Sušil 1059 | Za naše homne pse ščekají

43 words

Sušil 1059 | Za naše homne pse ščekají (100%)
Za naše homne pse ščekají, [: vendi tam, Andulko, co tam mají. :] Andulka vešla s kamarádkó, stál on tam Janíček za zahrádkó. Vrať mně, Andulko, bílé šátek, šak jož naša láska jde nazpátek. Te mně, Janičko, můj červené, a dež te nebodeš, bode jiné.

Bartoš 1901 / 0260 | So já veselá proč bych nebyla (40%)
So já veselá, proč bych nebyla, deť sem sobě nasela, aj marijánko plnó zahrádko, habech se s ňém těšila. Na nedělo v noci přišli dvá mládenci; polámali jé, pošlapali jé při měsíčko v noci.

Sušil 2263 | Pásla husičky pode mlénem (40%)
Pásla husičky [: pode mlénem, :] umévala se černobélem. Ja, aby byla pěkná bílá, aby se chlapcům zalébila.*)

Sušil 0961 | V Čeložnicích tam je děvče (32%)
V Čeložnicích, tam je děvče, nedělalo ten rok ešče, a dyž přijde pátek alebo sobota, ja, už se ptá, bude-li muzika. U súsedů dceru majú, nic jí dělať nedávajú; a dyž přijde pátek anebo sobota, dcera se ptá, kde bude muzika. A v nedělu odpoledňa už je dcerka vystrojená. Už sa tam s ňú chlapci v kole vytáčajú, jinši za ňu krávy poklúzajú. Vytočil sa s ňú nazpátek, měla v ruce bílý šátek. »Na, tu máš, synečku, ten hedbávný šátek, co sem ti ho vyšívala v pátek.« Dybych věděl, že je pravda, nešel bych tam, je mňa haňba. Ja, to přeneščasné zelené hedbáví, co mia dycky za děvčátkem vábí.1)

Sušil 0923 | To mňa mrzí můj synečku velice (31%)
To mňa mrzí, můj synečku, velice, že ty chodíš přes polečko k muzice; přes polečko chodíváš a ze mňa se vysmíváš. A já to dobře vím, že mňa zanecháš. Ja, už sem já ty střevičky sedrala, co jsem já od synečka dostala; kúpil mně jich na svátek, já jich nosím na pátek. Jde ta naša láska všecka nazpátek. Dobře jsem já to, synečku, věděla, proto jsem ťa na opravdu nechtěla. A to bylo v pondělí po provodní neděli, a to bylo poslední naše lúčení. Chodívaj si, můj synečku, kde chceš sám, není mně o tebe líto, už ťa znám; chodíš, šidíš velice, nešanuješ děvčice, už se mně to natrápilo dost mého srdce.

Sušil 0960 | U súsedů dceru majú (31%)
U súsedů dceru majú, nic jí dělať nedávajú; a dyž přijde pátek anebo sobota, dcera se ptá, kde bude muzika.

Bartoš 1901 / 1086 | Panenko bela bes červená jako les* (26%)
Panenko, bela bes červená jako les,* debes bela nechodila s chlapcama za oves. To sem já nebela, to bela tá hiná, to bela tá kamarádka, co mě prozradila. Belas kamarádka, ale jož nebodeš, počké jenom kamarádko, šak hambě nehondeš.

Bartoš 1901 / 1084 | Náš král jel na vojno zlámal (24%)
Náš král jel na vojno, zlámal sobě noho; naša královna, rovně pomazaná, déte jí, déte jí koláč s tvarohama. Cib-, cib-, cibulenka, mak-, mak-, makulenka, dež sem malá bévala, na peci sem sedala, drobný rebe jídala. Hop děvče do kolečka, pěkně se šněruješ, debes te se šněruvala, přeci má nebodeš.

Sušil 0658 | Máš děvečko krásu (24%)
Máš, děvečko, krásu, skové jo do času, jak jo pozbodeš, mět jí nebodeš. Jako polní kvítí ve dně v noci svítí, a pak uvadne, do vode spadne. A tak te, děvečko, v růžovým věnečko, také ovadneš, do vode spadneš.

Sušil 0658 | Máš děvečko krásu (24%)
Máš, děvečko, krásu, skové jo do času, jak jo pozbodeš, mět jí nebodeš. Jako polní kvítí ve dně v noci svítí, a pak uvadne, do vode spadne. A tak te, děvečko, v růžovým věnečko, také ovadneš, do vode spadneš.

Bartoš 1901 / 1200 | Měsíček jasně svítí (4%)
Měsíček jasně svítí, radosť za pannou jíti, k hájíčku je cesta dlouhá, má panenka na mne čeká, chce se mnou dnes mluviti. Chce se mnou dnes mluviti, něco mně pověděti, že ti moji kamarádi, něco o mně povídají, že mne chtějí zabiti. Dal sem se cestou jinší, zrovna k mé nejmilejší, sedl sem si mezi kvíti, vidím dva mládence jíti, srdce mne již netěší. Šel sem za ní kousek dál, bych tu lásku vyzkoumal, tu po malé krátké chvíli, má milá se vede s jiným, jsem tu lásku vyzkoumal. Vyzkoumal sem ji prudce, zabolelo mne srdce, dyby chlapce verbovali, pod myslivce a dragóny šel bych a též dal bych se. Dostanu já koníčka, pěkně osedlaného, můj koníček se mnou točí, mé panence tekou z očí, ach, slzy bez přestání. Bílý šátek v ruce má, modré oči utírá, a ten šátek dávám tobě, abys ty si zpomněl na mě, až pak budeš na vojně. Nech ho, milá, nech sobě, až já budu na vojně, bys ty mohla trucovati, a ze mne blázna dělati, nešlo štěstí tobě.