Smutný 22/021 | Hájíčku zelený kdo ťa rozveselí

5 words

Smutný 22/021 | Hájíčku zelený kdo ťa rozveselí (100%)
Hájíčku zelený, kdo ťa rozveselí

Galko 1/312 | Hájiček zelený, kto ťa rozveselí (99%)
Hájiček zelený, kto ťa rozveselí, ej, keď už z tvojich húštin, ej, vtáčky odleteli? Hájiček zelený, kto ťa rozveselí, ej, keď už šuhajove, ej, gajdy onemeli? Hájiček zelený, kto ťa rozveselí, keď dievky ochripeli, ej, čo ti spievavali?

Sušil 0920 | Těžko tomu kameňu (98%)
Těžko tomu kameňu, co pod vodú plyne, ešče je tomu těžej, kdo koho miluje. Já su sama taková, co sem milovala, Pan Bůh dal, Pán Bůh vzal,1) ostala sem sama. Ostala sem samotná jak v poli hrdlička, ešče si já zavolám k svej vůli synečka.2) Poď, synečku, poď ty sem, podle mňa si sedni, až sa moje srdenko s tvojím rozveselí.3)

Erben 3/179 | Není lepší jako mladá žena (98%)
Není lepší jako mladá žena, neb ona se rozveselí sama: ráno dá hubičku a v poledne dvě, na večer si sama ke mně sedne.

Erben 7/017 | Byla lučina široká (2%)
Byla lučina široká, 1) na ní travička vysoká. „Půjdem tam na ni, sestřičko! nažnem travičky raníčko.“ Díval se na ně z okna král, na své pachole zavolal: „Vstávej, pachole! stroj koně, pojedem na hon do pole. Budem honiti srnčata, dvacitiletá děvčata.“ A když na louku přijeli, vrané koníčky zdrželi: „Kdo vám tu trávu kázal žit? jedna musíte s námi jít!“ „Kázal nám otec a máti trávy zelené nažati.“ Jedna ji žala, vázala, druhá žalostně plakala: „Ach, pro ten kousek trávníčku mám já opustit mamičku! Ach, pro ten kousek ostřice mám já opustit rodiče! Ach, pro ten kousek jetele mám já opustit přátele! Ach, pro ten jetelový květ mám já opustit celý svět!“ 1) Vím já lučinu širokou, na ni travičku vysokou. Vstaňte raníčko, sestřičky, nažnem zelené travičky atd. Šla Liduška na travičku do zeleného háječku. Díval se za ní z okna pán, na kočího si zavolal: „Stroj, kočí, stroj koně vrany, pojedem v hájek zelený!“ A když do hájku přijeli, zelenou louku viděli. Viděli na ní zvířátko, dvacítileté děvčátko. „Kde’s té smělosti nabrala, abys mi na louce žala?“ „Dovolil mi sem váš šafář, vašeho dvoru hospodář.“ „Šafářovo tu nic není, ty musíš býti mou paní!“ „Rozvij se v kvítí metlice, že nejsem panenkou více. A ten bílý jetelíček, že mám na hlavě čepeček. To čepeček damaškový, porty na něm pozlaceny.“

Sušil 0554 | Ja chodiua chodiua (2%)
Ja, chodiua, chodiua [: po zelenej úce; :] nosiua, nosiua fialenku v ruce. Fialenko modrá, nerozkvétaj zrána! Mám na vojně gauána, komu bych ťa daua? Chodiua po hájku, zbíraua fialku: O, jak je mně teskno, po tobě, šohajku! Chodiua po skalce, sbíraua uaskavce: Nemožu zapomnět na kunovské chuapce!

Sušil 0563 | Je cestička ušlapaná pod našém oknem (2%)
Je cestička ušlapaná pod našém oknem, kdo ju šlapal, než můj milé, dyž mě volal ven; vyvolal mě na rozcestí: Dé ti, milá, Bože, ščestí, hledé si s Bohem. Copak seš te, můj šohaju, v celém světě sám, že já pro tě mé srdenko zarmócený mám? Šak je ješče chlapců dosti, jako na stromečku lestí, co chcó chodit k nám. Dež’s te chodil, můj šohaju, přes zelený háj, jenom ty se na to zpomeň, žes k nám chodíval; chodívals k nám ve dne v noci, šidívals mý černý voči, včiľs mě voklamal. Ach, můj Bože némiléší, co mě mrzí svět, že nemužo, můj šuhajo, na tě zapomnět. Zapomeno, ale těžko, zpomeno se na to všecko, plakala bych hned.

Galko 1/255 | Pod hájičkom, pod zeleným (2%)
Pod hájičkom, pod zeleným [: ej, orie dievča s volkom jedným. :] Ešte brázdu nezorala, [: ej, mati na ňu zavolala: :] Ančúš, Ančúš, poďže domu, [: ej, vydávam ťa, neviem komu. :] Vydávam ťa Janíkovi, [: ej, najväčšiemu zbojníkovi. :] V noci príde, v noci tajde, |: ej, nič dobrého nedonesie. :] Len košielku vyparenú [: ej, a šabličku skrvavenú. :] Bielu plachtu potrhala, [: ej, kým šabličku utierala. :] Už v Liptove vyzváňajú, [: ej, už Janíka opatrujú. :] Už v Liptove odzvonili, [: ej, už Janíka ulapili. :] Už ho vedú cez Košice, [: ej, plačú za ním tri dievčice. :] Jedna plače, druhá kvíli, [: ej, tretia sa mu lapá šiji. :] Janík, Janík, srdce moje, [: ej, čo tu vidíš, všetko tvoje. :] Vidím, vidím zoreničku, [: ej, prenešťastnú šibeničku. :] Kebych ja bol o tom vedel, [: ej, že ja na nej viseť budem, :] bol bych ju dal vymaľovať, [: ej, striebrom, zlatom povykladať. :] Po spodku len toliarami, [: ej, a po vrchu dukátami. :] Na prosredku mramor, skalu, [: ej, kde položím moju hlavu. :]

Sušil 0684 | Na košatej jedli (2%)
Na košatej jedli dva holubi seďá; ludé jim záviďá, že sa rádi viďá. Ludé, milí ludé, nezáviďte toho! Jaká to pěkná věc, kdo miluje koho! Milovali sme sa jak holubů pára, a kdo nás rozvedel, nech ho Pán Bůh skárá. Byla láska, byla mezi nama dvúma, jaká už nebude mezi tisícama. Chodila, chodila po zeleném háju, kapaly jí suzy od velkého žalu.

Černík 1908 / 307 | Pomož Bože 307 (2%)
Pomož, Bože, prežac, budzeme tam ležač; ležac jako ležac, ale hdo budze žac? Pojme domů račí, velice sa mračí, spadně na nás rosa pri švarném dzievčaci. Pojme, zazpievajme, pole rozveselme; pole je polovo, dzievča šohajovo. Hdo frištuky zaspal, bodaj hoře něstal; my sme nězaspali, my sme hore stali. Už sme sa dožali hájku zeleného, ešče sa dožněme chládku studzeného. Naša paní mladá jako to jabúčko, ona sa prechodzí po zemi lahúčko. Naša paní mladá večere nám hladá, poščává si hrncóv, že má mnoho žencóv.

Bartoš 1901 / 0092 | Pásla milá pásla páva (2%)
Pásla milá, pásla páva blízko zeleného hája; [: přišli dva mládenci spolo, zajali páva do dvoro. :] To máš, milá, tři dokáte, dva stříbrný, jeden zlaté; [: to máš, vem je milá k sobě, zétra večír přindo k tobě. :] Chceš-li te k nám, synko, chodit, mosíš hned z večera nejít, [: mosíš dobré pozor dávat, kramflíčkama neklepávat. :] Naša stará panímáma sama dveři zavírává, [: vona dobré pozor dává, kdo k nám v noce chodívává. :]