Bartoš 1901 / 0935a | Neošidił sem sa já

14 words

Bartoš 1901 / 0935a | Neošidił sem sa já (100%)
Neošidił sem sa já jako na ženě, vołky možu prodat, koně zahandľovat, ženu nemože.

Sušil 1395 | Za padesát rýnských mladé volčata (62%)
Za padesát rýnských mladé volčata, [: kyž jsem se neženil, :] milé děvčata. Neošidil jsem se jako na ženě, volky možu prodat, ale ženu ne.

Erben 3/204 | Za padesát zlatejch (61%)
Za padesát zlatejch maly volčata –ta –ta, maly volčata: co jsem se vošidil, že jsem se voženil, mily děvčata –ta –ta, mily děvčata! Ani tak na volkách, jako na ženě –ně –ně, jako na ženě; voly můžu prodat, a peníze prohrát, ale ženu ne, ne, ne, ale ženu ne. Voly můžu prodat za sto tolarů –rů –rů, za sto tolarů: ale s ženou běda, za tu žádnej nedá deset krejcarů –rů –rů, deset krejcarů. Zadělává buchty studenou vodou –dou –dou, studenou vodou; přes koleno váli, ještě mi je chválí, že dobry budou –dou –dou, že dobry budou!

Sušil 1992 | Málo pšenic málo žit (56%)
Málo pšenic, málo žit, musíme se neženit; málo sypú ječmeny, musíme byť bez ženy.1) Málo sypú zemňáky, musíme na Hanáky: málo sena i trávy, musíme prodať krávy.

Bartoš 1901 / 0935b | Za dve sta toľarů (44%)
[: Za dve sta toľarů małé vołčata, :] už som sa joženił, hľavěnku zalomił, švarné děvčata. [: Na ničem sa nejošidí, jako na ženě: :] vołky može predac, koně zahandľovac, jaľe ženy ně.

Bartoš 1901 / 0955b | Moja žena (38%)
Moja žena, ona je złá, propiła mi vołky, se dvóma pachołky, a i koňa. A já jí zas, uděłáł špás, propił sem jí rubáč, motovidło, kopáč, tu za to máš.

Bartoš 1901 / 0955a | Tá moja žena (38%)
Tá moja žena rozumu nemá, propiła mně vołky s cuzími pachołky, a já jí koňa.

Bartoš 1901 / 0968 | Ja vołky vołky (37%)
Ja vołky vołky, mé sivé vołky, vołky połověnky! Jak dojedeme na tú doľinu, na doľinku rovnú. Tam vás napójím, tam vás nakŕmím jateľinkú drobnú.

Bartoš 1901 / 0036a | Ej Lanžhotčané (37%)
Ej Lanžhotčané v tenkých košełkách zajaľi vołky na panských łúkach a ja hoja! Vołky zajaľi, Janka zabiľi, a na to místo kříž postaviľi, a ja hoja!

Sušil 1882 | Dobře mi je dobře mi je (6%)
Dobře mi je, dobře mi je bez žene, možu se pić od něděle do střede, a jak už přijdzě ta prvša středa, ženička křiči, běda, proběda, podz domů, můj mužičku, už si se napiul trošičku, a ja ci dycky zpivom taku pěsničku. Něch mne tež tu, ma ženičko, ze dva dni, budzě po tem ze mne člověk šikovny. A jak už přepiul penize všecky, mo ženičko, přiněs chleba za česky. Podz domů, můj mužičku, už si se napiul trošičku. A což jo mom dzělaci s taku ženičku.

Sušil 0281 | Oženiu sa Jura (6%)
[: Oženiu sa Jura, :] Jura za horama. Ej, vzau si on Anku, ze dvora zemanku. Keď byuo po roce, praviu Jura Ance: Pojedu za hory, k otcovi, k materi; mosíš doma býti, koničky krmiti. Já doma nebudu, já s tebú pojedu. Jura koně seduá, Anka obrus hledá. Už Juriček jede, Anka za ním ide. Jak dojeu pod hory, pod jabor zelený, Aničce huavu sťau, pod jabor zakopau. Jak dojeu k otcovi, všecí ho vítali. Vítaj k nám, Juričku, kdes nechau Aničku? Nechau jsem ju doma, mosí krmit koňa. Sem ti jí nedaua, aby doma byua, než sem ti ju daua, aby k nám chodiua. Otec ti jí posuau štyry koně vrané, dva voze kované. Máti jí posuaua štyry krávy stelné, ceué šaty pěkné. Sestra jí posuaua štyry krávy dojné, ceué šaty nové. A bratr jí posuau štyry vouy párné, dva puuhy kované. Tu máš ty, Juričku, pozdravuj Aničku. Už Juriček jede, velký statek žene. Jak dojeu pod hory, pod jabor zelený; sobě tu zpomínau, na Aničku vouau: Staň, Aničko, hore, staň, srdečko moje, ženu statky tvoje. Keď ženeš, užívaj, mně smutnej pokoj daj. Dívali sa páni z tej hodonskej brány co deuá Juřiček pod šibenicami. Co by děuau? Visí, nebožátko mosí. Zmokla mu košelka od krvavěj rosy. Požčaj mně, má miuá, šátka hedbávného, až sa já obetřu z potu krvavého. Požčaj mně, má miuá, bíuého ručníčka, až si já obetřu své červené líčka.