růžička vykvete. Vykvetla mně v krátce vedlivá v zahrádce, a ta potěšuje mé upřímné srdce. Měla sem galána, měla sem ho ráda, už mně ho odvedla ta vedlejší dáma. Dy sis ho odvedla, včil si ho měj ráda, včil ho sobě uvaž na hrbaté záda.

Sušil 0533 | Horno mi je horno (37%)
Horno mi je, horno, už je všecko darmo, už s mojím synečkem posedá ledakdo. Posedá, posedá, ledajaká dáma, co ona neměla jakživa galána. Jakživa galána, jakživa milého,1) a včil s ním posedá do rána bílého. Posedaj, posedaj, enem mně pokoj daj, enem sa, dcérečko, ze mňa nevysmívaj. Nebudu, nebudu, v tem Ujezdě bývat, lebo mně nedajú dobrej vody píjat.

Bartoš 1901 / 0654 | Měla sem synečka (19%)
Měla sem synečka jak suchá kadlátka, [: juž mně ho odvedla věrná kamarádka. :] Dež si ho odvedla, nech si ho podrží, nechoď k nám sedávat před te naše dveři. Před te naše dveři, ja před naše blato, špelím tě do něho, tu máš, milé, za to. Dež sis ho odvedla, včilka si ho mívé, kamarádko věrná, mně se nevesmívé.

Bartoš 1901 / 0662 | Naša zahrádečka pľetená (16%)
Naša zahrádečka pľetená, v ní rozmarýn růža červená, a v ní rozmarýn, a já o něm vím, kdy sem ho seła. Dyž sem maryjánek střihała, chłapcom za kłobúčky dávała; enom jednomu, svému miłému, sem ho nedała. A mám-ľi já tady vartu stát? Já sa možu jít domu vyspat, a jak sa vyspím budu červená jako maľina. Ešče si naséju marjánku tým Těšovským chłapcom na památku. Chłapci, pojďte k nám, maryjánek mám, a já vám ho dám. On sa na mně tuze rozhněváł, v hospodě ně vínka nezavdáł, vínka nezavdáł, do tanca nezváł, tak ně uděłáł. Už sem zapoměła na otce, také zapomenu na chłapce, na tě můj miłý, můj roztomiłý, na tě do konce. Už sem zapoměła na matku, zapomenu aj na zahrádku, v kerém sem stáła, kvítí trhała, chłapcom dávała. Už sem zapoměła na bratra, také zapomenu na vráta, v kerých sem stáła, si namłúvała, do bíłého dňa. Ešče tě, synečku, přistrójím, a potom já tobě vypovím, včiľ ti to povím: o tě nestójím, o tě nestójím.

Bartoš 1901 / 0255 | (15%)
1. Před naší je zahrádečka trním hraděná, a v ní roste rozmarýnek, bíłý vršek má, a to je rozmarýn, a já o něm dobre vím, keď mňa nechceš, nemiłuješ, tebě vypovím. 2. Naša sľépka jarabatá drobné má perí, už tá moja najmiľejší mně nic neverí, keď neverí, nech nechá, a já půjdem do světa, budem sobě namłúvati švárné děvčata.

Erben 2/281 | Kamarádko věrná (15%)
Kamarádko věrná, jako ruka jedna: já měla milého, ty’s mi ho odvedla. Ty’s mi ho odvedla a budeš se vdávat: neměla jsem já tě na tu trávu brávat! Na trávu, travidku do naší pšeničky; lidi říkávali, že jsme dvě sestřičky! Ani tak sestřičky, jako kamarádky: šívaly jsme spolu hochům pěkné šátky. Bývaly jsme spolu jako ruka jedna: já byla upřímná – ty jsi mne podvedla!

Sušil 0786 | Před naše zahrada pletená (15%)
Před naše zahrada pletená a v ní je studýnka sróbená,*) u ní rozmarýn, o něm dobře vím, když ho sázela. Nasela tam také marjánku, aby měli chlapci památku. Poďte, chlapci, k nám, já vám take dám rozmarijánku. Pěkné rozmariján lámala, chlapcům za klobóčky dávala. Svému milýmu, roztomilýmu s pantló vázala. Když tě tak do pantlí přistrojím, potom ti, můj milý, vypovím, že ty k nám chodíš, falešně mluvíš, o tém dobře víš. A půjdeme spolu na jarmak, copak tam budeme kupovat? Pantlu zelenó, modró, červenó na rozlóčenó.

Sušil 0576 | Kamarádko věrná (15%)
Kamarádko věrná, jako ruka jedna, měla sem milého, tys mně ho odvedla. Dy’s mně ho odvedla, jenom si ho mívej, jenom se, sestřičko, ze mně nevysmívej.

Černík 1908 / 101 | A pred nami zahrádečka (14%)
A pred nami zahrádečka, trním plecená, na něj rosce rozmarýnek, bielé vršky má, haj, haj, rozmarýn, a já o něm dobre vím, hdo mňa něsce milovaci, já mu vypovím. Miloval mňa švarný šohaj, herskú dzievčinu, zaněchal mňa milý Bože, skrdze příčinu, haj, haj, keď něsceš, hladaj si ju, hdze ju vieš, prídze inší, stokrát milší, banovac budzeš.

Sušil 0575 | Kamarádko věrná (14%)
Kamarádko věrná, jako ruka jedna, měla sem milého, tys mně ho odvedla.

Sušil 1913 | Nenadála sem se (12%)
Nenadála sem se, jak se nenadávám, že by se mně vrátil starodávný galán. Na mále, na krátce, synečku, navrať se, navrať se mně, milý, jsi-li spravedlivý. Měla sem galána, měla sem ho ráda, než se k nám dočabral, snědly mu vši záda. Měla sem galána na tom druhém konci,1) než se k nám došprtal,2) snědli ho brabenci.