Sušil 1663 | Seděla děvečka

75 words

Sušil 1663 | Seděla děvečka (100%)
Seděla děvečka, seděla pod hájem, košulenku šila zeleným hedbávem. Pověz mně, ty milá, komu ty ju šiješ? Šohajinku, tobě, až pomaširuješ.1) Pověz ty mně, milý, keró cestó půjdeš? Nepovím ti, milá, nebo plakat budeš. Co by se srovnaly kopce s dolinama! A ty taky, milá, s inšíma chlapcama. Pověz ty mně, milý, keréma horama? Nepovím ti, milá, přišla bys za nama. Co by se srovnaly dvě dolenky spolem, zůstaň tady, milá, taky s Panem Bohem.

Bartoš 1901 / 1188 | Seděła má miłá pod zeľeným hájem (38%)
Seděła má miłá pod zeľeným hájem, [: šiła košuľenku :] červeným hedbávem. Komu, ty miľunká, košuľenku šíješ? [: To tobě, synečku, :] až pomaširuješ. Neděłaj, miľunká, neděłaj si škody, [: skovaj košuľenku, :] až já přídu z vojny. To já neuděłám, mně by mamka łáła, [: že sem ti košełky :] do vojny nedała. Esľi ťa poraňá, budeš mět na rany, [: esľi ťa zabijú, :] budeš mět do jamy.

Sušil 1662 | Co su to za koně (38%)
Co su to za koně v tej naši dubině? Pase ich ma mila, košulenku šije. Dyž ju vyšivala, žalostně plakala a bilym šatečkem oči utirala. Aj, něplač, ma mila, něutiraj oči, můj vrany koniček pode mnu se toči. Komu ty, ma mila, košulenku šiješ? To tobě, synečku, jak pomaširuješ. Ach, vyšij ju, vyšij zhůru na přiramku, abych pamatoval, že sem měl galanku. Ja ti ju vyšiju zelenym hedbavem, abych tě poznala, dy budeš husarem.

Erben 5/331 | Když jsem já šel od své (18%)
Když jsem já šel od své nejmilejší, svítil měsíc vysoko, acb Bože! svítil měsíc vysoko: podívej se, má zlatá panenko, jak jsem já už daleko, ach Bože! jak jsem já už daleko. Byl jsem od ni čtyry hony polí, ještě za mnou volala, ach Bože! ještě za mnou volala: „Zůstaň tady, můj zlatej holečku! zůstaň s námi do rána, ach Bože! zůstaň s námi do rána.“ Já jsem se jí začal vymlouvati, že mám krmit koníčky, ach Bože! že mám krmit koníčky: ona začla sobě utírati svoje modré očičky, ach Bože! svoje modré očičky. Co pak pláčeš a sobě naříkáš, když mě tady ještě máš? ach Bože! když mě tady ještě máš: teprva plač a sobě naříkej, až mne víc neuhlídáš, ach Bože! až mne víc neuhlídáš.

Erben 2/101 | Za tou naší stodoličkou (17%)
Za tou naší stodoličkou, za tou naší stodolou plakala tam má panenka, plakala tam nade mnou. „Neplač, neplač, nenaříkej, 1) vždyť já přijdu brzičko: časně ráno za svítání, dřív než vyjde sluníčko.“ Když máš přijít zejtra ráno, zůstaň radši hned u mne. potěšíš tak mé srdéčko, potěšíš i sám sebe. 1) Místo následujících dvou sloh zpívá se místem tato jedna: Neplač, neplač, nenaříkej, vždyť já si tě přec vemu: až jen drobet povyrosteš, vemu si tě za ženu.

Erben 4/066 | V dobrém jsme se sešli (17%)
V dobrém jsme se sešli, v dobrém se rozejdem: nežli se rozejdem, ještě se napijem, s pánem Bohem půjdem. S pánem Bohem půjdem, zpomínat si budem: dobře jsme se měli, rádi nás viděli, po druhé zas přijdem. Podruhé zas přijdem, déle tu pobudem: ty lásko bratrská, a ne farizejská, zůstaň s námi, amen. Zůstaň s námi, amen! 1) hlásat nepřestáném, že Bůh náš láska jest, jemuž bud chvála, čest věčně věkův, amen! 1) Zůstaň s námi, amen! zpívat nepřestanem, dokud Pán nebeský v slávě jazyk český zachová nám, amen!

Erben 2/609 | Až ty půjdeš k nám (17%)
Až ty půjdeš k nám, nechodívej sám: vezmi sobě kamaráda, kerýho já vidím ráda – a ty zůstaň tam.

Erben 4/107 | Kam pak pojdeš Jiříku? (17%)
Kam pak pojdeš, Jiříku? „Do hospody, tatíku!“ Máš peníze, Jiříku? „Ani grešli, tatíku!“ Zůstaň doma, Jiříku! „Pojdte taky, tatíku!“

Sušil 1099 | Sviť měsíčku jasně (15%)
Sviť, měsíčku, jasně, nezacházej ješče, ješče je má milá na daleké cestě. Na daleké cestě mezi dolinama, žádný člověk neví, jak je mezi nama. Mezi nama dvóma láska nejstálejší, a ta má trvati do smrti nejdelší.

Bartoš 1901 / 0340 | Svic měsíčko jasně (15%)
Svic, měsíčko, jasně, nezacházé ješče, [: že je můj Honzíček na daleké cestě. :] Na daleké cestě meze dolinama, [: a to žádné neví, co je meze náma. :] Lásko, lásko, lásko, tak máš dlóho trvat, [: haž bode křivánek na mým hrobě zpívat. :] Meze náma dvóma láska néstáléší, [: a ta má trvati do smrti nédelší. :]

Sušil 1057 | Zamrku šohaj (15%)
Zamrku šohaj mezi dolinama, svítí mu děvča dvěma světidlama. Nesviť mně, děvča, dvěma světidlama, šak mně posvítí měsíček s hvězdama.