Sušil 1246 | Kady my půjdeme

39 words

Sušil 1246 | Kady my půjdeme (100%)
[: Kady my půjdeme, :] [: dyž povandrujeme? :] Dolů dolinama, sám Pán Kristus s nama.1) Dyž tam dojedeme, co tam jest budeme? Ty šišečky z borů, co padajú dolů. Dyž tam dojedeme, co tam pit budeme? Voděnku z Dunaja, vínečko z kolaja.2)

Galko 1/229 | Keď my cez hory pôjdeme (73%)
Keď my cez hory pôjdeme, čo my tam jesti budeme, čo my tam jesti, moje srdiečko, budeme? (Dobrá kórečka dubová, lepšá než strídka chlebová, lepšá než strídka, moje srdénko, chlebová. Keď ti je lepšá, jedz si sám, a ja sa s tebú rozžehnám, a ja sa s tebú, moje srdénko, rozžehnám. Keď my cez hory pôjdeme, čože tam píjať budeme, čože tam píjať, moje srdénko, budeme? Dobrá vodička z koľaja, lepšá než vínko z pohára, lepšá než vínko, moje srdénko, z pohára. Keď ti je lepšá, pi si sám, a ja sa s tebú rozžehnám, a ja sa s tebú, moje srdénko, rozžehnám. Keď si sa scela žehnati, malas’ mi rúčku nedati, malas’ mi rúčku, moje srdénko, nedati. Ja som ti rúčku dávala, keď mi mamička kázala, keď mi mamička, moje srdénko, kázala.)

Sušil 1663 | Seděla děvečka (21%)
Seděla děvečka, seděla pod hájem, košulenku šila zeleným hedbávem. Pověz mně, ty milá, komu ty ju šiješ? Šohajinku, tobě, až pomaširuješ.1) Pověz ty mně, milý, keró cestó půjdeš? Nepovím ti, milá, nebo plakat budeš. Co by se srovnaly kopce s dolinama! A ty taky, milá, s inšíma chlapcama. Pověz ty mně, milý, keréma horama? Nepovím ti, milá, přišla bys za nama. Co by se srovnaly dvě dolenky spolem, zůstaň tady, milá, taky s Panem Bohem.

Bartoš 1901 / 0340 | Svic měsíčko jasně (20%)
Svic, měsíčko, jasně, nezacházé ješče, [: že je můj Honzíček na daleké cestě. :] Na daleké cestě meze dolinama, [: a to žádné neví, co je meze náma. :] Lásko, lásko, lásko, tak máš dlóho trvat, [: haž bode křivánek na mým hrobě zpívat. :] Meze náma dvóma láska néstáléší, [: a ta má trvati do smrti nédelší. :]

Sušil 1099 | Sviť měsíčku jasně (20%)
Sviť, měsíčku, jasně, nezacházej ješče, ješče je má milá na daleké cestě. Na daleké cestě mezi dolinama, žádný člověk neví, jak je mezi nama. Mezi nama dvóma láska nejstálejší, a ta má trvati do smrti nejdelší.

Bartoš 1901 / 0464b | Uvíznúł forman (20%)
Uvíznúł forman, uvíznúł forman mezi doľinama, ej mezi doľinama. Uvíznuł forman mezi doľinama, svítí mu miłá třema ľaterňama. Nesviť na ně, miłá, třema ľaterňama, svítí ně měsíc a i s hvězdičkama.

Sušil 1057 | Zamrku šohaj (20%)
Zamrku šohaj mezi dolinama, svítí mu děvča dvěma světidlama. Nesviť mně, děvča, dvěma světidlama, šak mně posvítí měsíček s hvězdama.

Bartoš 1901 / 0464a | Uvíznuł synek uvíznuł synek (20%)
Uvíznuł synek, uvíznuł synek mezi doľinama, ja mezi doľinama.

Černík 1908 / 144 | Hora (5%)
Hora, hora, bielý les, [: hdo moju milú . . . vidzel dněs? :] Hdo ju vidzel, něch poví, [: něch mňa hlavenka . . . něbolí. :] Poslali mňa pre vodu, [: já som doněsla . . . jahodu. :] Keď pres ty hory pójdzeme, [: čo my tam píjac . . . budzeme? :] Lepšja ci voda z Dunaja, [: jako vínečko. . . z pohára. :] Keď ci je lepšja, pij si sám, [: a já sa s tebú . . . rozžehnám. :J Keď si sa mala žehnaci, [: mala’s mi ruky . . . nědaci. :] A já bych bola nědala, [: ale mi mamka . . . kázala. :] Keď tebe káže tvoja mác, [: něch ci už idze . . . pomáhac. :] Keď pres ty hory pój džeme, [: co my tam jédac .. . budzeme? :] Lepšja ci šiška borová, [: jako pečénka . . . bravčová. :] Keď ci je lepšja, jedz ju sám, [: a já sa s tebú . . . rozžehnám :] Keď si sa mala žehnaci, [: mala’s mi ruky . . . nědaci :| A já bych bola nědala [: ale mi mamka ... kázala :] Keď tebe káže tvoja mác, [: něch ci už idze ... pomáhac. :] Keď pres ty hory pójdzeme, [: na čem tam liehac . .. budzeme? :] Lepšja ci postel z kamení, [: jako peřinka ... z pápelí. :] Keď ci je lepšja, lež si sám, [: a já sa s tebú .. . rozžehnám. :] Keď si sa mala žehnaci, [: malás mi ruky ... nědaci. :] Á já bych bola nědala, [: ale mi mamka ... kázala. :] Keď tebe káže tvoja mác, [: něch ci už idze ... pomáhac. :]

Sušil 0310 | Seděl jeden vězeň (5%)
[: Seděl jeden vězeň :] sedumdesát neděl, a tak těžko seděl, až tam ošedivěl. Sam sobě rozmlúval, kdo by ho vyjednal, že by mu dceru dal. Svú dceru Barboru, polovicu dvoru. Žádný ho neslyšel, edem to pachole, co poklúzá koně. Pachole nemeškalo, Turkům povídalo: Slyšte, milí páni, co náš vězeň praví: 1) Kdo by ho vyjednal, že by mu dceru dal, dcerušku Barboru, polovicu dvoru. Turci nemeškali, vězňa vyručali. 2) Přišel vězeň domů, sednul si ke stolu, svěsil hlavu dolů. Což je vám, tatíčku? 3) Snad vás hlava bolí, nebo život celý? Mia hlava nebolí, ani život milý; slíbil sem ťa dáti Turku pohanovi. 4) A já bych zaň nešla, radši bych umřela. 5) Na hůru běžala, muziku slyšala. Můj milý tatíčku, pro koho to jedú, střílajú, bubnujú? Pro tebja, Baruško, najmladší dceruško. A Turci přijeli, všecko strojné měli. Koníčky v šarlatě, pacholci ve zlatě, její najmilejší v samém diamantě. 6) Do voza sedala, s otcem sa žehnala. S Bohem, můj tatíčku, už k vám víc nepřijdu, zakél živa budu. 7) Patnást míl ujela, slova nemluvila. Třidcet míl ujela, slovo promluvila: Počkaj, milý kočí, až z voza seskočím, napiju sa vody. 8) Nepij, milá, vody, máš vínko ve vozi. Pivo, vínko dobré, vodička najlepší. Ona seskočila, vínek s hlavy sňala, na vodu pustila. Plyň, ty můj vínečku, až k mému tatíčku, a pověz ty jim tam, že sem sa vydala bystrému Dunaju. Ty drobné rybičky, to moje družičky; ti velcí kaprové, to moji družbové; vrbina, olšina, to moja rodina. Vody dosihala, do Dunaja padla. Turek křičí, plače a sobě naříče. Její bílé vlasy po vodě sa plasí. Její bílé ruce vodú plavú prudce. Její černé oči, písek sa v nich točí. Turek křičí, plače a sobě naříče: Bych ťa byl dovezl k svej milej mateři, nedala by tobě po zemi choditi; byla by ti stlala červené přikrytí. Zvonily by tobě ty turecké zvony. Včil ťa budú žráti ty morské potvory.

Sušil 0052 | Na nedělu raničko (5%)
[: Na nedělu raničko :] [: vychodilo slunečko. :] Na tú horu vysokú, na tú lúku širokú. Na ty lúce nic není, edem kostel kamenný. V tom kostele zvonili, by se ludé schodili. Šla matička s cerami, dvě byly pod věncami. A tá třetí nebyla, z krchova se vrátila. Do zahrady vkročila, tři růžečky utrhla, tři pérenka uvila! Jedno pérko dovíjá, kněz mšu svatú začíná. Druhé pérko dovíjá, kněz hostiu pozdvíhá. Třetí pérko dovíjá, ďábel se k ní dobývá. Pomož Pán Bůh, děvečko, komu viješ pérečko? Daj to Pán Bůh, mládenec, není péro, lež věnec. Dyby přišel mládenec, dala bych mu ten věnec. Dyby přišla osoba, dala bych já jí oba. Daj, děvečko, daj věnec, šak jsu hodný mládenec. Daj, děvečko, daj oba, šak jsu hodná osoba. Daj, děvečko, všecky tři, šak jsem herský jako ty. A já vínka nesmím dat, mohla by mně máti lát.1) Matky se ty nic nebůj, víneček mi přece daruj. Stup, děvečko, na kamen a z kameňa na střemeň. Ze střemeňa na koňa, pojedeme do rája. Tam’s jak živa nebyla, ani tvoja rodina. Vzal Kačenku na rohy a letěl s ňú přes hory. Jak za humny vyjeli, nikde cesty neměli, po samém trní jeli. Po trní a po boří, po ďábelském šáchoří.2) Zdvihni, milá, sukničku, ať se netkneš trávníčku. Zdvihni, milá, kazajku, ať se netkneš turánku. Když přijeli před peklo, zaklepal on na okno. Otevřte, tovaryši, vezu tělo i duši. Chystejte nám stolicu, dajte vína sklenicu, ať se panna napije a s nami tu spočine. Jedni s koňa snímali, druzí vínko chystali.8) Sedni, Kačo, na stolek, vypij vínka s pohárek. Co’s tělo co’s dělalo, že’s do pekla muselo? A to tělo hřešilo, věnečky ve mšu vilo. Ponejprv se napila, hned jí krása změnila, po druhé se napila, modrý plamen pustila. Po třetí se napila, plamenem se chytila.4) Vystavte mě za dveře, nech mě větr prověje. Dy ses chtěla provějat, měla’s na mšu chodívat.5) Proč, zvony, nezvoníte, a snad o mně nevíte? Zvony začaly zvonit: Nechtěla’s na mšu chodit. Dyby’s byla chodila, tož’s v pekle byt neměla. Dajte ju tam na lože, kde jsú břitvy a nože. A jeli tu formani, velmi biči praskali. O, formani, formani, esli ste vy z mej strany z Holomúca, z Opavy? Řekněte tam matce mé, dcerušky má ešče dvě, by je lepši trestala, než mě hřišnú chovala, do peklach se dostala. Do pekla horúcího, Nevyjdu nikdá z něho.6)