Erben 2/543 | Co si počnem Matěji!

21 words

Erben 2/543 | Co si počnem Matěji! (100%)
Co si počnem, Matěji! Matěji! když nás holky nechtějí? nechtějí? „Nechrne my je, Martine! Martine! však jsou to jen brakyně, brakyně!“

Černík 1908 / 107 | Nad Hrozenkom (48%)
Nad Hrozenkom tri hvezdičky jasné, u súsedú majú dzievča krásné; keď ho vidzím, počněm sa radovac, chudobný som, něsmím ho milovac. Chudobný som, nesmím milovaci. zbraňuje mi aj otec aj máci; od bolesci rosce zelinečka, od lúbosci je švarná dzievečka.

Sušil 2194 | Milý svatý Matěji (32%)
Milý svatý Matěji, máme v tobě náději, abys nám dal kadlátke do té našé zahrádke.

Erben 2/718 | A já mám naději (32%)
A já mám naději k našemu Matěji, a já mám naději k Matějovi: naděje utekla s Matějem do pekla, naděje utekla s Matějem pryč!

Sušil 2171 | Sel Petr proso i pšenicu (19%)
Sel Petr proso i pšenicu, vyvoral tam křepelicu. aneb Žal Petr proso, rýž, pšeničku, našli sme tam křepeličku. Křepeličku máme, křepela nemáme. Málo (aneb moc je) nás, běž ty, Martine, mezi nás. *) Sil Petr proso i pšeničku, našli sme my tam křepeličku, křepeličku máme, křepela nemáme, kerak my se vdáme, dyž kněza nemáme. [: Málo nás, :] poď, Aničko, mezi nás.

Sušil 0543 | Chodí Martin po dědině puača (19%)
Chodí Martin po dědině puača, umřeua mu [: Kateřinka, Kača. :] Ja, nepuač ty, Martine, Martinku, možeš si vzít našu Ulianku. Ja, co je mně po tej Uliance, pobiją ju, uteče k maměnce. Lepší byua moja nebožčička, sčebotaua jako uaštovička.

Smutný 26/016 | Martine Martinečku prešo si ňa (19%)
Martine, Martinečku, prešo si ňa

Smutný 28/026 | Martine Martine malovaný synku (19%)
Martine, Martine, malovaný synku

Erben 2/096 | V tom háječku při měsíčku (1%)
V tom háječku při měsíčku zpíval tam slavíček: že už více nemiluje Andulku Jeníček. Tak dlouho se milovali, až se rozhněvali: ale zase v krátkém čase, zase se shledali. Už je malá chvilka do dne, pojď, má milá, vyprovoď mne; pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Svitá, svitá svitáníčko, stroj, má milá, snídaníčko; pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Svitá, svitá, je den bilý, už já musím od svý milý; pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Vyprovoď mne mezi vrata, má panenko boubelatá! pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Vyprovoď mne na rozcestí, na cestu mně vinšuj štěstí; pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Vyprovoď mne na pěšinku, na cestu mně dej hubinku; pojď, má milá, pojď, pojď, mne vyprovoď. Prší, prší, jen se lije! kam ty koně postavíme? Postavte je, kde chcete, já se držím děvčete. Postavte je do zahrádky, já se držím Marijánky; postavte je pod oknem – jen když my dva nezmoknem. Má panenka v Praze slouží, mé srdéčko po ní touží: však já jí tam nenechám, já sí pro ni pojechám. Šla panenka k zpovídání, měla zlaté šněrování, a pan páter se jí ptal, kdo že ji tak šněroval? Pane páter, co se ptáte? vždyť vy mé jen zpovídáte: sama já se šněruju, a Honzíčka miluju. „Zanech, holka, milkování, dej se raděj na pokání, sice trestu neujdeš, do pekla se dostaneš.“ Já se pekla nic nebojím, jen když já mám, oč já stojím: když mám Honzíčka svého, milovnička věrného. Za tou naší stodoličkou, za tou naší stodolou plakala tam má panenka, plakala tam nade mnou. „Neplač, neplač, nenaříkej, 1) vždyť já přijdu brzičko: časně ráno za svítání, dřív než vyjde sluníčko.“

Erben 5/083 | Ach což je to hezká věc (1%)
Ach, což je to hezká věc, že jsem já myslivec! postřelil jsem holubičku, upadla mi v jalovec. Má milá ji viděla, pro ni tam běžela; holubička s jalovečka na javůrek vletěla. A tu lístek s javora pad na nás na oba – vyprovoď mne, má panenko, až do našeho dvora. „Nechci, nechci, nepudu, vím že tvá nebudu: tys bohatých rodičů syn, a já holka chudobná.“ že jsem já bohatej: však já si tě přece vemu, jen se na mé nehněvej. „Já se na tě nehněvám, ale ráda tebe mám: přijď si večer k okénečku, pěknou hubičku ti dám.“

Erben 2/318 | V šírém poli hruška stojí (1%)
V šírém poli hruška stojí vysoká, pod ni pěkná bílá růže vykvětá. Trhej, trhej, má panenko, ty růže, nasázej je hochu svému do lůže. On ti bude na těch růžích libě spát, ráno vstane, bude tobě děkovat. Děkuju ti, má panenko, děkuju, před tebou já svůj klobouček smekuju. „Nesmekej ho, můj Jeničku, přede mnou: však oni tě naši páni odvedou. Odvedou tě pod zeleny 1) myslivce: bude tobě místo holky ručnice.“ Žala trávu v suchopáru metlici, přišli na ni dva zelení myslivci. Srp jí vzali, rozlámali: Jdi domů, berou tobě potěšeni na vojnu. „Když ho berou, ať ho berou,2) mají ho, však on mně dá zejtra pán Bůh jinýho.“ 1) Odvedou tě, můj Jeníčku, do Prahy, tam ti dají bílej kabát a šavli. 2) Když ho berou, ať ho berou, nic nedbám: však já se tam zejtra ráno podívám. Proč pak vy mně potěšení béřete? co pak víc svobodné chasy nemáte? Prala plínky u studýnky, plakala: ach kýž jsem tě byla raděj neznala! Jiný konec: „Když ho berou, ať ho berou, ať je tam: však já ho tam na té vojně nenechám. Nenechám ho na té vojně bojovat, aby mohl svou panenku milovat.“ Miluju tě, má panenko, miluju: ale zejtra na koníčku odjedu. Žala trávu na rybníce – srp tupěj: „Jen ty mně ho, můj Jeníčku, naklepej.“ On naklepal, on nabrousil – nechce žít: protože tě, má panenko, nechce mít. Pila pivo, pila víno z korbele: „Ach že jsem se nenadála fortele!“