Sušil 1395 | Za padesát rýnských mladé volčata

23 words

Sušil 1395 | Za padesát rýnských mladé volčata (100%)
Za padesát rýnských mladé volčata, [: kyž jsem se neženil, :] milé děvčata. Neošidil jsem se jako na ženě, volky možu prodat, ale ženu ne.

Sušil 0829 | Seděl jeden vězeň (49%)
Seděl jeden vězeň stopadesát neděl, a tak dlúho seděl, celý ošedivěl. V jeho šedej hlavě myši hnízda majú a v jeho životě žaby řehotajú. První ráz zaplakal, cedulenku napsal, cedulenku napsal, k otcovi ju poslal. Můj tatičku starý, vyplať mia z vězení, z vězení těžkého, zámku tureckého. Pověz mi, synečku, co od tebja ptajú? Sto rynských stříbrných, ješče tolej drobných. Synáčku můj milý, než to od tebja dám, než to od tebja dám, radši ťa tam nechám. Druhý ráz zaplakal, cedulenku napsal, cedulenku napsal, za mamičkú poslal: Mamičko má milá, pomož mně z vězenja, z vězenja tuhého, zámku tureckého. Synáčku můj milý, co od tebja ptajú? Sto rynských stříbrných, ešče tolej drobných. Synáčku můj milý, než to od tebja dám, než to od tebja dám, radši ťa tam nechám. Třetí ráz zaplakal, třetí psaní napsal, třetí psaní napsal, za bratřičkem poslal. Bratřičku můj mily, pomož mně z vězenja, z vězenja tuhého, zámku tureckého. Bratřičku můj milý, co od tebja ptajú? Sto rynských střibrných, ešče tolej drobných. Bratříčku můj milý, než to od tebja dám, než to od tebja dám, radši ťa tam nechám. Štvrtý ráz zaplakal, cedulenku napsal, cedulenku napsal, k sestřičce ju poslal. Sestřičko má milá, pomož mně z vězenja, z vězenja těžkého, zámku tureckého. Bratříčku můj milý, co od tebja ptajú? Sto rynských stříbrných, ešče tolej drobných. Bratříčku můj milý, než to od tebja dám, než to od tebja dám, radši ťa tam nechám. Páty ráz zaplakal, cedulenku napsal, cedulenku napsal, ku svej milej poslal. Vyplať mia, má milá, vyplať mia z vězenja, z vězenja těžkého, zámku tureckého.1) Milá nemeškala, šňůru kupovala, milému podala. Spusť sa, milý, důle po hedbavné šňůře.2) Šestý ráz zaplakal, svej milej děkoval. Lepší jedna milá než celá rodina.

Erben 3/204 | Za padesát zlatejch (47%)
Za padesát zlatejch maly volčata –ta –ta, maly volčata: co jsem se vošidil, že jsem se voženil, mily děvčata –ta –ta, mily děvčata! Ani tak na volkách, jako na ženě –ně –ně, jako na ženě; voly můžu prodat, a peníze prohrát, ale ženu ne, ne, ne, ale ženu ne. Voly můžu prodat za sto tolarů –rů –rů, za sto tolarů: ale s ženou běda, za tu žádnej nedá deset krejcarů –rů –rů, deset krejcarů. Zadělává buchty studenou vodou –dou –dou, studenou vodou; přes koleno váli, ještě mi je chválí, že dobry budou –dou –dou, že dobry budou!

Bartoš 1901 / 0935a | Neošidił sem sa já (27%)
Neošidił sem sa já jako na ženě, vołky možu prodat, koně zahandľovat, ženu nemože.

Sušil 1992 | Málo pšenic málo žit (25%)
Málo pšenic, málo žit, musíme se neženit; málo sypú ječmeny, musíme byť bez ženy.1) Málo sypú zemňáky, musíme na Hanáky: málo sena i trávy, musíme prodať krávy.

Sušil 0976 | Valaši Valaši (17%)
Valaši, Valaši, kde ste ovce pásli? Ztratila sem vínek, který ste ho našli? My sme ho nenašli, ale sme viděli, červené pantličky po vodě plynuly.1) Valaši, Valaši, na lodě sedajte, můj zelený vínek po vodě hledajte. Dybych si najala dvacet párů koní, můj vínek zelený žáden nedohoní. Dybych si zapřáhla sto padesát vozů, můj zelený vínek žádný nedovezú. Neplač, milá, neplač o vínek zelený, já ti kúpím vínek pěkný pozlacený. Jak můžeš přirovnat zlatý k zelenému? Jak by tě přirovnal k synku poctivému.

Sušil 2273 | Chodí králka chodí král (17%)
[: Chodí králka, chodí král, nemá koní ani kráv. :] Zhořela mu fára blízko pivovára. Nechcó mu jí stavěti, musí na ňu žebrati. Má matičko z lóky, déte misu móky. Pár vajiček vod slepiček, žičko másla vod kraviček. Déte jí na užičku másla, aby se jí ta huběnka spásla. Déte jí, déte na zlatý střevíce, ať se ona prochází z jizby do sednice. Déte jí, déte na stříbrný pásek, ať je na něm sto padesát krásek.1) Bude-li více, hezkého mládence, třebas toho, co leží v kolébce. Králka se nám roznemohla, nemůže dělati, a my smutny zarmóceny musíme žebrati.

Sušil 2324 | Adesiaš dal Vavřince vzici (16%)
[: Adesiaš1) dal Vavřince vzici, :] dal na něho velky oheň klasci. Palili ho beze vši milosci, bylo vidac jeho svate kosci. Obrać, mistře, na tu druhu stranu, až ma cisař hotovu pečeňu. Jak obracil, na kroček odkročil, uciral si bilum šátkum oči. Vidzim, mistře, že si litoscivy, budzě ci sam Pan Bůh miloscivy. Budzěš s nami dněs večeřu jesci a na věky s nami přebyvaci. Bo do nebe je cesta uzučka jak do šatnej jahelečky uška. A do pekla je široka brana, na padesat vozův murovana. Kdo ňum půjdzě, zbavěny něbudzě, na svoje rodiče běda volac budzě. Běda, běda, co scě učinili, nic dobreho nas něvyučali. A v tym pekle hrubě velky plamen, uchovej nas, paně Kriste, amen.

Sušil 2035 | Buďte panny veselý (16%)
Buďte panny veselý, mládenci só lacení. [: Pětadvacet za půl jabka :] a padesát za celý.

Erben 2/356 | Ach kýž jsem za vodou (5%)
Ach, kýž jsem za vodou, za vodou studenou! dala bych si ulejt, dala bych si ulejt roubu, to stříbrnou. Zatroubila bych, zaplakala bych, na svého milého, na neupřímného, zavolala bych. „Ach, dcero má milá! co pak jsi myslila, že jsi pro jednoho hocha falešného tak se zarmoutila?“ Ach! té mojí lásky neuhasí ve mně ani ten deštíček, ani ten deštíček, co se přes les žene. Co se přes les žene, přes zelené pole, tam kde vorávalo, když za mnou chodilo, potěšení moje. Já byla upřímná, ty jsi byl falešný: Bůh ti štěstí nedá, Bůh ti štěstí nedá v tom jiném manželství. Bůh ti štěstí nedá na tom tvém statečku: že jsi mne oklamal, že jsi mne oklamal chudobnou děvečku! – Ty hvězdičko tmavá! kdybys slzy znalá, a měla srdíčko, má zlatá hvězdičko, jiskry bys plakala! Plakala bys se mnou, plakala noc celou, že pro věno zlaté nevěsty bohaté s milým mne rozvedou.

Galko 1/012 | Cez zelenú lúčku voda tečie (5%)
Cez zelenú lúčku voda tečie, čo mi moja žena doma rečie? Čože by mi riekla, korheľovi, že som ja jej prepil štyri voly. Štyri voly, štyri, a dva kone, a to všetko na truc mojej žene; štyri voly, štyri, a dva žrebce, priam by jej to bolo na dva čepce. Cez zelenú lúčku voda tečie, čože mi môj otec doma rečie? Čože by mi riekol, korheľovi, keď som ja mu prepil kone, voly. Povie mi, že ma dá do Trnavy, azda sa syn jeho tam napraví; nenapraví sa on len v Záturčí, keď ho hlad a žížeň dobre zmučí.