Bartoš 1901 / 0955a | Tá moja žena

15 words

Bartoš 1901 / 0955a | Tá moja žena (100%)
Tá moja žena rozumu nemá, propiła mně vołky s cuzími pachołky, a já jí koňa.

Bartoš 1901 / 0955b | Moja žena (89%)
Moja žena, ona je złá, propiła mi vołky, se dvóma pachołky, a i koňa. A já jí zas, uděłáł špás, propił sem jí rubáč, motovidło, kopáč, tu za to máš.

Bartoš 1901 / 0935a | Neošidił sem sa já (13%)
Neošidił sem sa já jako na ženě, vołky možu prodat, koně zahandľovat, ženu nemože.

Bartoš 1901 / 0935b | Za dve sta toľarů (13%)
[: Za dve sta toľarů małé vołčata, :] už som sa joženił, hľavěnku zalomił, švarné děvčata. [: Na ničem sa nejošidí, jako na ženě: :] vołky može predac, koně zahandľovac, jaľe ženy ně.

Bartoš 1901 / 0036a | Ej Lanžhotčané (13%)
Ej Lanžhotčané v tenkých košełkách zajaľi vołky na panských łúkach a ja hoja! Vołky zajaľi, Janka zabiľi, a na to místo kříž postaviľi, a ja hoja!

Bartoš 1901 / 0968 | Ja vołky vołky (13%)
Ja vołky vołky, mé sivé vołky, vołky połověnky! Jak dojedeme na tú doľinu, na doľinku rovnú. Tam vás napójím, tam vás nakŕmím jateľinkú drobnú.

Erben 4/056 | Těžko trpět žízeň (11%)
Těžko trpět žízeň,. bratří rozmilí! pivíčko dobry je, svlažuje žíly, jak je máme, tu zpíváme: Nepudeme domů až ráno, až bude ustláno; nepudeme domů až ráno, až bude den. Mázíček za mázem líbezně chutná, každej se napije, je jako putna, sklenci zdvihá, pěkně zpívá: Nepudeme domů atd. Ženuška přiběhne: „Muži, pojď domů!“ Šenkýř ji uvítá, vede ji k stolu: „Pije jen máz pan manžel váš!“ Nepudeme domů atd. Žena počne zpívat píseň bez noty: „Propiješ naposled kabát, kalhoty! prach nic nedbáš, jenom zpíváš: Nepudeme domů atd. Pivíčko pěkně se pění v sklenici; každej má rozumu plnou čepici: sláva sládku, též i mládku! Nepudeme domů atd.

Erben 3/061 | Koupala se má panenka (11%)
Koupala se má panenka v vodě studený, přijel je k ní mládeneček[46] na vraném koni. A co děláš, má panenko, v vodě studený? „Čepce šiju, věnce viju[47] z růže červený.“ Komu pak dáš, má panenko, věnce zeleny? „Jeden tobě, druhý sobě, třetí družbovi.“ Proč jsi mi ho dřív nedála, když jsem chodil k vám? „Když jsem rozumu neměla, který nynčko mám.“ Zadrž ty mi, má panenko, koně vranýho, a já sobě půjdu nažit 3) ovsa zralýho. „Jak živa jsem nedržela koně vranýho: radši půjdu sama nažit – ovsa zralýho!“ 3) až mu nažnu, mé srdéčko, ovsa zralýho. Co jsem živa, můj nejmilejší! koně se bojím: tobě ho předce, mé srdéčko, směle podržím!

Sušil 2052 | Nebudu synečku (11%)
Nebudu, synečku, nebudu tvá žena, až se v naší peci dřevo rozzelená. Doradil se synek rozumu chytrého, donesl do pece dřeva zeleného. Nebudu, synečku, nebudu tvá žena, až na naší věži kohútek zazpívá. Doradil se synek rozumu chytrého, donesl na věžu kohútka živého. Už budu, synečku, už budu tvá žena, a už ten kohútek na tej věži zpívá.

Sušil 0341 | Osiřelo dítě (11%)
Osiřelo dítě o půl druhém létě. Přišlo do rozumu, ptalo se na mamu. Tvá matka umřela, dnes rok pohřeb měla. Můj zlatý tatíčku, ukažte stežčičku. Jdi tam tó stežčičkó, svítí tam slunýčko matce na srdéčko. Děvče hned běželo, matce na hrob padlo. Má matičko, vstaňte, chlebička mně dejte. Běž, dceruško, domů, máš tam jinó mamu. Což je po té mamě, dyž ona mně bije. Dyž mně chleba dává, zlým mě odevzdává. Má mamičko, vstaňte, hlavičku mně češte. Běž, ty dítě, domů, máš tam jinó mamu a t. d.

Sušil 0659 | Měla sem synečka (11%)
Měla sem synečka jako jiskerečka, udeřila střela do jeho srdečka. Uder, střelo, uder, enom ho nezabí! Po čem by hledaly moje očka černy? Galán jsi ty, galán, ale na hodinu, jak by mé srdečko nemělo rozumu. Ale mé srdečko dobrý rozum mělo, že se ledakomu ošidit nedalo. Hořelo srdečko, hořelo plamenem, a dyž dohořelo, zostalo kamenem.