Smutný 44/021 | Keby sem já vedeu že má

8 words

Smutný 44/021 | Keby sem já vedeu že má (100%)
Keby sem já vedeu, že má pička hrebeň

Erben 3/202 | To je žena má (99%)
To je žena má:[57] v kapse mejdlo má, v polici má hřeben, aby každej věděl, že se česává. Špatnou ženu mít,[58] ještě od ní bit: dám vykopat jámu čtyryceti sáhů, dám ji tam hodit.

Sušil 1499 | Jak živi budeme (99%)
Jak živi budeme, dyž nenasejeme tvrdého obroku, nebude nám, na mú věru, do skoku.1) Pohanka chybila, réž se nezrodila, po mále zemáků, přibude nám ve Březnici žebráků.2) Já když idu polem, ohledám sa kolem, zhlédnu-li obrajty, a on už byl, na mú kušu, za paty. Já sem celý ztvrdnul, jak mi obrajt strhnul tu háru ze zádů, dalo mi to, na mú kušu, do hábů. Obrajt také ztvrdnul, kamarád mu vtrhnul po zádoch kyjákem, zdrhali sme dolů grúněm s tabákem.

Sušil 1335 | Za horama za tém černém lesem (2%)
Za horama, za tém černém lesem, nevěděla má maměnka, kde sem. Kdyby o mně maměnka věděla, veřím silně, že by pro mně jela. A jela by šesti plesnivéma, pro synečka taky takovéma. Dobró noc vám, vážanščí mládenci, co ste beli moji tanečníci. Dobró noc vám, vážanšký panenke, co ste byle moje kamarádke. Dobró noc vám, maměnčine kráv, co sem já vám nosívala tráve. Votvíréte, rodičové, vrata, vezeme vám plnó fůro zlata.

Sušil 0571 | Ješče sem s mó miló v (2%)
Ješče sem s mó miló v nedělu stál, jejího neščestí se nenadál, na pondělek v noci padla do nemoci; Pámbůh ví, bude-li jí více pomoci. Pověz mně, má milá, co tě bolí? A já tobě pošlu pro doktory. Bolí mě to srdce strápené velice, pro mý potěšení, že ho možná néní. Dyby tě, má milá, Bůh povolal, pěkné pohřeb bych ti udělat dal, dal bych tobě tróbit, na vše zvony zvonit a třema knězama k hrobu doprovodit.

Sušil 0848 | Studýnka róbená (2%)
Studýnka róbená mezi vinohrady; pověz mně, ma milá, čí užíváš rady? Čí bych užívala než svého milého? A to ví sám Pan Bůh, budu-li já jeho. Dybych já věděla, čí nevěsta budu, ušlapala bych si cestu k tomu domu. Cestu k tomu domu, aby byla hladká, aby mě vítala jeho paní matka. A ona mně přešla, přešla přes tó cestu, ani mně neřekla: Vítám tě, nevěsto! Dyž mě nepřivítá, já jí neděkuju, o jejího syna prosit se nebudu. Včera mně zkázala ochozká rychtářka, že mně syna nedá, že mně radš vypráská. Já sem jí zkázala, takovó otázku: Uvaž si ho, babo, doma na provázku.1) Doma na provázku, na hedbávné šátek, aby nepodváděl chudobnéch děvčátek.2) Chudobná panenka mnoho zlého zkusí, ledajaké šelmy poslóchati musí.

Sušil 0961 | V Čeložnicích tam je děvče (2%)
V Čeložnicích, tam je děvče, nedělalo ten rok ešče, a dyž přijde pátek alebo sobota, ja, už se ptá, bude-li muzika. U súsedů dceru majú, nic jí dělať nedávajú; a dyž přijde pátek anebo sobota, dcera se ptá, kde bude muzika. A v nedělu odpoledňa už je dcerka vystrojená. Už sa tam s ňú chlapci v kole vytáčajú, jinši za ňu krávy poklúzajú. Vytočil sa s ňú nazpátek, měla v ruce bílý šátek. »Na, tu máš, synečku, ten hedbávný šátek, co sem ti ho vyšívala v pátek.« Dybych věděl, že je pravda, nešel bych tam, je mňa haňba. Ja, to přeneščasné zelené hedbáví, co mia dycky za děvčátkem vábí.1)

Sušil 1702 | Před našim domem stoji kůň vrany (2%)
Před našim domem stoji kůň vrany, [: stroji se šohajek do vojny na nim. :] Stroji se, stroji, ba i pojedě, prošvarnu dzěvuchu sebum něvezme. Dy mě něvezmeš, plakać něbudu, jak sem prv dzělala, zas dzělać budu. Vylez, dzěvucho, na vysoky prah, podaj mi ručičku na ostatni raz. Na prah vylezla, ruku podala, sve žulte vlasy z hlavy trhala. Vyjel za humny, šátečkem točil, navrać mi, ma mila, co sem ci kupil. Dy sem ci kupil, to si nědbala, dy sem ci někupil, to si plakala. A jedź juž ty, jedź, něvolaj vice, bo si mi někupil enom střevice. O, dzěvče, dzěvče, dzěvče ze dvora, dalas mi šatečku, něbyla tvoja. Dybych byl vedzěl, že něni tvoja, byl by ju pořezal, podstlal pod koňa.

Bartoš 1901 / 0232 | Ho Staříků majó synka (2%)
Ho Staříků majó synka, nechce mně jé dat maměnka, [: to je, Bože, syneček, červené jak hřebíček. :] Ha dež von de po dědině, každé na ňé vokazuje, [: jak mo svěčijó šate; viděla sem jé take. :] Včerá sem jé zas viděla, dež sem do Brna běžela, [: von bel synek v halině, nevěděl, že potká mně. :] Debe věděl, že potká mně, nebel be chodil v halině, [: kamizolku bel be vzal, halino duma nechal. :]

Bartoš 1901 / 1109 | Dybych já věděł (2%)
Dybych já věděł, kedy já umru, dał bych si děłat ze złata truhłu, ze złata. A na téj truhľe zeľený věnec, aby vědeľi že sem młádenec, duša má. A na téj truhľe stříbrné věko, aby to było všem pannám ľúto, hoja ja.

Bartoš 1901 / 1273 | Páni muzikanti (2%)
Páni muzikanti, vemte inštrmenty dobrý pozor na mňa dajte, vy sedľáci počúvajte co děłajú ženky! Ona ženka mnohá, dyž muž néni doma, on jí nechá hospodářství, ona krade až to praščí, a peníze sková. Ženka dojí v chľévě a žida má v izbě, príďa z venku přivítá ho, a hned sa ptá: co nového, a co má pěkného. A on jí zas praví: mám tu nové módy, jakživa ste neviděła, na jarmaku neuzřeła takové kartúny. Céra iďa z chléva, na žida sa dívá, vołá: mamo co děłáte, o złatý sa nehádajte, tata nejsú doma. Ľež tatu spatříme, šecko si kúpíme; bude pátek, budeme vít, možeme něco ukľudit a židovi dáme. Sedľák v pátek věje, žena k němu príde: běž ty mužu poobědvat, mý budem s cérú osívat, máš tam oběd v trúbě. A jak osívały, do měchů dávały; pachołek sa díru dívał, aby na ně nepovídał, že mu také dají. Dybych sedľákem był, vím co bych učinił; rekł bych: do ľesa jedu, vratił bych sa zasé domu, na všecko bych trefił. Príde kontribuce, sedľák zpíná ruce: co si, ubohý, poradit, kam sa já mám včiľ obrátit, prázná je truhľice. Až žena umírá, teprú si zpomíná: co sem, hříšná, děłávała, že sem muža okrádała, včiľ ně bude běda. *